
15. 10. 2026
Blízcí lidé sedí v restauraci u jednoho stolu, před sebou skvělé jídlo, ale nikdo s nikým nemluví – všichni mají zrak upřený do obrazovek svých telefonů. A ruku na srdce, občas se v téhle pasti přistihnu i já sám. Žijeme v době plné notifikací, lajků i zbytečných hejtů. Proto jsem si naordinoval jednoduchý lék: když někam jedu, mobil během akce zásadně nechávám v autě. (A ne, není to tip pro zloděje!)
Být bez spojení se světem byl ze začátku docela bobřík odvahy, ale otevřel mi prostor pro to podstatné – být naplno s lidmi a nebát se ticha. V dnešním zamyšlení mluvím o propastném rozdílu mezi léčivou samotou a tíživou osamělostí, o nepovedeném výletu na Helfenburg i o tom, proč Bůh nikdy nezabliká z displeje vašeho telefonu.
Dokážete dnes ještě odložit telefon a jít se jen tak projít do lesa, nebo je pro vás ticho spíše zneklidňující? A co spolehlivě pomáhá vám, když na vás padne pocit osamělosti? Napište mi své zkušenosti do komentářů, velmi rád si je přečtu!
Pokud vás toto zamyšlení povzbudilo, budu vděčný za palec nahoru, odběr kanálu a sdílení videa vašim přátelům. Pomůžete mi tak rozšiřovat tuto naši virtuální „pavučinu“ dobrých zpráv a naděje.
Přeji vám pokojné dny, odvahu k tichému usebrání a pamatuji na vás ve svých modlitbách!
+ Stanislav


13. 10. 2026
Apoštolský administrátor a Diecézní synodální tým zvou všechny věřící, laiky, kněze, jáhny, řeholníky i řeholnice na celodiecézní synodální setkání, které se uskuteční v sobotu 31. října od 10 hodin v litoměřickém Diecézním domě kardinála Trochty za účasti arcibiskupa Stanislava Přibyla. Litoměřická diecéze žije v období spojeném s očekáváním příchodu nového biskupa. „Právě nyní máme příležitost společně pojmenovat skutečnou situaci v našich farnostech, sdílet zkušenosti a hledat témata, která mohou být důležitými podněty pro jeho budoucí službu,“ popisuje diecézní koordinátor Synody o synodalitě jáhen Michal Olekšák. Synodální podněty z těchto setkání a diskusí se mají stát také podkladem pro připravovaný diecézní pastorační plán. „Abychom získali co nejvěrnější obraz naší diecéze, potřebujeme slyšet také vás,“ vysvětluje Olekšák. Jeho slova doplňuje Stanislav Přibyl: „Chci se společně s vámi zamyslet a slyšet, jak dnes litoměřická diecéze skutečně žije, co se v ní daří, co nás trápí a jakým směrem bychom se měli vydat nyní i s budoucím biskupem,“ říká arcibiskup. Jak dodává, cílem tohoto setkání není hodnotit druhé, ale vzájemně se povzbudit, naslouchat si a hledat, kam místní církev vede Duch Svatý. „Naše účast je také konkrétním vyjádřením toho, že nám na životě diecéze záleží a že jsme připraveni společně nést odpovědnost za její budoucnost,“ povzbuzuje Stanislav Přibyl. Účastníci se budou věnovat dvěma tematickým okruhům:Co nám dnes v životě naší diecéze dává naději a co nás naopak brzdí?Co konkrétně potřebujeme změnit, aby naše farnosti a diecéze byly místem, kde lidé chtějí být a mohou se aktivně zapojit? Členové jednotlivých farních společenství se mohou předem zamyslet také nad dalšími otázkami: Jak ve vaší farnosti fungují pastorační a ekonomická rada nebo jak připravujete jejich budoucí fungování? Jak se vaše farnost konkrétně zapojuje do života diecéze? Pěstujete vztahy s ostatními farnostmi a inspirujete se navzájem? Jak byste se vy osobně mohli více zapojit do života diecéze? K čemu cítíte povolání? Co by pomohlo k lepší informovanosti? Synodální tým bude také zajímat, zda se ve farnostech začalo něco proměňovat v duchu synodality, zejména ve vzájemném naslouchání, a jak se rozvíjí společná odpovědnost kněží a laiků za život farností i celé diecéze. Setkání začne společnou modlitbou s prosbou o vedení Duchem Svatým. Po úvodním slově a představení tématu, tedy toho, kde se nacházíme na společné synodální cestě, budou následovat rozhovory v menších skupinách. Každý dostane příležitost podělit se o své zkušenosti, radosti, starosti i konkrétní podněty ze života farností. Na závěr proběhne sdílení hlavních závěrů: co jsme během setkání slyšeli, co nás oslovilo a s jakými otázkami a podněty chceme dále pracovat. „Nemusíte mít připravený projev ani odpověď na všechny otázky. Stačí přijet s ochotou naslouchat, sdílet své zkušenosti a společně hledat další cestu. Čím více farností, kněží, laiků a dalších členů našich společenství se zapojí, tím věrnější obraz života naší diecéze budeme moci společně poznat. Přijeďte, abychom společně hledali, jak o naši diecézi pečovat a jak ji dále rozvíjet,“ zve diecézní koordinátor Synody o synodalitě Michal Olekšák. Organizátoři žádají o přihlášku na oleksak@dltm.cz do 27.10. Plakátek ke zveřejnění ve farnosti (*.pdf). Plakátek ke zveřejnění ve farnosti (*.png).

