V kostele sv. Jakuba Většího v České Kamenici se v sobotu 17. října uskutečnila již desátá bohoslužba Roku smíření v litoměřické diecézi, který vyhlásil arcibiskup Stanislav Přibyl. K modlitbě za vzájemné odpuštění a smíření mezi Čechy a Němci se sešli věřící z regionu, hosté z Německa i zástupce německé ambasády Martin Schmidt. Místo nebylo vybráno náhodně. Českokamenicko a blízký Rabštejn patří k lokalitám, kde se během druhé světové války i bezprostředně po jejím skončení, odehrály tragické události. Za války zde nacisté zřídili podzemní továrnu a pobočku koncentračního tábora Flossenbürg a pracovali i umírali zde vězni a nuceně nasazení dělníci. Po roce 1945 oblast poznamenaly internace německého obyvatelstva, násilnosti při takzvaném divokém odsunu, se kterým byla spojena i série sebevražd, vraždy civilního obyvatelstva a další projevy poválečného bezpráví. Tyto historické souvislosti připomněl v historickém medailonu archivář Biskupství litoměřického Martin Barus. Naší nadějí není zapomnění. Ve své homilii připomněl Stanislav Přibyl, že smíření nezačíná zapomínáním ani relativizací minulosti. „Člověk může znát dějiny, a přece nevidět tvář bližního; může mít přesné argumenty, a přece nerozumět jeho bolesti. Osvícené srdce dokáže přiznat pravdu, aniž ji mění ve zbraň. A dokáže naslouchat, aniž by se vzdalo vlastního svědomí,“ zdůraznil v kázání arcibiskup. Připomněl také křesťanskou naději, která nespočívá v přesvědčení, že minulost nebyla tak zlá, ani v očekávání, že vše vyřeší čas. Významnou část homilie věnoval společenské odpovědnosti církve. „Nemůžeme říci: bolest druhých se nás netýká. Církev má být místem, kde se cizí utrpení stává předmětem společné modlitby a odpovědnosti. Jednota Kristova těla neruší rozdíly mezi námi; učí nás, abychom z těchto rozdílů nestavěli zdi,“ řekl. Jak dále uvedl, smíření začíná ochotou nechat Boha proměnit náš pohled na sebe i na druhého. „Někdy je třeba vyslovit omluvu, jindy poděkování; někdy položit otázku a především vyslechnout odpověď. Ne všechno se dá vyřešit jedním gestem,“ zdůraznil arcibiskup. Druhá a třetí generace nesou břemeno minulosti. Silný ohlas vyvolala závěrečná promluva atašé německého velvyslanectví Martina Schmidta. Připomněl, že většina lidí, kteří dnes mluví o válce, odsunu nebo poválečném násilí, patří už ke generacím, které tyto krutosti nezažily jako vlastní utrpení. „My zde stojíme jako děti, vnoučata, nástupci generace, která to prožila. Utrpení neodpouštíme přímo – a ani naši protějšci nejsou přímo viníky, protože nenesou žádnou vlastní vinu,“ uvedl. O to složitější je podle něj také smíření. Schmidt tento postřeh doložil vlastní zkušeností z práce na německém ministerstvu zahraničních věcí, kde se zabýval otázkami nacistického bezpráví, reparací a válečných hrobů. Právě tam si všiml zajímavého paradoxu. „Mohl jsem pozorovat, že právě příslušníci druhé nebo třetí generace měli s odpuštěním mnohem větší potíže než generace, která to prožila – pravděpodobně proto, že se necítili oprávněni,“ uvedl. Vyslovil také vděčnost všem, kdo vyslyšeli pozvání Stanislava Přibyla a jsou ochotni přijmout výzvu ke smíření navzdory tomu, že nenesou osobní vinu, i těm, kteří jsou připraveni odpustit, ačkoli sami nebyli přímými oběťmi historických křivd. Po bohoslužbě se přítomní sešli v místním pivovaru k pohoštění a společenskému setkání.  Česká Kamenice a okolí za války i po ní - historický medailon Martina Baruse. (*.docx)   

