Biskupové

Narodil se 28. 6. 1953 v Budkově, okr. Třebíč. Pokřtěn byl v kostele sv. Martina v Budkově 1.7. téhož roku. Pochází ze sedmi sourozenců, nejstarší bratr zemřel ve věku dvou let. Rodiče pracovali v zemědělství.

Po ukončení Základní školy pokračoval ve studiu na gymnáziu v Moravských Budějovicích. Po maturitě v roce 1972 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze, se sídlem v Litoměřicích. Absolutorium obdržel v roce 1977 a 26.6.1977 byl v Brně vysvěcen biskupem Josefem Vranou na kněze pro brněnskou diecézi.

Kněžskou službu vykonával po tři roky jako kaplan nejdříve v Pozořicích, potom v Brně - Židenicích a v Lomnici u Tišnova. Od roku 1980 působil jako farář v Ratíškovicích, okr. Hodonín. Po dvou letech byl na žádost tehdejší státní správy přeložen do pohraniční farnosti Drnholec, okr. Břeclav. V roce 1989 byl ustanoven duchovním správcem v Třešti.

Po pádu komunistické totality se stal farářem u sv. Tomáše v Brně. Po třech letech byl jmenován spirituálem olomouckého Arcibiskupského kněžského semináře. Kromě výchovy bohoslovců se věnoval trvalé formaci kněží a stálých jáhnů brněnské diecéze. Vedl a vede duchovní cvičení laiků (exercicie). Jedenáct let byl členem kněžské rady. Je členem komise České biskupské konference pro kněžstvo.

Diecézním biskupem v Litoměřicích jej jmenoval papež Jan Pavel II. v poledne 24. 12. 2003, biskupské svěcení přijal v litoměřické katedrále sv. Štěpána 28. 2. 2004. Papež Benedikt XVI. jmenoval 26.1.2008 biskupa Pavla Posáda světícím biskupem českobudějovické diecéze a udělil mu titulární stolec ve Ptuji (Slovinsko).

Narodil se 8. 11. 1926 v Brně. Mládí prožil v Břeclavi, kde byl jeho otec profesorem na gymnáziu. Vystudoval gymnázium v Brně, kde 1. 7. 1945 maturoval.

Od r. 1945 studoval v Praze teologickou fakultu, kterou absolvoval 31. 5. 1950, ale již 23. 4. 1950 byl vysvěcen na kněze u sv. Vojtěcha v Praze - Dejvicích. V červenci téhož roku odešel do Sokolova, kde působil jako kaplan. Vojenskou službu vykonával u tzv. PTP do r. 1953. Po skončení vojny vystřídal v kněžské službě několik farností. Od 1. 3. 1954 působil jako pomocný kněz u sv. Víta, v srpnu 1954 byl administrátorem ve farnosti Stodůlky a od 15. 10. 1958 do roku 1970 působil jako kněz v Kladrubech u Stříbra.

Od 17. 11. 1970 místem jeho dalšího působení byly Litoměřice. Koukl se stal spirituálem zdejšího semináře. V březnu 1974 byl v Praze promován na doktora teologie a od září 1974 začal učit v Litoměřicích morální teologii na fakultě již jako profesor a stal se kanovníkem kapituly u Všech svatých v Praze na Hradě. Dne 26. 7. 1989 byl jmenován sídelním biskupem litoměřickým a 27. 8. téhož roku v katedrále sv. Štěpána vysvěcen na biskupa.

Dne 24. 12. 2003 jmenoval papež Jan Pavel II. diecézním biskupem v Litoměřicích Mons. Pavla Posáda (nynější světící biskup českobudějovický), který biskupské svěcení přijal a biskupský úřad převzal dne 28. 2. 2004. Po tuto dobu 2 měsíců spravoval Mons. Koukl Litoměřickou diecézi jako administrátor diecéze.

