Zprávy z diecéze

V dnes svátku sv. Vojtěcha, druhého pražského biskupa a biřmovacího patrona Stanislava Přibyla, se administrátor litoměřické diecéze a jmenovaný pražský arcibiskup vypravil do Roudnice nad Labem. Do města na pomezí dvou diecézí jej pozval místní duchovní správce P. Martin Brousil. Dva dny před uvedením do úřadu pražského arcibiskupa tak symbolicky  zahájil svůj „přechod“ mezi oběma diecézemi. „Svátek sv. Vojtěcha slavíme v Roudnici, místě spojeném s dějinami pražských arcibiskupů. Pro mě osobně je to silná chvíle: slyším znovu slova Písma, že ,každý velekněz je brán z lidu a ustanoven pro lid‘. Ne nad lidem, ale pro lid. Ne pro sebe, ale pro Boha a jeho lid. To vyžaduje pokoru a zodpovědnost,“ uvedl v promluvě Stanislav Přibyl.V klášterním kostele Narození Panny Marie se shromáždili kněží a věřící z roudnické farnosti a vikariátu Podřipsko i širšího okolí. Svého dosavadního biskupa přijeli „vyprovodit“ také „hosté“ ze sousední litoměřické diecéze.„Jako nastupující pražský arcibiskup prosím: modlete se za mne, abych nebyl jen správcem, ale pastýřem. Abych nehledal vlastní jistoty, ale Krista. Abych uměl naslouchat, nést i slabosti druhých a vést Boží lid ne podle lidských představ, ale podle evangelia,“ prosil přítomné v chrámu a dodal: „Vás všechny chci povzbudit slovy žalmu: ,Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.‘ Víra není soukromá věc. Každý z nás je poslán – ve své rodině, práci, společnosti. Možná ne do dalekých zemí jako svatý Vojtěch, ale k lidem, které nám Bůh svěřil,“ připomněl.Snímky Martina Řehořová / Člověk a Víra (celá galerie zde).

Klášterní chrám Nanebevzetí Panny Marie v Oseku zaplnili v neděli 19. dubna lidé z obou stran česko-německé hranice. „Mám velkou radost, že téma smíření tolik oslovuje. Znám tento kostel většinou prázdný nebo obsazený jen tady vpředu,“ vítal přítomné biskup Stanislav Přibyl. V promluvě odkázal biskup na pastýřský list, kterým Rok smíření válečných a zejména poválečných zločinů, vyhlásil. „Připomínal jsem, že naše země nese rány minulosti – rány odsunu, nespravedlností, bolesti, která se dotkla konkrétních lidí i celých komunit. A právě Osek je jedním z těch míst, kde se tyto dějiny zapsaly velmi hluboko," uvedl. Před zahájením bohoslužby historii připomněl text archivářky Státního oblastního archivu v Litoměřicích Hany Barusové. Popsala osudy místních cisterciáků a konkrétní rodiny spjaté se službou klášteru, na kterou tvrdě dopadlo státem řízené vysídlení německy mluvících obyvatel regionu. Stanislav Přibyl zdůraznil, že smíření není zapomenutí. „Smíření je pravda spojená s odpuštěním. A právě to vidíme na Kristu. On po svém zmrtvýchvstání nepřichází s výčtem vin. Nepřipomíná učedníkům jejich selhání. On přichází s pokojem. Ukazuje, že láska je silnější než hřích, že odpuštění je silnější než vina,“ připomněl velikonoční inspiraci Kristem. Upozornil, že Rok smíření není jen historickou připomínkou. „Je výzvou pro každého z nás. Možná neneseme vinu za události před osmdesáti lety, ale každý z nás nese odpovědnost za vztahy dnes. Každý z nás má ve svém životě někoho, komu potřebuje odpustit – nebo koho potřebuje požádat o odpuštění," povzbudil biskup. Nečekaná a v regionu i nevídaná účast překvapila a potěšila také místní duchovní správce P. Philippa Irmera a Christophera Cantzena, kteří pro poutníky z blízka i z dáli připravili pohoštění. Shodou okolností se bohoslužba smíření uskutečnila v den nedožitých 88. narozenin P. Benna Beneše, oseckého rodáka. Patřil k nejvýraznějším osobnostem české salesiánské rodiny druhé půlky 