Další kolo realizační části synody se při setkání kněží a jáhnů litoměřické diecéze s apoštolským administrátorem, arcibiskupem Stanislavem Přibylem, uskutečnilo v pondělí 15. června týdne v biskupském městě. Stanislav Přibyl popsal svou situaci jako "dojíždění do Litoměřic" a členům presbyteria svěřil, že se s nimi "cítí dobře". Situaci ve vedení církve na severu Čech popsal slovy "čekáme na nového biskupa a nový nuncius je zatím v Kuvajtu a přijede v září".  Jáhen Michal Olekšák, který má realizační část synody na starosti, připravil pro společenství kněží a jáhnů dvě otázky: „Jak jako kněží a jáhni vnímáme svou službu ve společenství s biskupem?“ . „Jaká kritéria považujeme za důležitá pro výběr diecézního biskupa?“Stanislav Přibyl přišel hned v úvodu s nabídkou kněžím a jáhnům, že odpovědi na druhou otázku ze synodálního setkání nabídne i nunciovi, který bude proces výběru nového biskupa pro litoměřickou diecézi organizovat. Z odpovědí během dvou kol naslouchání a jednotlivých příspěvků vyplynuly následující klíčové teze a náměty.   „Jak jako kněží a jáhni vnímáme svou službu ve společenství s biskupem?“  1) Napětí mezi hierarchií a společenstvímVědomí hierarchické struktury (úcta a poslušnost) je silné a reflektovanéSoučasně silná touha po:spolupráci týmusdílené odpovědnostiSnaha chápat poslušnost jako:dialogickouzakotvenou ve vzájemném respektu a důvěře – jsme spolu poslušní Boha2) Klíčová role vztahovostiblízkost biskupa (ne „daleko“)osobní kontaktpřátelskostnasloucháníSilné formulace:„být spolu jako tým“„harmonie jako struny na kytaře“„rodinný charakter diecéze“Vztah je vnímán jako podmínka funkční služby, ne jen její doplněk.3) Důvěra a prostorprostor – důvěra – přátelstvípotřeba kompetenční autonomiedůvěra ze strany biskupa posiluje loajalitumožnost rozhodovat ve svěřeném poli4) Komunikace a účastočekávání:otevřenostdostupnostmožnost sdílenípozitivně vnímaná zkušenost:když biskup skutečně naslouchá a nechá se ovlivnit5) Společné poslánívědomí, že všichni jsou spolupracovníci na hlásání evangeliadůraz na:radostnou zvěst - spásunadějiorientaci na potřeby lidí6) Duchovní dimenze službyslužba není jen organizační, ale:účast na rozlišováníspolupráce s Duchem svatýmbiskup vnímán jako:ten, kdo má dar širšího rozlišování „Jaká kritéria považujeme za důležitá pro výběr diecézního biskupa?“ 1) Duchovní a vnitřní kvality (nejsilnější vrstva)muž modlitbyotevřenost Duchu svatémuschopnost rozlišovánízralá víra nesená „ovocem Ducha“Bez této roviny je výkon služby vnímán jako neudržitelný2) Lidské a vztahové kvalitylidskostpřístupnostschopnost přátelstvíschopnost naslouchat„aby měl rád lidi, kněze i diecézi“3) Styl vedeníodvaha rozhodovatale zároveň:neautoritativnostum spoluprácevybírat spolupracovníkydelegovatmoderovat, ne vše řídit4) Vztah ke kněžím a jáhnůmpodporavzájemná důvěranasloucháníprostor pro službuocenění role jáhnů schopnost pracovat s různými povoláními (nejen „farářský model“)5) Vztah k diecézi a kontextuznalost místního prostředíschopnost:sžít se s diecézírozumět „severočeské specifičnosti“otevřenost laikům, společnosti i „světu mimo církev“6) Orientace na současnost a budoucnostpotřeba moderního, současného myšlení„držet ruku na tepu doby“schopnost chápat dnešní spiritualitu a komunikovat srozumitelně7) Odolnost a realismuspsychická odolnostschopnost unést tlakvědomí lidské křehkosti Průřezová témata klíčová pro obě otázky 1) Vztahovost jako centrální hodnotadůvěrablízkostpřátelstvíkomunikace2) Napětí mezi autoritou a synodalitoupřijatá hierarchie spolu se silnou potřebou:dialoguspoluúčastisdíleného rozlišování3) Důraz na „lidského a duchovního“ biskupane pouze funkce, ale osoba, která je blízko, naslouchá, rozlišuje a rozhoduje v Duchu svatém4) Společné poslání orientované na lidicíl:přivádět k Bohudávat nadějidůraz na:srozumitelnostrealitu dnešního světa 

