Listopadová bohoslužba Roku smíření v litoměřické diecézi bude mít unikátní podobu společné modlitby Židů a křesťanů. Uskuteční se 18. listopadu v 18.00 hodin v Krajské vědecké knihovně v Liberci. Modlitbu společně povedou apoštolský administrátor litoměřické diecéze, arcibiskup Stanislav Přibyl a rabín David Maxa, který působí mj. v místní židovské komunitě. Společně se Stanislavem Přibylem patří k pravidelným účastníkům modlitebního setkání Červená středa (25. listopadu), při níž se věřící shromažďují k připomínce obětí nábožensky motivovaného násilí a pronásledování.Židé v LiberciV Liberci žila před druhou světovou válkou významná židovská komunita, která se podílela na obchodním, průmyslovém, kulturním i společenském životě města. Kromě německých antifašistů pak první týdny po Mnichovské dohodě trpěla pod vlnou násilností právě tato komunita. V noci z 9. na 10. listopadu 1938, během tzv. křišťálové noci se stalo cílem útoků také židovské obyvatelstvo Liberce. Po běsnění davu zůstala vypálená synagoga, přičemž shořelo i veškeré vnitřní vybavení (částečně ohořelou se podařilo zachránit jen tóru). „Synagoga byla později srovnána úplně se zemí. Po válce byla v Liberci obnovena alespoň židovská modlitebna. Ve válečných letech zahynulo ve vyhlazovacích táborech více než 700 libereckých Židů a domů se jich vrátily po roce 1945 jen asi tři desítky,“ popisuje Jaroslav Šebek z Historického ústavu České akademie věd.  Připomíná také, že velký pogrom tzv. křišťálové noci významně zasáhl svými důsledky všechny obsazené části československého pohraničí. Na místě vypálené synagógy se nyní nachází Krajská vědecká knihovna a v jejím sousedství nově vystavěná synagoga, která byla slavnostně otevřena 9. listopadu 2000, tedy ve výroční den jejího zničení zfanatizovaným davem. „Vznik nové synagógy přesvědčivě dokládá, že zkáza a nenávist nemá poslední slovo a do života liberecké židovské komunity byl tak vedle příběhu zloby napsán také příběh nové naděje a duchovního růstu, která se upíná do budoucnosti,“ zdůrazňuje Jaroslav Šebek.  Němci v LiberciZ hlediska skladby obyvatelstva dominovala v dnešním krajském městě před válkou německá populace. Liberec se stal místem expanzivního technologického a průmyslového rozvoje, stejně tak i městem, kde se odehrávaly ostré česko-německé spory a konflikty, které pokračovaly i po vzniku československého státu v roce 1918. V roce 1922 se v Liberci konal sjezd německých „křesťanských sociálů“, což byla jedna ze stran politického katolicismu v tehdejším československém státě. „Tento sjezd se stal jednou z křižovatek, kde proběhl zásadní názorový střet mezi zastánci a odpůrci česko-německého sbližování. Z něj tehdy vyšli vítězně příznivci česko-německé spolupráce. Postupně se však i v důsledku zhoršené sociální situace kvůli ekonomické krizi prosazovala ve všech společenských oblastech, včetně té církevní a duchovní, nacionální hlediska a prostoru pro hledání nadnárodního dialogu ubývalo,“ vysvětluje historik Šebek. Jak připomíná, ve 30. letech navíc město patřilo k hlavním centrům tzv. henleinovského hnutí, které postupně přecházelo na pozice blízké hitlerovské politice. Vrcholem pak byla politická a národnostní krize v roce 1938, jejímž kulminačním bodem byl podpis Mnichovské dohody, na jejímž základě muselo Československo pod tlakem západních spojenců a hrozbou války postoupit své pohraničí Německu. A Liberec byl plánován jako hlavní město Říšské župy Sudety, která na obsazeném území vznikla.Poválečná situacePo skončení války se ve městě a okolí odehrála řada násilností proti německému obyvatelstvu, včetně násilného zabavování majetku a panovala značná nejistota z dalšího vývoje. Odhaduje se, že šest stovek Němců spáchalo v poválečném období sebevraždu. Odborné práce uvádějí, že počet vysídlených Němců z Liberce a bezprostředního okolí se pohyboval kolem tří desítek tisíc. „V rámci nynější poutě smíření a tváří tvář dramatickým změnám, které v současné době prožívá nejen evropský kontinent, by měly být zmíněné historické peripetie, v níž se prosazoval radikální nacionalismus, nesnášenlivost, netolerance k odlišnosti a také narůstající antisemitismus, varováním i zamyšlením nad tím, abychom dokázali rozpoznat rizika, plynoucí z toho, že jsou nenávistné extrémní názory ve veřejném prostoru tolerovány a omlouvány. Je proto dobře, že arcibiskup Stanislav Přibyl inicioval tento projekt snahy o usmíření historických křivd, bolestí a nespravedlností. Nejedná se jen o nějakou historickou reflexi a úvahy nad minulostí, ale o způsob, jak reagovat i na problémy současnosti,“ uzavírá Jaroslav Šebek. Plakátek listopadové modlitby Roku smíření (*.pdf).