20. století. Za komunismu působil v podzemní církvi, kněžské svěcení přijal tajně roku 1972 v Poznani. Po roce 1989 se stal jedním z klíčových obnovitelů salesiánského díla a v letech 1993–1999 vedl českou provincii. Benešův život je výrazně spojen s tématem česko‑německého smíření. Pocházel z kraje, kde poválečné události zanechaly hluboké rány, a celý život se snažil, aby se bolestná minulost nestala zdí, ale příležitostí k dialogu. Aktivně podporoval setkávání pamětníků a iniciativy, které otevíraly prostor pro vzájemné porozumění. V roce 2015 obdržel Zlatou holubici míru – ocenění udělované osobnostem, které přispívají k překonávání historických křivd a k budování dobrých sousedských vztahů. Charakteristická pro něj byla tichá služba, dále osobní kontakt, humor a schopnost naslouchat, díky čemuž dokázal spojovat lidi z obou stran hranice. Na slavnost navázala výstava a přednáška s diskuzí germanisty Jana Kvapila z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem o roce 1946 v regionu. Biskupa informovali zástupci společenství Ackermann Gemeinde o svém záměru spojit své pravidelné setkání s poutí do Litoměřic na bohoslužbu smíření, která se v biskupském městě uskuteční v září. Historický medailon poválečných dějin Oseka. (*.docx). Homilie biskupa Stanislava Přibyla. 

„Aby mohlo být vítání, musí být i loučení,“ pozdravil biskup Stanislav Přibyl zaplněnou katedrálu sv. Štěpána citátem z filmu Vratné lahve. V sobotu 18. dubna se s ním přišli rozloučit lidé z celé diecéze i představitelé veřejného života do katedrály sv. Štěpána v Litoměřicích. V sobotu 25. dubna Stanislava Přibyla totiž oficiálně přivítají v čele pražské arcidiecéze. A litoměřickou diecézi pak čeká (neznámo kdy) další vítání: nového biskupa. „V podobné situaci loučení je i zde přítomný pan nucius. Také on odchází do nového působiště, za nelehkou službou na Haiti," přivítal na úvod bohoslužby papežského velvyslance.Nebojme seV kázání pak Stanislav Přibyl povzbuzoval v duchu evangelia „nebát se“: "Nebojme se toho, co se děje ve světě a co nás děsí, nebojme se církve, která se mění. Nebojme se výzev, které přicházejí. A nebojte se ani slabosti, ať už vlastní nebo slabosti církve, protože Kristus je Pánem nad rozbouřeným mořem i nad našimi slabostmi," povzbudil místní církev, od které odchází na svatovojtěšský stolec. Připojil také díky: „Přátelé, dnes neděkuji jen za uplynulý čas. Děkuji totiž současně za víru, která má budoucnost. Litoměřická diecéze má své poslání, svou krásu i své kříže. Ale především má Krista, který ji vede, a proto má budoucnost.“ Celá homilie je k dispozici zde.PoděkováníZávěr bohoslužby patřil poděkováním, které přednesli delegát ad omnia (dosavadní generální vikář) P. Radek Jurnečka, probošt kapituly P. Józef Szeliga, katedrální farář P. Jiří Hladík a za shromážděné starosty i za sebe samého promluvil hejtman libereckého kraje Martin Půta. Radek Jurnečka zkraje zažertoval s přáním, aby se Stanislavu Přibylovi dobře dařilo v Praze nebo i v Římě „Podle toho, kam až dojdeš,“ rozesmál katedrálu a dodal: „Díky za všechny radostné i bolestné okamžiky, které jsme spolu prožívali a nesli je spolu. A někdy jsi je musel nést sám,“ připomněl i nelehký úděl biskupské služby. „Přeji ti, abys zůstal svůj a dál rozvíjel všechna svoje obdarování od Hospodina,“ uzavřel Radek Jurnečka a poděkoval také odcházejícímu apoštolskému nunciovi za jeho návštěvy a péči v litoměřické diecézi. Probošt katedrální kapituly P. Józef Szeliga připomněl, že Stanislav Přibyl se s Litoměřicemi loučí už podruhé, prvně když odcházel ze služby generálního vikáře. „Dva roky tvé současné služby byly provázené velkým nasazením, oživil jsi diecézi duchovně i prakticky. Zůstane za tebou oprava tří kanovnických domů, rekonstrukce náměstí, připravovaná rekonstrukce katedrály a další projekty. V duchovní oblasti je to třeba fungující katechetické centrum, nebo tvé Biskupské chlebíčky, tedy videa, která sledují lidé, kteří do kostela ani nechodí,“ uvedl.   