Listopadová bohoslužba Roku smíření v litoměřické diecézi bude mít unikátní podobu společné modlitby Židů a křesťanů. Uskuteční se 18. listopadu v 18.00 hodin v Krajské vědecké knihovně v Liberci. Modlitbu společně povedou apoštolský administrátor litoměřické diecéze, arcibiskup Stanislav Přibyl a rabín David Maxa, který působí mj. v místní židovské komunitě. Společně se Stanislavem Přibylem patří k pravidelným účastníkům modlitebního setkání Červená středa (25. listopadu), při níž se věřící shromažďují k připomínce obětí nábožensky motivovaného násilí a pronásledování.Židé v LiberciV Liberci žila před druhou světovou válkou významná židovská komunita, která se podílela na obchodním, průmyslovém, kulturním i společenském životě města. Kromě německých antifašistů pak první týdny po Mnichovské dohodě trpěla pod vlnou násilností právě tato komunita. V noci z 9. na 10. listopadu 1938, během tzv. křišťálové noci se stalo cílem útoků také židovské obyvatelstvo Liberce. Po běsnění davu zůstala vypálená synagoga, přičemž shořelo i veškeré vnitřní vybavení (částečně ohořelou se podařilo zachránit jen tóru). „Synagoga byla později srovnána úplně se zemí. Po válce byla v Liberci obnovena alespoň židovská modlitebna. Ve válečných letech zahynulo ve vyhlazovacích táborech více než 700 libereckých Židů a domů se jich vrátily po roce 1945 jen asi tři desítky,“ popisuje Jaroslav Šebek z Historického ústavu České akademie věd.  Připomíná také, že velký pogrom tzv. křišťálové noci významně zasáhl svými důsledky všechny obsazené části československého pohraničí. Na místě vypálené synagógy se nyní nachází Krajská vědecká knihovna a v jejím sousedství nově vystavěná synagoga, která byla slavnostně otevřena 9. listopadu 2000, tedy ve výroční den jejího zničení zfanatizovaným davem. „Vznik nové synagógy přesvědčivě dokládá, že zkáza a nenávist nemá poslední slovo a do života liberecké židovské komunity byl tak vedle příběhu zloby napsán také příběh nové naděje a duchovního růstu, která se upíná do budoucnosti,“ zdůrazňuje Jaroslav Šebek.  Němci v LiberciZ hlediska skladby obyvatelstva dominovala v dnešním krajském městě před válkou německá populace. Liberec se stal místem expanzivního technologického a průmyslového rozvoje, stejně tak i městem, kde se odehrávaly ostré česko-německé spory a konflikty, které pokračovaly i po vzniku československého státu v roce 1918. V roce 1922 se v Liberci konal sjezd německých „křesťanských sociálů“, což byla jedna ze stran politického katolicismu v tehdejším československém státě. „Tento sjezd se stal jednou z křižovatek, kde proběhl zásadní názorový střet mezi zastánci a odpůrci česko-německého sbližování. Z něj tehdy vyšli vítězně příznivci česko-německé spolupráce. Postupně se však i v důsledku zhoršené sociální situace kvůli ekonomické krizi prosazovala ve všech společenských oblastech, včetně té církevní a duchovní, nacionální hlediska a prostoru pro hledání nadnárodního dialogu ubývalo,“ vysvětluje historik Šebek. Jak připomíná, ve 30. letech navíc město patřilo k hlavním centrům tzv. henleinovského hnutí, které postupně přecházelo na pozice blízké hitlerovské politice. Vrcholem pak byla politická a národnostní krize v roce 1938, jejímž kulminačním bodem byl podpis Mnichovské dohody, na jejímž základě muselo Československo pod tlakem západních spojenců a hrozbou války postoupit své pohraničí Německu. A Liberec byl plánován jako hlavní město Říšské župy Sudety, která na obsazeném území vznikla.Poválečná situacePo skončení války se ve městě a okolí odehrála řada násilností proti německému obyvatelstvu, včetně násilného zabavování majetku a panovala značná nejistota z dalšího vývoje. Odhaduje se, že šest stovek Němců spáchalo v poválečném období sebevraždu. Odborné práce uvádějí, že počet vysídlených Němců z Liberce a bezprostředního okolí se pohyboval kolem tří desítek tisíc. „V rámci nynější poutě smíření a tváří tvář dramatickým změnám, které v současné době prožívá nejen evropský kontinent, by měly být zmíněné historické peripetie, v níž se prosazoval radikální nacionalismus, nesnášenlivost, netolerance k odlišnosti a také narůstající antisemitismus, varováním i zamyšlením nad tím, abychom dokázali rozpoznat rizika, plynoucí z toho, že jsou nenávistné extrémní názory ve veřejném prostoru tolerovány a omlouvány. Je proto dobře, že arcibiskup Stanislav Přibyl inicioval tento projekt snahy o usmíření historických křivd, bolestí a nespravedlností. Nejedná se jen o nějakou historickou reflexi a úvahy nad minulostí, ale o způsob, jak reagovat i na problémy současnosti,“ uzavírá Jaroslav Šebek. Plakátek listopadové modlitby Roku smíření (*.pdf).