16. 10. 2026
Apoštolský administrátor litoměřické diecéze Stanislav Přibyl zve farnosti ke druhému ročníku „dušičkové“ akce Zapal svíčku. Zapojit se mohou společenství i dobrovolníci a mohou při ní pozvat své sousedy na Vzpomínku na všechny věrné zemřelé. Druhý ročník akce Zapal svíčku navazuje na zvyk navštěvovat hřbitovy a rozsvěcet svíčky na hrobech blízkých. Nabízí však ještě další krok: nezůstávat se svou vzpomínkou sám, ale sdílet ji ve společenství druhých. „Nabídněme našim sousedům opět prostor, čas a možnost s námi něco hezkého poznat a zažít. Lidé chodí na hřbitov a rozsvěcejí na hrobech svíčku. My můžeme přijít s nabídkou společenství a modlitby. Vždyť sami dobře víme, jak hezké je vystoupit ze samoty a smutku, jak úlevná může být lidská blízkost,“ vysvětluje arcibiskup Stanislav Přibyl.Vzpomínky i nadějeSpolečná setkání s připomínkou zesnulých na hřbitovech, v kostelích a kaplích mají pomáhat lidem znovu objevovat smysl Dušiček jako čas vzpomínek, modlitby, blízkosti a naděje. Projekt Zapal svíčku vychází z přesvědčení, že vzpomínání na zemřelé není jen připomínkou jejich smrti, ale také příležitostí zastavit se, vzpomenout na ty, kteří nás předešli, otevřít téma naděje a nabídnout prostor pro ztišení, setkání i modlitbu. „My křesťané známe sílu modlitby a věříme, že nás Bůh slyší. Proto bychom měli k modlitbě pozvat - nebo ji pronášet za druhé, pokud to sami neumějí. Modlit se za mrtvé je skutek milosrdenství, a toto je jedinečná okolnost, jak ho konat. Je to zároveň příležitost otevřít Písmo a nechat zaznít Boží slovo, které samo o sobě nese útěchu a Pokoj,“ doplňuje Stanislav Přibyl.Stanislav Přibyl: Buďme s lidmiJak říká arcibiskup, do kostela chodí v litoměřické diecézi každou neděli bezmála osm tisíc lidí a každý z nich má křtem udělený dar všeobecného kněžství a je povolán ke službě. „Vůbec to neznamená nahradit kněze, ale spojit síly. Při Vzpomínce na všechny věrné zemřelé to může mít konkrétní podobu: otevřeme naše kostely a kaple – a hlavně srdce. Buďme s lidmi. Prosím, konejte podle svých sil a možností. Můžete připravit plakátek, pozvání, buďte v kostele, v kapli a na hřbitově. Nachystejte svíčky, sbírejte jména zesnulých, za které se můžete modlit – nejlépe týž večer,“ žádá věřící. Pro zájemce, kteří by chtěli uspořádat bohoslužbu slova – třeba i bez přítomnosti kněze – připravil bohoslovec litoměřické diecéze Matouš Marek text s jejím průběhem včetně duchovního zamyšlení, který napsala Alice Macková z teplické farnosti. „Nejde nám o pořádání masové akce, nejde nám o počty, nechceme se vnucovat. Zveme ty, kteří s námi žijí, kteří přešlapují u hrobů svých blízkých, ale často i u kostelních dveří. Také letošní Dušičky mohou být velkým obohacením pro obyvatele severu Čech i nás samotných,“ vzkazuje apoštolský administrátor litoměřické diecéze. Nabídka pro školyNovinkou letošního ročníku akce Zapal svíčku jsou metodické listy pro školy, které připravilo Katechetické centrum litoměřické diecéze. Jsou určené pedagogům, katechetům i vedoucím skupin a nabízejí konkrétní „dušičkové“ aktivity, pracovní listy a inspiraci pro práci s dětmi a mladými lidmi různého věku. „Vzpomínka na zemřelé nás vede k zamyšlení nad tím, co po člověku zůstává, ale také nad tím, jak zacházíme s pamětí minulosti, s druhými lidmi a s vlastní odpovědností. Péče o zapomenutý hrob nebo zapálení svíčky mohou být malými, ale významnými znameními úcty, smíření a naděje,“ vysvětluje vedoucí centra Barbora Nývltová a dodává: „Byli bychom rádi, aby se projekt Zapal svíčku stal i ve školním prostředí nejen vzpomínkou na zemřelé, ale také příležitostí učit se vděčnosti k předkům a naději.“ Ke stažení:. Text bohoslužby slova (*.docx).. Metodické i pracovní listy pro pedagogy: . Zapal svíčku! 1. - 3. ročník ZŠ (*.pdf) Zapal svíčku! 4. - 5. ročník ZŠ (*.pdf) Zapal svíčku! 2. stupeň ZŠ (*.pdf) Zapal svíčku! Pracovní listy 4. - 9. ročník ZŠ (*.docx). Snímek Petr Nowak / Člověk a Víra.