Farář dómské farnosti P. Jiří Hladík při svém děkování připomněl, že bylo patrné, že Stanislav Přibyl měl svou diecézi i biskupské město rád. „Ale Praha není opravdu tak daleko a jste metropolitou, takže budeme nadále spojení. Pro litoměřickou diecézi je to čest, že jste se stal arcibiskupem. Není to poprvé, kdy byl místní biskup jmenován na arcibiskupský stolec. První byl Vincenz Eduard Milde, který odešel až do Vídně. Přeji hodně Božího požehnání na přímluvu sv. Vojtěcha, který to tam v Praze také neměl jednoduché. Za vše veliké Pán Bůh zaplať,“ děkoval P. Hladík. Hejtman Martin Půta biskupa pozdravil nejen za Liberecký kraj, ale i za samosprávy. „Přišel jsem poděkovat za všechny, které jste posadili do VIP prostoru. Všichni jsme se tam cítili nepatřičně. Chci vyzdvihnout spolupráci v posledních letech. Mám velkou radost za každou spolupráci mezi církví, městy a občany, viditelně za opravené památky. Chci poděkovat za lidský přístup. Potkávám se s lidmi, kteří nechodí do kostela a často v souvislosti se setkáním s vámi mluvili o lidském slovu a skvělém zážitku. Přeju vám, aby to podobně fungovalo v Praze,“ popřál Stanislavu Přibylovi a v souvislosti s rozhovory, které biskup v poslední době poskytl, zdůraznil, že je správně, když se za církev ozývá směrem k lidem, kteří nemají dobré úmysly. „Církev by neměla mlčet,“ řekl a přešel do osobní roviny: „Děkuji ti Stanislave za všechny naše osobní rozhovory a za jeden impuls z poslední doby, který jsem od tebe dostal.“Nuncius: správcem litoměřické diecéze bude její dosavadní biskupZávěrečného slova se ujal nuncius Jude Thaddeus Okolo. Poděkoval biskupovi za službu v litoměřické diecézi a oznámil, že apoštolským administrátorem litoměřické diecéze jmenoval papež Lev XIV. jejího dosavadního biskupa a nově jmenovaného arcibiskupa pražského Stanislava Přibyla. „Před třemi lety, při hledání kandidátů na biskupský stolec v Litoměřicích, jsem provedl rozsáhlý a důkladný průzkum, abych se seznámil se situací v této krásné diecézi. Množství odpovědí odhalilo vedle mnoha pozitivních skutečností nemálo těžkostí,“ zdůraznil nuncius. Při předávání diecéze od něj pak Stanislav Přibyl podle nunciových slov obdržel „pokyny ohledně iniciativ a záležitostí, kterým měl věnovat hlavní pozornost i nedostatků, které bylo třeba napravit, a také priorit diecéze, kterými se měl zabývat“. „Mnoho z uvedených úkolů však zatím zůstává nesplněno a jmenování nástupce Stanislava Přibyla v Litoměřicích bude ještě nějakou dobu trvat,“ upozornil Jude Thaddeus Okolo. Prefekt Dikastéria pro biskupy, arcibiskup Filippo Iannone jej proto požádal, aby dal ve známost dekret, kterým Lev XIV. jmenuje od 25. dubna Stanislava Přibyla (po nástupu do úřadu arcibiskupa pražského) apoštolským administrátorem litoměřické diecéze. Ke stěhování biskupa do Prahy i ke svému na Haiti pronesl poznámku „To je život.“ Biskup pak mezi kněžími v sakristii v žertu prohlásil, že to bude nové heslo litoměřické diecéze. Na mši svatou navázala oslava na biskupství, kam Stanislav Přibyl pozval celé shromáždění na pohoštění a sklenku vína a také piva z Biskupského pivovaru U svatého Štěpána. Homilie biskupa zde. 