Po nástupu nového biskupa do služby se Mons. ThDr. Josef Koukl stal emeritním biskupem. Následně pobýval na Biskupství litoměřickém a zastával úřad biskupského vikáře pro záležitosti styku se zahraničím.  Zemřel 22. května 2010.

Narodil se 26. března 1905 ve Francově Lhotě na Valašsku. Vstoupil k saleziánům, na kněze byl vysvěcen 29. června 1932 v Turíně. Působil ve Fryštáku a později budoval salesiánské dílo v Ostravě a v Praze. Léta 1942-45 prožil v koncentračních táborech. 

Biskupské svěcení přijal v Praze 16. listopadu 1947 a intronizován byl 23. listopadu 1947. Smělé plány na obnovu diecéze poznamenané po 2. světové válce zejména odsunem původního německého obyvatelstva z pohraničních oblastí zhatil brzký nástup komunistického režimu. Trochta byl nakonec jako jediný český sídelní biskup odsouzen k odnětí svobody, a to na 25 let. Vězněn byl v nechvalně proslulých káznicích v Mírově, Leopoldově či Valdicích. 

Po propuštění v rámci amnestie v roce 1960 pracoval jako údržbář a následně byl s několika dalšími českými biskupy internován. Návrat do diecéze mu byl umožněn až v roce 1968. Za jeho druhého episkopátu se do duchovní správy vrátila řada v minulosti vězněných kněží, zmínit lze jistě i Trochtovu výraznou úctu k tehdy ještě blahoslavené Zdislavě. Dne 28. dubna 1969 byl jak první litoměřický biskup jmenován kardinálem, ovšem tento akt byl zveřejněn až o čtyři roky později. S postupující normalizací se zhoršovalo i jeho postavení jakožto biskupa a doslova utýrán režimními představiteli zemřel 6. dubna 1974.

Narodil se 24. října 1877 ve Vlčí Hoře u Krásné Lípy. Po studiích v Bohosudově a Římě, kde se mj. naučil i česky, působil jako kaplan v Teplicích a následně více jak 20 let jako katecheta na různých školách v Ústí nad Labem. Díky svému nadnárodnímu pojetí, v němž nerozlišoval mezi Čechy a Němci, i svým zkušenostem ve školské oblasti byl v roce 1931 jmenován litoměřickým biskupem. 

Ve své diecézi byl velmi populární, a to jak u českého, tak i u německého obyvatelstva, což byla zapříčiněno mj. i jeho častými vizitačními a biřmovacími cestami. Své heslo „Milosrdenství, pravda, spravedlnost a mír prověřil v těžké době 2. světové války, kdy se odmítl plně podřídit německé okupační správě. V důsledku mnichovské dohody byla rozdělena i litoměřická diecéze a Weber po několik let nesměl její českou (protektorátní) část navštěvovat. 

Po skončení 2. světové války nebyl zahrnut do odsunu, ale bylo mu znemožněno vykonávat biskupské pravomoci. Na svůj post rezignoval v roce 1947 a zcela fyzicky i psychicky vyčerpán zemřel 12. září 1948.

Narodil se 10. října 1866 v Přimdě. Po intenzivní kněžské činnosti, zvláště v Sokolově, byl jmenován biskupem v Litoměřicích, svěcen 22. 5. 1910 v Praze. 

Byl řečník, hudebník, ale především apoštol víry a hlasatel úcty k Srdci Ježíšovu a Eucharistii. Jeho duchovní projevy zvl. k řeholnicím vyšly tiskem až posmrtně. Provedl také důkladnou opravu katedrály. Zemřel 20. ledna 1931.

Narodil se 12. února 1824 v Radvanicích u Trutnova Člen křížovnického řádu s červenou hvězdou, od 23. 1. 1879 velmistr. 

Biskupské svěcení přijal 6. 8. 1882 v Praze. V mladších letech byl literárně činný v oboru katechetiky, jako biskup napsal aktuální pastýřské listy zvl. o sociální otázce. Po dlouhém episkopátu zemřel stár 85 let dne 28. 11. 1909.