17. 10. 2026
V kostele sv. Jakuba Většího v České Kamenici se v sobotu 17. října uskutečnila již desátá bohoslužba Roku smíření v litoměřické diecézi, který vyhlásil arcibiskup Stanislav Přibyl. K modlitbě za vzájemné odpuštění a smíření mezi Čechy a Němci se sešli věřící z regionu, hosté z Německa i zástupce německé ambasády Martin Schmidt. Místo nebylo vybráno náhodně. Českokamenicko a blízký Rabštejn patří k lokalitám, kde se během druhé světové války i bezprostředně po jejím skončení, odehrály tragické události. Za války zde nacisté zřídili podzemní továrnu a pobočku koncentračního tábora Flossenbürg a pracovali i umírali zde vězni a nuceně nasazení dělníci. Po roce 1945 oblast poznamenaly internace německého obyvatelstva, násilnosti při takzvaném divokém odsunu, se kterým byla spojena i série sebevražd, vraždy civilního obyvatelstva a další projevy poválečného bezpráví. Tyto historické souvislosti připomněl v historickém medailonu archivář Biskupství litoměřického Martin Barus. Naší nadějí není zapomnění. Ve své homilii připomněl Stanislav Přibyl, že smíření nezačíná zapomínáním ani relativizací minulosti. „Člověk může znát dějiny, a přece nevidět tvář bližního; může mít přesné argumenty, a přece nerozumět jeho bolesti. Osvícené srdce dokáže přiznat pravdu, aniž ji mění ve zbraň. A dokáže naslouchat, aniž by se vzdalo vlastního svědomí,“ zdůraznil v kázání arcibiskup. Připomněl také křesťanskou naději, která nespočívá v přesvědčení, že minulost nebyla tak zlá, ani v očekávání, že vše vyřeší čas. Významnou část homilie věnoval společenské odpovědnosti církve. „Nemůžeme říci: bolest druhých se nás netýká. Církev má být místem, kde se cizí utrpení stává předmětem společné modlitby a odpovědnosti. Jednota Kristova těla neruší rozdíly mezi námi; učí nás, abychom z těchto rozdílů nestavěli zdi,“ řekl. Jak dále uvedl, smíření začíná ochotou nechat Boha proměnit náš pohled na sebe i na druhého. „Někdy je třeba vyslovit omluvu, jindy poděkování; někdy položit otázku a především vyslechnout odpověď. Ne všechno se dá vyřešit jedním gestem,“ zdůraznil arcibiskup. Druhá a třetí generace nesou břemeno minulosti. Silný ohlas vyvolala závěrečná promluva atašé německého velvyslanectví Martina Schmidta. Připomněl, že většina lidí, kteří dnes mluví o válce, odsunu nebo poválečném násilí, patří už ke generacím, které tyto krutosti nezažily jako vlastní utrpení. „My zde stojíme jako děti, vnoučata, nástupci generace, která to prožila. Utrpení neodpouštíme přímo – a ani naši protějšci nejsou přímo viníky, protože nenesou žádnou vlastní vinu,“ uvedl. O to složitější je podle něj také smíření. Schmidt tento postřeh doložil vlastní zkušeností z práce na německém ministerstvu zahraničních věcí, kde se zabýval otázkami nacistického bezpráví, reparací a válečných hrobů. Právě tam si všiml zajímavého paradoxu. „Mohl jsem pozorovat, že právě příslušníci druhé nebo třetí generace měli s odpuštěním mnohem větší potíže než generace, která to prožila – pravděpodobně proto, že se necítili oprávněni,“ uvedl. Vyslovil také vděčnost všem, kdo vyslyšeli pozvání Stanislava Přibyla a jsou ochotni přijmout výzvu ke smíření navzdory tomu, že nenesou osobní vinu, i těm, kteří jsou připraveni odpustit, ačkoli sami nebyli přímými oběťmi historických křivd. Po bohoslužbě se přítomní sešli v místním pivovaru k pohoštění a společenskému setkání. Česká Kamenice a okolí za války i po ní - historický medailon Martina Baruse. (*.docx)