Apoštolským administrátorem litoměřické diecéze jmenoval papež Lev XIV. jejího dosavadního biskupa a nově jmenovaného arcibiskupa pražského Stanislava Přibyla. Při bohoslužbě v katedrále sv. Štěpána, při níž se litoměřický biskup loučil se svou diecézí, to dnes oznámil apoštolský nuncius Jude Thaddeus Okolo. „Svatý otec nás stále vybízí, abychom my, jako biskupové a správci diecézí či církevních institucí, i vy všichni ostatní bratři a sestry, každý na svém místě, plnili různé role při spolupráci s ním na budování Božího království zde na zemi,“ uvedl apoštolský nuncius a doplnil, že litoměřická diecéze nabídla této vzájemné spolupráci v rámci místní církve v České republice velmi mnoho a po jmenování svého biskupa na arcibiskupský stolec v Praze stojí před velkou výzvou. „Před třemi lety, při hledání kandidátů na biskupský stolec v Litoměřicích, jsem provedl rozsáhlý a důkladný průzkum, abych se seznámil se situací v této krásné diecézi. Množství odpovědí odhalilo vedle mnoha pozitivních skutečností nemálo těžkostí,“ zdůraznil nuncius. Při předávání diecéze od něj pak Stanislav Přibyl obdržel „pokyny ohledně iniciativ a záležitostí, kterým měl věnovat hlavní pozornost i nedostatků, které bylo třeba napravit, a také priorit diecéze, kterými se měl zabývat“. „Mnoho z uvedených úkolů však zatím zůstává nesplněno a jmenování nástupce Stanislava Přibyla v Litoměřicích bude ještě nějakou dobu trvat,“ upozornil Jude Thaddeus Okolo. Prefekt Dikastéria pro biskupy, arcibiskup Filippo Iannone jej proto požádal, aby dal ve známost dekret, kterým Lev XIV. jmenuje od 25. dubna Stanislava Přibyla (po nástupu do úřadu arcibiskupa pražského) apoštolským administrátorem litoměřické diecéze. „Z toho důvodu se v souvislosti s uvolněním biskupského stolce v Litoměřicích nebude konat zasedání sboru konzultorů za účelem volby diecézního administrátora,“ informoval apoštolský nuncius. Sbor konzultorů (consilium consultorum) je malá, právně přesně definovaná skupina kněží, která v diecézi funguje jako trvalý poradní orgán biskupa a zároveň jako základní „záchranný“ orgán pro případ uprázdnění biskupského stolce. Volba diecézního administrátora tímto sborem se řídí církevním právem (kánony 419–430). Probíhá rychle, tajně a většinovým hlasováním. Pokud by sbor volbu neprovedl, právo jmenovat administrátora přechází na metropolitu. Lev XIV. této situaci předešel a rozhodl, že Stanislav Přibyl bude spravovat litoměřickou diecézi až do jmenování a uvedení do úřadu nového diecézního biskupa v Litoměřicích. A to se všemi pravomocemi, které má diecézní biskup.  

Monumentální dílo z mosazi a křišťálu z první poloviny 19. století prošlo po více než sto letech generální opravou. Slavnostní rozsvícení chystá místní farnost na konec dubna. Lustr váží 450 kilogramů, je vysoký 4,5 metru o průměru 2,3. Do kostela Navštívení Panny Marie jej v roce 1853 daroval sklář a rodák Josef Riedel. Od ledna byl lustr v rukou restaurátorů ve  společnosti Preciosa Lighting v Kamenickém Šenově a byl rozebraný do posledního dílku a pečlivě vyčištěný, kovové součástky dostaly nové povrchy. Nová je také elektroinstalace. „Je to nádherné dílo. Ten rozdíl ,před a po‘ je obrovský. Tak rozsáhlé opravy a péče se lustru nedostalo od výroby – a to ani při jeho elektrifikaci v roce 1923. Má teď vzhled, který je nejblíže stavu po jeho vyrobení. Ovšem s tím rozdílem, že všechny kovové části už nejsou stříbřené kvůli jeho černání, ale bronzově zlaté,“ popsal Jan Heinzl, který má na starosti majetkovou správu farnosti. Lustr tvoří 7743 skleněných dílů a 884 broušených ozdob je navěšených na kruzích lustru a svítidlo dotváří ještě dalších 262 skleněných součástí. Celkově je sestavený z 8889 skleněných dílů a spojený asi sedmnácti tisíci mosazných sponek. K žárovkám vede 86,5 metru kabeláže a elektřinou jej zásobuje 47 metrů přívodních vodičů. Podle plánu chtěli ve farnosti lustr rozsvítit už na slavnost Zmrtvýchvstání Páně, ale čáru přes rozpočet udělala skrytá závada, kterou se podařilo odstranit a nyní jej bezpečně zavěsit. Celkové náklady na opravu byly 363.363 korun. Na renovaci přispěla Nadace Preciosa a město Hejnice – každý sto tisíc korun. Zbytek farnost shromáždila ve sbírce a od sponzorů. „Podařilo se vybrat více peněz a nadbytek prostředků chceme investovat do dalších oprav kostela. Nyní jsme vybudovali nájezdovou rampu pro vozíčkáře, čeká nás restaurování obrazů,“ uzavírá Jan Heinzl.