Na Červenou středu se chystají i farnosti a církevní společenství v litoměřické diecézi. Letos nejen nasvícením kostelů, bohoslužbami či průvodem se svíčkami. Křesťanské církve, které působí v biskupském městě, zvou na promítání dokumentárního filmu reportéra Tomáše Etzlera Nebe. Uskuteční se 25. listopadu v 18.00 v Kinoklubu Ostrov HUB v Kulturním a kreativním centru Litoměřice. „Společně jsme se domluvili, že bychom rádi připravili program, který by oslovil širší veřejnost, než jen naše komunity, které situaci pronásledovaných křesťanů vesměs znají,“ vysvětluje litoměřický evangelický farář Benjamin Roll. Do Litoměřic proto přijede se svým filmem Nebe novinář, reportér a dokumentarista Tomáš Etzler, který pracoval mimo jiné pro CNN a byl také dlouholetým zahraničním zpravodajem v Číně. Proslul reportážemi o porušování lidských práv v této komunistické zemi a také dokumentárními filmy, z nichž jeden představí právě při Červené středě v Kinoklubu Ostrov. Promítání doprovodí následná beseda. Červená středa je součástí mezinárodní kampaně Red Week (Červený týden), kterou pořádá organizace Církev v nouzi (ACN). Její součástí jsou modlitební setkání, svědectví pronásledovaných křesťanů, konference a symbolické nasvícení kostelů i veřejných budov červenou barvou, která připomíná krev mučedníků a všech, kdo trpí pro svou víru.Podle posledních údajů organizace Církev v nouzi se přibližně 413 milionů křesťanů nachází v zemích, kde jsou závažně porušované náboženské svobody. Zhruba 220 milionů z nich je přímo vystaveno pronásledování. Zpráva Religious Freedom in the World 2025 zároveň upozorňuje, že více než 5,4 miliardy lidí, tedy téměř dvě třetiny světové populace, žije ve státech, které náboženskou svobodu plně nezaručují. Zdroj: cirkev.czNebe je celovečerní dokumentární film (70 minut) Tomáše Etzlera, který vznikl ve spolupráci s Adélou Špaljovou. Etzler v něm vychází ze svých sedmi let života a práce v Číně. Ústředním motivem je sirotčinec v odlehlé severočínské vesnici, vedený řeholními sestrami, které pečují o opuštěné a postižené děti. Prostřednictvím tohoto příběhu film ukazuje širší témata současné Číny: politiku jednoho dítěte, lidská práva, náboženskou svobodu, korupci a dopady komunistického režimu na každodenní život. Zároveň je také příběhem lidskosti, obětavosti a lásky k opomíjeným. Nebe není film o nebi v náboženském smyslu, ale o malém ostrůvku dobra uprostřed tvrdé reality současné Číny. „Je to velmi autentický vhled do tamní situace. Snímek nemá nějakou skrytou agendu, ale ukazuje realitu tamního života. Je trošku burcující, protože tím, co nakupujeme, se často nevědomky podílíme na podpoře čínského režimu,“ upozorňuje farář. Tomáš Etzler nevypráví o víře teoreticky ani ji neobhajuje. Ukazuje konkrétní řeholnice, které v náročných podmínkách pečují o děti, o něž se nikdo jiný nestará. „Je zajímavé, že ač se autor snímku nehlásí k žádné církvi a má k nim i výhrady, tak vydává svědectví o křesťanské práci a ukazuje v přímém světle, jak tato komunita umí dělat dobré dílo v zemi, která náboženský život potlačuje,“ doplňuje duchovní.  V kontextu Červené středy je podle jeho slov také důležité, že připomíná univerzálnost křesťanství. „Ukazuje, že tato víra není jen evropská záležitost, ale tvoří živé společenství přítomné i tam, kde by ho člověk nečekal,“ vyzdvihuje Benjamin Roll. Pro českého diváka tak může být až překvapivé poznat práci a život řeholnic v odlehlé části Číny. Snímek obsahuje také silný motiv naděje. Etzler bývá známý spíše jako reportér upozorňující na bezpráví a tvrdou realitu totalitních režimů. V Nebi vedle těchto skutečností ukazuje i dobro, soucit a lidskou důstojnost. Film nepředstavuje náboženské poučky, ale životní styl, který z nich vychází – zejména hledá odpověď na otázku, co vede člověka navzdory útlaku k nezištné službě druhým. Setkání začne a skončí společnou modlitbou za pronásledované křesťany. Plakát akce (*.pdf).