Narodil se 9. října 1823 v Lipové u Šluknova, působil ve Varnsdorfu, Litoměřicích, Chebu, byl kanovník u sv. Víta v Praze. 

Biskupské svěcení přijal 8. června a intronizován byl 22. června 1879. Byl vynikající církevní historik, zvl. autor čtyřsvazkových církevních dějin Čech. Vyvolal akci pro postavení věže u katedrály ke 200letému výročí jejího posvěcení. Zemřel 18. října 1881.

Narodil se 23. ledna 1802 v Palačově u Nového Jičína, na kněze vysvěcen 22. 9. 1827. O pět let později se stal ceremoniářem olomouckého arcibiskupa Chotka, následně působil v moravské Mohelnici. 

Biskupské svěcení přijal 8. dubna 1866 v Olomouci, intronizován 15. dubna 1866. Jako první litoměřický biskup vůbec se zúčastnil jednání všeobecného koncilu - jednalo se o I. vatikánský koncil (1869-1870). Zemřel 10. září 1877.

Narodil se 2. prosince 1786 ve Velkém Šenově u Šluknova. Po krátkém působení v duchovní správě nastoupil v roce 1821 jako pedagog do litoměřického kněžského semináře, později se stal i jeho rektorem. 

Na biskupa vysvěcen 16. září 1832. Působil skoro 33 let. Založil Mariánskou nemocnici v Litoměřicích v r. 1845, v roce 1850 chlapecký seminář nejdříve v Horní Polici, později v Bohosudově, ústav pro hluchoněmé v r. 1859, uvedl do Litoměřic a do více míst řeholní sestry. V r. 1843 začal s kněžskými exerciciemi a v r. 1855 s pravidelnými pastorálními konferencemi. Zemřel v pověsti svatosti 26. 4. 1865.

Narodil se 11. května 1777 v Brně, působil ve Vídni na filozofické fakultě a napsal známou učebnici obecné pedagogiky. 

Biskupské svěcení přijal 13. července 1823. V rámci správy diecéze věnoval velkou pozornost zejména kněžskému semináři. Po devíti letech byl r. 1832 povolán na arcibiskupský stolec ve Vídni. Zemřel 14. 3. 1853 a podle testamentu bylo jeho srdce uloženo v litoměřické katedrále.

Narodil se 6. listopadu 1747 v Náchodě, působil ve Vídni na Theresianu, v Hradci Králové, v Novém Městě nad Metují a od r. 1785 byl rektorem generálního semináře v Praze. V r. 1794 se stal kanovníkem v Litoměřicích, po smrti biskupa Kindermanna byl v r. 1802 kapitulním vikářem. 

V r. 1815 byl jmenován litoměřickým biskupem, svěcení přijal 18. 2. 1816. Po tzv. Fesslově aféře byl donucen k rezignaci, dne 8. února 1823 se rozloučil s kněžstvem a odešel do Prahy, kde zemřel 27. prosince 1833.

Narodil se 15. listopadu 1750 v Hošticích u Strakonic. Působil v Klášterci n. Ohří, Skoroticích, Děčíně, stal se kanovníkem u sv. Víta v Praze, kde posléze působil od r. 1795 jako světící biskup. 

Litoměřickým biskupem se stal roku 1802. Dva roky poté zde obnovil kněžský seminář, kde v součinnosti s Josefem Jungmannem zavedl i výuku češtiny. V roce 1805 vysvětil na kněze známého Bernarda Bolzana. Dne 13. 5. 1815 povolán na arcibiskupský stolec v Praze a tam zemřel 14. června 1830.

Narodil se 27. září 1740 v Království u Šluknova. Studoval ve slezské Zaháni a v Praze. V duchovní správě působil v jihočeské Kaplici, kde významným způsobem zreformoval tamní školu. Roku 1774 pak byl povolán do Prahy a Marií Terezií pověřen organizací nového školského systému v Čechách. Za tyto zásluhy byl roku 1777 nobilitován, stal se i vyšehradským proboštem. 