Když se řekne diptych, obvykle se nabízí představa dvou obrazů či soch spojujících dvě tematicky související části jednoho uměleckého celku. To slovo však také velmi trefně vystihuje také výpravnou publikaci (ve dvou dílech) o zvonech na severu Čech – a vzhledem k výtvarně působivé podobě se nejedná o nadsázku. Opus autorského tria Radek Lunga, Radek Rejšek a Miroslav Zelenka se podařilo připravit a vydat v Karmelitánském nakladatelství po mnoha letech pečlivé práce tvůrců. Zatím vyšel první díl, který představuje osazení věží chrámů a kaplí v pěti vikariátech litoměřické diecéze: Českolipském, Libereckém, Litoměřickém, Mladoboleslavském a Turnovském. Dvoudílný soubor o zvonech vznikl a vzniká díky spolupráci se spoustou obětavců, kteří spravují chrámy, udržují zvony i jejich osazení a pravidelně je rozeznívají. Připravili nebývalý dokument: fotili, sbírali příběhy, fakta i střípky vědomostí. Jak uvádí v předmluvě k prvnímu dílu emeritní biskup litoměřický Jan Baxant, může se zdát, že by taková publikace mohla vyvolat údiv s otazníkem: „že by se v severočeském diecézním prostoru pečovalo o chrámové zvony na úkor duchovní starosti o lidské duše“. „Nikoliv,“ odpovídá Jan Baxant. Kniha o zvonech ukazuje na důležité okolnosti – tedy kde se tu vzaly a bez čeho by nebyly. Na zvon potřebujeme vížku nebo věž, které obvykle stojí u kostela nebo nad kaplí. Nejsou tu samy pro sebe, ale postavili je lidé, kteří je potřebovali a chtěli – a tak dvoudílná publikace ukazuje na život křesťanů na konkrétním území. „Je svědectvím o současnosti i ohlédnutím s úctou a třeba i s modlitbou za ty, kteří nás předešli svým životem – a v poměrech naší litoměřické diecéze odešli, respektive byli odejiti. V takových případech jsou dnes také pozváním k usmíření, k nalezení pokoje. Pojďme se na zvony podívat, poznat jejich příběhy a zaposlouchat se pozorněji do jejich vyprávění,“ zve současný litoměřický biskup, respektive administrátor diecéze, Stanislav Přibyl ke čtení druhého dílu této knihy, který je momentálně ve výrobě a prezentuje zvony dalších pěti z celkem deseti správních celků litoměřické diecéze. V prvním díle se čtenář seznámí se zvony z celkem 108 míst. Ve většině věží je obvykle zvonů více. Diecézní kampanolog, Radek Rejšek, přiznává, že ani jako spoluautor je přesně spočítané nemá. Pozorný čtenář však zjistí, že jich je 238.  Kniha nepřináší jen stručné popisy a jednoduché dokumentační fotografie. Miroslav Zelenka si dal tu práci a nasnímal je v nezvyklých kompozicích, takže si při prohlížení knihy budete připadat jako byste byli přímo ve věži eventuelně ve virtuální realitě. Vedle popisu zvonů je totiž z každého místa v knize k vidění čtyři až šest fotografií, které zachycují nejen zvony vcelku či v jejich „přirozeném“ prostředí na zvonových stolicích, ale i významné detaily jejich výzdoby a nápisů. Nechybí pak ani fotografie kostelů a zvonic, které samy o sobě jsou uměleckými díly v krajině. „S trochou nadsázky lze říci, že zvony jsou prvním nástrojem církevního marketingu, který zve k modlitbě i bohoslužbě.  A nepotřebujeme k tomu žádnou aparaturu, celosvětovou síť nebo jiné technologické zázemí. Stačí rozhoupat – a zvuk zvonu se nese,“ připomíná biskup Stanislav Přibyl s tím, že jejich hlas připomíná lidem často zapomínanou skutečnost: „Nad celým světem se rozprostírá nekonečná pozornost a blízkost Boha. Jejich zvuk je upomínkou, že nic neděje se maně a nade vším je ruka Páně. Jsou avízem, že je čas Bohu děkovat a chválit jej“. První díl knihy je již k dispozici zde: Zvony Litoměřické diecéze | Církev.cz E-shop nebo na recepci biskupské kurie v Litoměřicích.    