11. 10. 2026
Při bohoslužbách v Mariánských Radčicích budou od neděle 11. října hrát nové varhany. Na jednom z nejstarších mariánských poutních míst v Čechách požehnal nástroj vestavěný do původní barokní skříně arcibiskup Stanislav Přibyl a prvně jej rozezněli varhaníci Tatiana a Daniel Pernetovi. Hosté z obou stran česko-německé hranice zaplnili kostel Panny Marie Bolestné při mši svaté, kterou společně s místními duchovními správci P. Philippem Irmerem a P. Christopherem Cantzenem slavil arcibiskup Stanislav Přibyl, apoštolský administrátor litoměřické diecéze. V promluvě navázal na evangelní podobenství o svatební hostině a připravenosti těch, kdo na ni přicházejí. Investice do opravy varhan vyjadřuje podle jeho slov pozornost ke kráse, k naladění a přípravě srdce na setkání s Bohem při bohoslužbě. „Možná si někdo řekne, že hudba je jen doprovod, šlehačka na dortu. Není to pravda. V liturgii jsou krása i emoce velice důležité. Některé věci je třeba nejen říkat, ale zpívat,“ zdůraznil. Zároveň vyjádřil naději, že rekonstrukce mariánskoradčických varhan je závdavkem pro další opravy chrámu i celého areálu, který patří k nejstarším mariánským poutním místům v Čechách. Správce kláštera v Oseku Jindřich Koska, který byl za obnovu varhan zodpovědný, připomněl jejich historii. Barokní podoba nástroje vznikla v roce 1725, kdy zde osecký opat Benedikt Littwerig nechal postavit dvoumanuálový nástroj. Ten prošel v průběhu staletí několika opravami, až byl koncem 19. století nahrazen novým v původní skříni. „Před pěti lety vyústily plány na rekonstrukci v rozhodnutí neopravovat tyto varhany, které byly na konci své životnosti, ale postavit vlastně nové, mechanické, v duchu někdejšího barokního nástroje s využitím neúplně dochovaných rejstříků,“ popsal Koska. Nové mariánskoradčické varhany patří k menším nástrojům. Mají 826 píšťal a 13 rejstříků. Celá obnova byla provedena v rámci projektu přeshraniční spolupráce Interreg Česko-Sasko 2021–2027 s názvem Božské tóny v Krušnohoří. Osmdesát procent nákladů, které přesáhly 6,7 milionu korun, financovala Evropská unie.