V roce 1790 byl jmenován biskupem v Litoměřicích, kde se rovněž zaměřil na oblast školství a proslul jako horlivý vizitátor diecéze. Zemřel 25. května 1801 a jako první litoměřický biskup byl pochován na zdejším městském hřbitově.

Narodil se 17. července 1716 v Praze, studoval v Římě, byl kanovníkem u sv. Víta a 9 let českým kazatelem. V r. 1756 se stal pražským světícím biskupem a generálním vikářem. 

Dne 20. března 1760 byl intronizován v Litoměřicích. Proslul jako velký sběratel rukopisů, knih (položil základ velké biskupské knihovny), obrazů či mincí a vytvořil kolem sebe okruh vzdělanců, kteří později založili dnešní Akademii věd. Konec jeho episkopátu byl poznamenán josefínskými reformami, s nimiž příliš nesouhlasil, zároveň však byla roku 1784 litoměřická diecéze rozšířena o Boleslavský a Žatecký kraj na zhruba dnešní územní rozsah. Zemřel v Litoměřicích 7. prosince 1789.

Pocházel z kurfiřstské saské rodiny, narodil se 1. prosince 1702, byl protestant, konvertoval 22. března 1716. 

V r. 1731 se stal biskupem královéhradeckým, v r. 1733 pak biskupem litoměřickým. Jen zřídka se zdržoval v Litoměřicích, kde správu vedli vynikající generální vikáři Bedřich Reintsch a Jan Václav Regner. V době sedmileté války se biskup uchýlil na křížovnické proboštství v Hradišti u Znojma, kde 20. června 1759 zemřel.

Narodil se 20. května 1677. Od r. 1711 byl biskupem královéhradeckým. V r. 1722 byl 3. května intronizován v Litoměřicích. 

Náboženskému životu za něho dalo silný impuls svatořečení sv. Jana Nepomuckého. Měl dobrý vztah ke kněžím, byl dobročinný k chudým a horlivě navštěvoval nemocné. V květnu 1733 byl jmenován pražským arcibiskupem, ale již 2. června 1733 zemřel.

Narodil se 7. května 1660 ve Vídni. Jako biskup papežem potvrzen r. 1710, svěcení přijal 7. července 1711 a až 11. října 1716 byl intronizován. 

Žil převážně mimo diecézi, neboť byl císařem zároveň pověřen významnými úřady v porýnské oblasti. Za něho se zpevňovaly základy katedrály, vybudoval základy věže. Založil rovněž další dva kanonikáty litoměřické kapituly, které dodnes nesou jeho jméno. Zemřel v Bonnu 6. září 1720.

Pocházel z holické větve Šternberků. Narodil se v r. 1643. Jako pasovský kanovník byl jmenován 22. června 1676 litoměřickým biskupem. 

Zakončil práce na katedrále vysvěcením 21. září 1681. Jeho největší stavbou byla nová biskupská rezidence podle návrhu Julia Broggia v letech 1689-1701. Za jeho episkopátu se však budují další kostely v Litoměřicích i v diecézi, kterou dal vedle sv. Štěpána pod ochranu sv. Felixe a sv. Viktorina. Zemřel 12. dubna 1709.

Narodil se roku 1605 pravděpodobně ve Varnsdorfu, po krátkém působení v duchovní správě se osvědčil jako generální vikář pražské arcidiecéze. V r. 1637 se stal proboštem litoměřické kapituly. 

Velmi se zasloužil v jednáních o zřízení biskupství, k němuž došlo bulou papeže Alexandra VII. z 3. července 1655. Byl potvrzen jako první biskup a přijal svěcení v Římě 9. července 1655. Vystavěl novou katedrálu, založil dva nové kanonikáty, zasloužil se o rozkvět náboženského života vhodným organizačním rozčleněním. Byl literárně činný v oboru historie a dopisoval si s Balbínem. Zemřel 13. října 1675.