Oblastní muzeum a galerie v Mostě otevřelo minulý týden výstavu Mise, která vůbec poprvé uceleně představuje sbírku někdejšího Misijního muzea v Bohosudově. Vernisáže se zúčastnil také biskupský delegát ad omnia (někdejší generální vikář) P. Radek Jurnečka a pracovníci památkového odboru biskupství. Pozoruhodná kolekce vznikla ve 30. letech 20. století díky aktivitě Kněžského misijního spolku litoměřické diecéze a dlouhá desetiletí zůstávala veřejnosti prakticky nepřístupná. Výstava nabízí jedinečnou možnost nahlédnout do světa českých misionářů, kteří působili na různých kontinentech, a zároveň připomíná duchovní i kulturní dědictví bohosudovské jezuitské koleje. Exponáty pocházejí z Afriky, Asie i Jižní Ameriky a nesou v sobě příběhy lidí, mezi nimiž čeští jezuité žili a kterým sloužili. Kurátoři výstavy si přáli, aby předměty návštěvník výstavy neviděl  pouze jako exotické kuriozity, ale jako svědectví setkávání kultur, víry a lidských osudů. Každý artefakt je zasazen do širšího kontextu – kdo jej přivezl, odkud pochází a jaký význam měl v prostředí, z něhož vzešel. Výstava tak ukazuje, jak misie formovaly nejen vzdálené kraje, ale i samotnou tvář české církve. Součástí expozice je také připomenutí osobností, které se na vzniku sbírky podílely, a příběh samotného misijního muzea. To bylo po druhé světové válce uzavřeno a během období komunismu byly jeho sbírky byly postupně rozptýleny. Mostecká výstava je výsledkem několikaleté odborné práce, během níž byly předměty znovu identifikovány, restaurovány a doplněny o nové poznatky. Výstava Mise je doprovázena přednáškami historiků, komentovanými prohlídkami i programy pro školy. Návštěvníci tak mohou nahlédnout nejen do historie misijní činnosti, ale také do širšího tématu kulturní výměny, antropologie a duchovního odkazu českých jezuitů. Expozice je otevřena v Oblastním muzeu a galerii v Mostě až do 6. září 2026. Pro litoměřickou diecézi představuje tato výstava cennou připomínku jedné z pozoruhodných kapitol její minulosti a zároveň pozvání k novému pohledu na misijní poslání církve v dnešním světě.Doprovodný programPřednášky:Úterý 12. 5. od 17:00 Pavel Zavadil: ČEŠTÍ JEZUITÉ OBJEVUJÍ NOVÝ SVĚTAutor stejnojmenné knihy, historik a klasický filolog, Pavel Zavadil povypráví o své cestě za objevováním tématu misionářských cest českých jezuitů v době baroka. Poprvé v historii přeložil a vydal dopisy misionářů z Ameriky a Tichomoří. Dopisy jsou exotickou perlou českého barokního písemnictví.  Čtvrtek 28. 5. od 17:00 Jiří Šlajsna: MEZI NEBEM, VÍROU A OCEÁNEMPřednáška mosteckého historika Jiřího Šlajsny naváže na Pavla Zavadila a vysvětlí misijní činnost českých a moravských jezuitů v 16. až 18. století v domácím prostředí, tak i v rámci zahraničních misií po celém světě. Misijní činnost českých a moravských jezuitů je dnes chápána nejen jako nástroj církevní politiky, ale také jako významný fenomén kulturní výměny a raně novověké globalizace.  Středa 10. 6. od 17:00 Marie Imbrová: PŮSOBENÍ BISKUPA IGNÁCE ARNOŽE V RHODESIIAfrikanistka Marie Imbrová nás seznámí s osudem podmokelského rodáka Ignáce Arnože. Česko-německý kněz se před téměř sto lety stal biskupem v Bulawayu v dnešním Zimbabwe a do misijního muzea v Bohosudově věnoval artefakty, které můžete vidět na výstavě.  