15. 10. 2026
Blízcí lidé sedí v restauraci u jednoho stolu, před sebou skvělé jídlo, ale nikdo s nikým nemluví – všichni mají zrak upřený do obrazovek svých telefonů. A ruku na srdce, občas se v téhle pasti přistihnu i já sám. Žijeme v době plné notifikací, lajků i zbytečných hejtů. Proto jsem si naordinoval jednoduchý lék: když někam jedu, mobil během akce zásadně nechávám v autě. (A ne, není to tip pro zloděje!)
Být bez spojení se světem byl ze začátku docela bobřík odvahy, ale otevřel mi prostor pro to podstatné – být naplno s lidmi a nebát se ticha. V dnešním zamyšlení mluvím o propastném rozdílu mezi léčivou samotou a tíživou osamělostí, o nepovedeném výletu na Helfenburg i o tom, proč Bůh nikdy nezabliká z displeje vašeho telefonu.
Dokážete dnes ještě odložit telefon a jít se jen tak projít do lesa, nebo je pro vás ticho spíše zneklidňující? A co spolehlivě pomáhá vám, když na vás padne pocit osamělosti? Napište mi své zkušenosti do komentářů, velmi rád si je přečtu!
Pokud vás toto zamyšlení povzbudilo, budu vděčný za palec nahoru, odběr kanálu a sdílení videa vašim přátelům. Pomůžete mi tak rozšiřovat tuto naši virtuální „pavučinu“ dobrých zpráv a naděje.
Přeji vám pokojné dny, odvahu k tichému usebrání a pamatuji na vás ve svých modlitbách!
+ Stanislav
18.00–20.00
Bořislav, kostel sv. Kateřiny
Krátký filmový dokument „Botswana“ • následná debata • společné sdílení. Promítání a diskusní večer s příběhy ze života věřících lidí - Petr Janžura, ASC; Eva Liškutinová, FMA; Anna Bártů, SADBA. Misie. Má své místo pouze za oceánem? Ve zbědované Africe? V tající Arktidě? Nebo se týká každého srdce, které potřebuje občas povzbudit, podívat se na věci skrze příběh druhého a s novou odvahou vystoupit na další schod, který se rýsuje v šeru, ale jistojistě vede vzhůru? Chceme vám vyprávět příběh několika lidí, kteří se vydali do Botswany, chceme vám vyprávět příběhy z našich cest životem. Chceme být s vámi a slyšet také to, co prožíváte vy a kam směřují vaše cesty. Plakát *.pdf.
18.00–20.00
Aula hejnického kláštera, Hejnice
Přednáší historik Jiří Zahradník.

18. 10. 2026
Hostem nejnovějšího dílu ostravsko-opavského diecézního pOODcastu je salesiánka Jarmila Chorovská. Rodačka z Hlučína posledních osmnáct let působí jako misionářka v Amazonském pralese. S tříletou přestávkou žije mezi indiány kmene Yanomami ve Venezuele. .

18. 10. 2026
V neděli 18. října, v den po svém návratu z polikliniky Gemelli, se papež Lev XIV. vrátil k pravidelné polední modlitbě Anděl Páně. Vedl ji z okna Apoštolského paláce. V krátkém úvodu vyšel z dnešního evangelia, příběhu se známou Ježíšovou odpovědí farizeům (Mt 22,15–21). .

18. 10. 2026
Svatý Lukáš, jehož svátek připadá na 18. října, je autorem třetího evangelia a také Skutků apoštolů. Jeho evangelium zvlášť zdůrazňuje Boží milosrdenství, modlitbu a pozornost k chudým, nemocným a lidem stojícím na okraji společnosti. Apoštol Pavel jej ve svém listu Kolosanům nazývá „milovaným lékařem“. .

17. 10. 2026
Papež Lev XIV. dnes, 17. října odpoledne v 15.30, opustil nemocnici Gemelli a vrátil se do Vatikánu. Lékaři dopoledne konstatovali, že výsledky vyšetření dovolují propustit papeže do domácí péče již čtyři dny poté, co podstoupil operaci, při níž mu byl odstraněn karcinom na pravé plíci. .
Biskupství litoměřické
Dómské náměstí 1/1
412 01 Litoměřice
Česká republika
tel.: (+420) 416 707 511 – recepce
e-mail: biskupstvi@dltm.cz
datová schránka: am6jt4y
web: www.dltm.cz
IČO: 00445126 | DIČ: CZ00445126
Číslo účtu: 1002148329/0800 - Česká spořitelna, a.s.
IBAN: CZ66 0800 0000 0010 0214 8329
BIC: GIBACZPX