Ohlédnutí: realizační fáze synody v Litoměřicích. Synoda je metoda, cílem je evangelizace

Do Diecézního domu kardinála Trochty pozval apoštolský administrátor litoměřické diecéze Stanislav Přibyl zástupce kněží, jáhnů i laiků.  V úvodu připomněl smysl „dalšího kola“ synody – a to její uvedení do praktického života farností. „Synodou nevyrábíme nějakou perfektní církev. Musíme si dát pozor na zahleděnost do sebe samých, protože naším zájmem jsou lidé, kteří žijí vně našeho společenství. Posláním církve v tomto světě je hlásání evangelia. Synodalita je způsob, jak naplňovat toto povolání tady a teď,“ zdůraznil na úvod arcibiskup, který popsal realitu severočeské církve jako ementálský sýr. Ten má v sobě prázdná místa, tedy oka. „Navzdory těm prázdným místům však takový sýr zůstává sýrem,“ podotkl. Vyšel také ze své zkušenosti z nedávného setkání evropských biskupů, kteří podobně jako křesťané v litoměřické diecézi zažívají často frustraci z pocitu malého stáda a prudkých společenských změn, na které církev nestačí reagovat.

Dvě otázky

Shromáždění s mottem „Jedna diecéze - společná cesta“ probíhalo podobně jako předchozí synodální setkání. Metodou byl dialog v Duchu Svatém, kdy ve třech skupinách všichni odpovídali na dvě otázky: 

1. Co nám dnes v životě naší diecéze dává naději a co nás naopak brzdí?
2. Co konkrétně potřebujeme změnit, aby naše farnosti a diecéze byly místem, kde lidé chtějí být a mohou se zapojit.

Cílem bylo reflektovat skutečný stav ve farnostech i společného života celé diecéze, dále fungování pastoračních a ekonomických rad a možností vzájemné inspirace mezi farnostmi i lepší informovanosti.

Závěry všech tří skupin ukázaly přetrvávající těžkosti ve spolupráci i sdílení zodpovědnosti mezi kněžími a laiky ve farnostech. „U nás například zazněl příměr, že lidé se snaží tlačit celý vlak farnosti, ale kněz, coby mašinfíra má zataženou brzdu,“ popsala vedoucí jedné ze skupin Monika Marková, která vede Diecézní centrum pro rodinu. Stanislav Přibyl v té souvislosti připomněl, jak je důležitá změna smýšlení o farnosti i o rolích kněží a laiků. „Jsme na jedné lodi. Kněz je vysvěcen ke službě, ne k panování. Všichni jsme pak společně ve křtu povoláni k všeobecnému kněžství,“ uvedl. Laiky pak povzbudil k vytváření živých vztahů nesených skutečným zájmem o kněze: jít „naproti“, zajímat se o to, jak se má a čím žije.

Co se daří a co ne

Sdílenou radostí byla nejen vzájemná inspirace mezi farnostmi navzájem, ale také na celodiecézní úrovni. „Jsme bohatí právě tím, že se učíme spolupracovat a že přispíváme podle svých možností. Vidím, že začínáme být i hrdí,“ popsala svou zkušenost Klára Žantová, katechetka z Jablonného v Podještědí. Vojtěch Šafránek z Teplic pak ocenil, že materiální správu farností vykonávají stále častěji laici, čímž konkrétně přebírají odpovědnost, ale také „uvolňují ruce“ kněžím pro duchovní péči. Opakovaně zazněla i potřeba dělit se o odpovědnost na úrovni ekonomiky. P. Pius Vágner z Bohušovic nad Ohří poukázal na svou zkušenost, že jak v malých, tak i ve velkých farnostech, jsou tahouny často jednotliví lidé, kteří však dokáží rozhýbat celé společenství bez ohledu na jeho početnost. „Brzdou jsou pak zbytečné obavy nebo nedostatek sebevědomí,“ podotkl.

Nikoliv ojedinělý postřeh ohledně vzájemné spolupráce a inspirace pak formulovala Kamila Svobodová ze Šluknovského výběžku: „Musíme být přátelé napříč farnostmi, potkávat se a znát se. Bez těchto kontaktů a synodality v litoměřické diecézi nepřežijeme. Nečekám davy aktivních lidí, ale musíme zaujmout opravdovostí života i vztahů,“ upozornila. 

Stanislav Přibyl ubezpečil přítomné aktivní laiky, kněze i jáhny, že výstupy z realizační fáze synody předá svému nástupci, aby mohl pokračovat v započatém díle obnovy diecéze. Prozradil také, že apoštolský nuncius už „dostal zelenou“ z Říma, aby pracoval na výběru nového pastýře litoměřické diecéze. 

Synoda v realizační fázi

Synoda o synodalitě má několik navazujících etap. Momentálně se nachází v realizační části, která vyvrcholí v roce 2028. 

1. Diecézní fáze (2021–2022)

Probíhala ve všech diecézích světa. Farnosti, řeholní společenství, laici, kněží i biskupové byli zváni ke společnému naslouchání a sdílení zkušeností života církve.

2. Fáze biskupských konferencí a východních katolických církví (2022)

Jednotlivé národní a regionální syntézy byly zpracovány biskupskými konferencemi a předány do Říma.

3. Kontinentální fáze (2022–2023)

Následovala setkání na úrovni jednotlivých kontinentů (Evropa, Afrika, Amerika, Asie, Oceánie, Blízký východ), kde se porovnávaly a prohlubovaly závěry z místních církví.

4. Univerzální fáze (2023–2024)

Vyvrcholením byla dvě zasedání Synody biskupů v Římě:

• říjen 2023 (první zasedání),
• říjen 2024 (druhé zasedání).

Dne 26. října 2024 byl schválen závěrečný dokument.

Nyní se církev nachází v implementační (realizační) fázi, která probíhá v letech 2025–2028. Jejím cílem je uvádění závěrů synody do života diecézí, farností, řeholních komunit a dalších církevních struktur.

Generální sekretariát synody uvádí, že tato etapa zahrnuje:

• zavádění synodálních postupů do pastorace a rozhodování,
• posilování spoluodpovědnosti laiků a duchovních,
• ověřování nových forem účasti a spolupráce,
• sdílení zkušeností.

Podle plánu Svatého stolce bude proces vyvrcholí shromážděním v roce 2028.