Edukační programy pro školy:K výstavě budou nabízeny edukační programy pro MŠ a ZŠ a komentované prohlídky s autory pro střední školy. V edukačních programech se děti budou zamýšlet nad otázkami: Jaká by byla tvoje mise? Proč by ses vydal dnes na cestu ty? Co bys chtěl vyprávět světu? Co by sis zabalil do batohu, kdybys musel pěšky dojít do Itálie? Jak by ses zabavil na dlouhé cestě lodí? Co bys chtěl objevovat? Jak by vypadal tvůj příbytek na cestách? Co by si zanechal v časové schránce jako vzkaz pro další generace? Z kreativní části si děti odnesou suvenýr a ti starší i svou časovou schránku.Muzejní noc 2026Pátek 15. 5. od 16:00 do 21 hodin. V rámci Muzejní noci 2026 se uskuteční komentované prohlídky k výstavě za účasti autorů a kurátorů a program koncipovaný pro širokou veřejnost s tématikou objevování zámořských misí a tajemných dálek. (Sbírka, která byla po desetiletí skrytá očím veřejnosti, znovu ožívá. Každý předmět v sobě nese otisk času, vzdálených krajů i lidských osudů – a často i tajemství: k čemu vlastně sloužil?).   Autoři výstavy: Mgr. Ludmila Škrabáková, Ph.D. (kurátorka etnografie OMGM), Mgr. Jiří Šlajsna (historik OMGM), MgA. Jan C. Löbl, Ph.D. (architekt výstavy, vedoucí Katedry designu UJEP)  Snímky Magda Černá, Martin Barus a Oblastní muzeum a galerie v Mostě.

Současný litoměřický biskup Stanislav Přibyl převezme v sobotu 25. dubna v 11.00 hodin při pontifikální mši svaté ve svatovítské katedrále z rukou svého předchůdce Jana Graubnera biskupskou berlu. Tím okamžikem stane definitivně v čele pražské arcidiecéze. Novým pražským arcibiskupem (38. v pořadí) jej jmenoval 2. února papež Lev XIV. Liturgii bude živě přenášet Česká televize na programu ČT2.Organizační informaceKatedrála bude pro veřejnost otevřena od 10.15 hodin. Od 10.20 hodin bude probíhat společná modlitba růžence. V 10.50 hodin se rozezní Zikmund, největší zvon v České republice.Přístup ke katedrále je možný ze všech veřejných vstupů do areálu Pražského hradu.Pro poutníky bude vyhrazena nová část katedrály, kde budou umístěny obrazovky. Poutníci budou moci do katedrály vstoupit vchodem vlevo (při pohledu na průčelí katedrály). Pro poutníky v krojích bude k dispozici k převlečení zázemí v přízemí Mladotova domu ve Vikářské ulici (při čelním pohledu na katedrálu ulička vlevo) od 9.30 do 10.50 hodin. Pro vstup do katedrály jim bude sloužit boční vstup z Vikářské ulice a uvnitř se budou řídit pokyny protokolárních pracovníků. Po skončení mše sv. bude prostor Mladotova domu přístupný do 14.00 hodin.Řeholníci a řeholnice budou vstupovat do katedrály vchodem vpravo (při pohledu na průčelí katedrály).Ministranti, kteří mají zájem být aktivně zapojeni, se sejdou ve staré sakristii katedrály nejpozději v 8.30 hodin. Ostatní ministranti se shromáždí v čase 10.15 až 10.30 hodin u nové sakristie katedrály. Podmínkou je vlastní oblečení.Pro kněze a jáhny budou prostory pro převlečení v Arcibiskupském paláci budou otevřené od 9.00 hodin. Parkování na Hradčanském náměstí nebude možné. Kněží a neasistující jáhni se k liturgii připraví v Sále kardinála Berana Arcibiskupského paláce. K liturgii si koncelebranti vezmou vlastní albu, červenou štolu a purifikatorium. Liturgický průvod vychází z Arcibiskupského paláce v 10.45 hodin.Čestní hosté obdrží od sekretariátu arcibiskupa osobní pozvání a parkovací kartu opravňující k parkování na Hradčanském náměstí. Osobní pozvání je nutné nosit při sobě. Vyhrazena jim bude stará část katedrály. Do katedrály vstupují vchodem vpravo (při pohledu na průčelí katedrály).Po skončení slavnostní liturgie jsou všichni kněží, jáhni i ministranti  a čestní hosté srdečně zváni do Arcibiskupského paláce k přátelskému setkání. V případě příznivého počasí setkání proběhne na I. a II. nádvoří a na zahradě Arcibiskupského paláce.Zdroj: apha.cz; ojtěch Mátl, jáhen, ceremonář, vedoucí sekretariátu pražského arcibiskupa.  