Na dva roky bude katedrála sv. Štěpána zavřená. V neděli 15. listopadu se za posledním věřícím, který odcházel ze slavnostní bohoslužby, definitivně zavřely dveře pro veřejnost. Nyní jimi budou procházet jen stavaři či památkáři. Arcibiskup Stanislav Přibyl od desáté hodiny sloužil mši svatou za zdárný průběh a dokončení oprav interiéru. Ty začnou v následujícím týdnu. Chrám zaplnili především věřící z okolí biskupského města, protože kněží zrušili farní bohoslužby.Domov diecézní rodinyHlavní celebrant připomněl v promluvě význam hlavního chrámu diecéze: „Název pochází od katedry, stolce biskupa, od místa, kde k vám nyní promlouvám. Je to místo, odkud biskup učí víře přijaté od apoštolů a slouží jednotě místní církve,“ připomněl Stanislav Přibyl. Jak řekl, katedrála je domovem celé diecézní rodiny. „Když se zde kolem jednoho oltáře shromažďují kněží se svým biskupem, když jsou zde svěceni kněží a jáhnové, když se zde světí křižmo a žehnají oleje pro udělování svátostí, stává se viditelným poutem mezi našimi farnostmi. I nejmenší společenství patří k tomuto tělu. Jeho radosti i bolesti patří nám všem. Zde se učíme nést jeden druhého a odtud jsme posíláni sloužit,“ uvedl apoštolský administrátor litoměřické diecéze. „Moje služba v Praze nezrušila pouto, které mě s vámi spojuje. Nejprve jsem byl jako biskup povolán sem do Litoměřic a tato místí církev tak zůstává mou první láskou. Přijal jsem ji jako svěřenou hřivnu a snažil jsem se ji nezakopat,“ odkázal biskup na evangelní úryvek. „Možná i proto je zde na Dómském pahorku staveniště. Byl jsem několikrát v této souvislosti označen za megalomana, ale toto označení ve mně spíš vyvolává úsměv. Vždyť jsem se jen spolu se svými spolupracovníky chopil příležitosti, která se nabízela, a kterou jsme poznali právě jako hřivnu, kterou nám do ruky dává sám Pán,“ poukázal Stanislav Přibyl i na probíhající rekonstrukci Dómského náměstí a biskupské zahrady, která se změní v park.Obnova nejen chrámu„Až se sem – dá-li Bůh – za dva roky vrátíme, ať nás potěší obnovená krása chrámu a kéž si přineseme také srdce ochotnější ke službě,“ řekl Stanislav Přibyl a doplnil: „Zatímco se budou opravovat stěny, nechme Boha obnovovat naše vztahy, vztah k našemu Pánu i k bližním,“ vyzval.  Požádal také shromážděné společenství o modlitbu za budoucího litoměřického biskupa, „který zde jednou usedne na svou katedru“. Před požehnáním arcibiskup krátce připomněl, co vše se bude v katedrále opravovat. Kvůli dosluhující elektroinstalaci například zhasla všechna světla při pohřbu biskupa Josefa Koukla. „Katedrála také bude barevnější a vrátí se jí její hlazené omítky, které jsme našli pod malbami. Imitují mramorový vzhled římských chrámů,“ popsal. Katedrálu čeká také návrat iluzivních maleb a za vstupem vznikne nová prosklená předsíň.Prosba o podporuBohoslužby se nyní z katedrály přesunou ve všední den do kaple kanovnického domu čp. 3 a v neděli se místní farnost bude scházet v kostele sv. Vojtěcha. Kapitula se bude pravidelně modlit v biskupské kapli. „Budeme nyní chodit na mši svatou do jiných kostelů v okolí, ale poneseme s sebou tutéž víru. Děkuji všem, kdo obnovu připravili, kdo na ní budou pracovat i kdo ji podpoří darem a modlitbou,“ uvedl arcibiskup a požádal věřící i veřejnost o finanční podporu. Náklady na rekonstrukci dosahují k 64 milionům korun, biskupství musí doplnit k dotaci EU (tvoří 95 % částky) tři a půl milionu. Více o sbírce na www.katedrala-stepan.cz. Na závěr mše svaté poblahopřál dómský farář P. Jiří Hladík Stanislavu Přibylovi k narozeninám, které oslaví 16. listopadu. Před katedrálou se pak účastníci bohoslužby dali nejen do řeči, ale také se občerstvili - dobrovolníci z řad litoměřických i okolních farností pro ně připravili bohaté pohoštění. Promluva arcibiskupa Stanislava Přibyla.. Postup sbírky je možné sledovat na katedrala-stepan.cz.. Více o rekonstrukci také v reportáži Litoměřicko24.cz.  .