Do konce května se po tři měsíce ve farnosti Mladá Boleslav odehrávalo něco, co zpočátku mohlo vypadat „jen“ jako další forma duchovní obnovy. Nakonec se však z desíti setkání semináře Život v Duchu dle P. Ernsta Sieverse stala cesta, která spojila lidi napříč generacemi i církvemi – a pro mnohé znamenala nový začátek ve vztahu s Bohem. Semináře se zúčastnilo 24 odvážných účastníků. „Odvážných“ není nadsázka – mnozí totiž přicházeli s obavami. Nevěděli, co očekávat, zda zapadnou, nebo jaké bude sdílení v malých skupinkách s lidmi, které nikdy předtím neviděli. Seminář připravil tým přátel z farnosti – čtyři laici, kteří sami v minulosti seminář absolvovali, společně se sestrou Kristiánou z místní komunity Congregatio Jesú. Na začátku bylo přání sdílet s ostatními to, jak Bůh jedná v jejich vlastních životech. Významnou oporou byl také mladobleslavský arciděkan P. Pavol Poláček, který pomáhal s plánováním semináře, tým doprovázel během modlitebních večerů a ujal se úvodní přednášky. „Měli jsme trochu obavu, protože jsme vedli skupinky lidí, které jsme předtím vůbec neznali,“ přiznávají organizátoři. „Ale právě tam jsme zakusili, že Bůh dokáže tvořit společenství rychleji, než si člověk myslí.“Devět témat, Boží slovo a společná cestaSeminář Život v Duchu je známý v mnoha farnostech jako cesta obnovy víry a hlubšího otevření se působení Ducha Svatého. Stojí na pravidelné modlitbě, každodenním rozjímání nad Písmem a setkáváním se ve společenství. Také v Mladé Boleslavi měl každý večer podobný rytmus: společné chvály a modlitba, přednáška na dané téma a následně sdílení v menších skupinkách nad Božím slovem i nad tím, co účastníci během týdne prožívali. Právě skupinky byly pro mnohé zpočátku velkou neznámou. „Nejsem sdílecí typ a měl jsem z toho obavu. Bůh mě ale překvapil – bylo to dobré. Diskutovali jsme nad Božím slovem a nakonec jsem se otevřel víc, než bych čekal,“ popsal jeden z účastníků. Postupně se ale ostych vytrácel a mezi účastníky vznikalo něco, co mnozí pojmenovali jednoduše: krásné společenství.  To bylo vidět i na velké generační rozmanitosti. Nejmladšímu bylo 24 let, nejstaršímu 84. Přesto si lidé různých životních zkušeností dokázali vzájemně naslouchat, povzbuzovat se a obohacovat: „Mohla jsem zažít společenství. Překvapila mě věková rozmanitost a to, jak krásně to fungovalo.“  „Jsem nová v Boleslavi a hledala jsem společenství. A najednou jsem zjistila, že je tady živá farnost. To mě opravdu překvapilo.“Když se Bible znovu otevřeJedním z nejsilnějších motivů, který se opakoval ve svědectvích „absolventů“, byl nový vztah k Písmu svatému. Mnozí přiznávali, že Bibli často neotevírali – zvlášť Starý zákon jim připadal vzdálený nebo nesrozumitelný. Během semináře se to však začalo měnit. Rychle se také ukázalo, že síla semináře nespočívá jen v samotných tématech, ale především v jejich podání. Přednášky totiž nebyly teoretickými úvahami nebo „malou školou teologie“. Organizátoři se snažili, aby každé téma bylo co nejvíce praktické a propojené se skutečným životem. Vedle výkladu tak zaznívala velmi osobní – někdy až intimní – svědectví o hledání Boha, obrácení, pochybnostech, krizích i konkrétních zkušenostech s Božím působením. Nebyla to náhoda. Většina organizačního týmu byla pokřtěna až v dospělosti a sami si prošli vlastní cestou hledání víry. Ve svých přednáškách tak otevřeně sdíleli, jak našli vztah s Kristem a co v jejich životě znamenalo obrácení.Večery smíření, modliteb a nový pokojSoučástí semináře byly také dva výjimečné modlitební večery. První z nich byl věnován smíření s Bohem a odpuštění. Po přednášce měli účastníci možnost přijmout svátost smíření nebo osobní přímluvnou modlitbu, během níž se za ně laičtí přímluvci modlili za odpuštění, uzdravení vnitřních zranění a nové odevzdání života Bohu. Večer doprovázela eucharistická adorace.  Pro mnohé to byla vůbec první zkušenost s osobní modlitbou tohoto typu. Vyvrcholením celého semináře pak byly modlitby za vylití Ducha Svatého, které proběhly jen několik dní před slavností Seslání Ducha Svatého.Ekumenický rozměr a nové vztahyVelkým obohacením byl také ekumenický rozměr semináře. Nepřicházeli jen katolíci, ale také křesťané z evangelikálních církví v Mladé Boleslavi. Právě společná modlitba a otevřenost vytvářely prostor, kde ustupovalo do pozadí to, co rozděluje, a do popředí vstupovalo to podstatné – společná víra v Krista a touha po Božím působení v životě i ve městě. Pro organizátory to bylo důležité potvrzení, že má smysl vycházet do služby i mimo okruh známých lidí.Konec? Spíš nový začátekNa závěrečném večeru zaznívala svědectví, která měla jedno společné: málokdo odcházel stejný, jako přišel. Někdo objevil novou chuť číst Bibli. Jiný našel pokoj, po kterém dlouho toužil. Další znovu objevil společenství nebo odvahu mluvit o víře. Text a snímky farnost Mladá Boleslav.