Apoštolský administrátor litoměřické diecéze Stanislav Přibyl zve farnosti ke druhému ročníku „dušičkové“ akce Zapal svíčku. Zapojit se mohou společenství i dobrovolníci a mohou při ní pozvat své sousedy na Vzpomínku na všechny věrné zemřelé. Druhý ročník akce Zapal svíčku navazuje na zvyk navštěvovat hřbitovy a rozsvěcet svíčky na hrobech blízkých. Nabízí však ještě další krok: nezůstávat se svou vzpomínkou sám, ale sdílet ji ve společenství druhých. „Nabídněme našim sousedům opět prostor, čas a možnost s námi něco hezkého poznat a zažít. Lidé chodí na hřbitov a rozsvěcejí na hrobech svíčku. My můžeme přijít s nabídkou společenství a modlitby. Vždyť sami dobře víme, jak hezké je vystoupit ze samoty a smutku, jak úlevná může být lidská blízkost,“ vysvětluje arcibiskup Stanislav Přibyl.Vzpomínky i nadějeSpolečná setkání s připomínkou zesnulých na hřbitovech, v kostelích a kaplích mají pomáhat lidem znovu objevovat smysl Dušiček jako čas vzpomínek, modlitby, blízkosti a naděje. Projekt Zapal svíčku vychází z přesvědčení, že vzpomínání na zemřelé není jen připomínkou jejich smrti, ale také příležitostí zastavit se, vzpomenout na ty, kteří nás předešli, otevřít téma naděje a nabídnout prostor pro ztišení, setkání i modlitbu. „My křesťané známe sílu modlitby a věříme, že nás Bůh slyší. Proto bychom měli k modlitbě pozvat - nebo ji pronášet za druhé, pokud to sami neumějí. Modlit se za mrtvé je skutek milosrdenství, a toto je jedinečná okolnost, jak ho konat. Je to zároveň příležitost otevřít Písmo a nechat zaznít Boží slovo, které samo o sobě nese útěchu a Pokoj,“ doplňuje Stanislav Přibyl.Stanislav Přibyl: Buďme s lidmiJak říká arcibiskup, do kostela chodí v litoměřické diecézi každou neděli bezmála osm tisíc lidí a každý z nich má křtem udělený dar všeobecného kněžství a je povolán ke službě. „Vůbec to neznamená nahradit kněze, ale spojit síly. Při Vzpomínce na všechny věrné zemřelé to může mít konkrétní podobu: otevřeme naše kostely a kaple – a hlavně srdce. Buďme s lidmi. Prosím, konejte podle svých sil a možností. Můžete připravit plakátek, pozvání, buďte v kostele, v kapli a na hřbitově. Nachystejte svíčky, sbírejte jména zesnulých, za které se můžete modlit – nejlépe týž večer,“ žádá věřící. Pro zájemce, kteří by chtěli uspořádat bohoslužbu slova – třeba i bez přítomnosti kněze – připravil bohoslovec litoměřické diecéze Matouš Marek text s jejím průběhem včetně duchovního zamyšlení, který napsala Alice Macková z teplické farnosti. „Nejde nám o pořádání masové akce, nejde nám o počty, nechceme se vnucovat. Zveme ty, kteří s námi žijí, kteří přešlapují u hrobů svých blízkých, ale často i u kostelních dveří. Také letošní Dušičky mohou být velkým obohacením pro obyvatele severu Čech i nás samotných,“ vzkazuje apoštolský administrátor litoměřické diecéze.  Nabídka pro školyNovinkou letošního ročníku akce Zapal svíčku jsou metodické listy pro školy, které připravilo Katechetické centrum litoměřické diecéze. Jsou určené pedagogům, katechetům i vedoucím skupin a nabízejí konkrétní „dušičkové“ aktivity, pracovní listy a inspiraci pro práci s dětmi a mladými lidmi různého věku. „Vzpomínka na zemřelé nás vede k zamyšlení nad tím, co po člověku zůstává, ale také nad tím, jak zacházíme s pamětí minulosti, s druhými lidmi a s vlastní odpovědností. Péče o zapomenutý hrob nebo zapálení svíčky mohou být malými, ale významnými znameními úcty, smíření a naděje,“ vysvětluje vedoucí centra Barbora Nývltová a dodává: „Byli bychom rádi, aby se projekt Zapal svíčku stal i ve školním prostředí nejen vzpomínkou na zemřelé, ale také příležitostí učit se vděčnosti k předkům a naději.“ Ke stažení:. Text bohoslužby slova (*.docx).. Metodické i pracovní listy pro pedagogy: . Zapal svíčku! 1. - 3. ročník ZŠ (*.pdf) Zapal svíčku! 4. - 5. ročník ZŠ (*.pdf) Zapal svíčku! 2. stupeň ZŠ (*.pdf) Zapal svíčku! Pracovní listy 4. - 9. ročník ZŠ (*.docx).  Snímek Petr Nowak / Člověk a Víra.