Biskupství litoměřické hledá nového kolegu / kolegyni na pozici vikariátní účetní pro litoměřický vikariát. Místo výkonu práce  Litoměřický vikariát (dle dohody, administrativní zázemí v regionu, možný homeoffice.)  Pracovní poměr Hlavní pracovní poměr, plný úvazek Nástup od 1. 5. 2026 (případně dle dohody)Náplň prácesamostatné vedení účetnictví farností svěřeného vikariátu účtování běžných účetních operací (majetek, zásoby, banka, pokladna, závazky a pohledávky) zpracování účetních dokladů a vedení účetních knih inventarizace majetku a závazků vedení personální a mzdové agendy účtování o dotacích a vyúčtovávání přijatých dotací vůči poskytovateli dotacezpracování daňových přiznání a agenda daní (DPH, daň z příjmů, daň z nemovitých věcí aj.) účtování o finančním majetkuspolupráce s ekonomickým odborem biskupství, se správou majetku, se stavebním odboremúčast na poradách a školeníchPožadujememinimálně středoškolské vzdělání ekonomického směru praxi v oblasti účetnictví (samostatné vedení účetnictví výhodou) znalost účetních a daňových předpisů samostatnost, pečlivost a odpovědnost dobrou znalost práce na PC (MS Office, účetní software) znalost SW Pohoda výhodoutrestní bezúhonnost doporučení duchovního správce kterékoliv farnosti bude rovněž výhodou, není však podmínkouzkušenost s účetnictvím neziskových organizací nebo církevních subjektů, znalost vyhlášky 504/2002 Sb. a souvisejících předpisůzkušenost se mzdovou agendou výhodou, nikoliv podmínkouNabízímestabilní zaměstnání na plný úvazek smysluplnou práci v prostředí církevní organizace odbornou podporu vedení ekonomického odboru biskupství a možnost dalšího vzdělávání přátelský kolektiv účetních ostatních vikariátů pružnou pracovní dobu, homeoffice (dle dohody) platové ohodnocení dle vnitřních tabulek zaměstnavatele v závislosti na dosaženém vzdělání, 30 000,- základní mzda a příplatky dle skutečného objemu zpracovávaných účetních datbohatý systém benefitů – stravenkový paušál, 3 dny sick day, 5 týdnů dovolené, zvýhodněné stravování ve vlastním gastro zařízení, zvýhodněné ubytování ve vlastním rekreačním zařízeníDalší informace Součástí pracovní náplně může být také správa bankovních účtů farností, práce s datovou schránkou a spolupráce při správě nájemních a pachtovních vztahů.Jak se přihlásit V případě zájmu zašlete svůj životopis a krátký motivační dopis na e-mail: kocurova@dltm.cz a to nejpozději do 24.4.2026.

Květná neděle v Litoměřicích začala žehnáním ratolestí v kostele Všech sv. v Litoměřicích. Pokračovala průvodem do katedrály sv. Štěpána, kde biskup Stanislav Přibyl sloužil mši svatou. Přinášíme fotogalerii snímků Jany Chadimové ze společenství Člověk a Víra a homilii biskupa. Kázání o Květné neděli. Katedrála sv. Štěpána, Litoměřice.Drazí bratři a sestry,na Květnou neděli vstupujeme do velikého tajemství, které spojuje jásot i bolest, naději i temnotu. Liturgie nás vede od slavného Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma až k dramatu jeho utrpení. Je to cesta, na níž se odhaluje pravda o Bohu i o člověku. Když posloucháme pašije, uvědomujeme si, že jde o „dramatickou symfonii“, v níž se nakonec jako hlavní téma objevuje vyznání: „To byl opravdu Boží Syn“ (Mt 27,54).Zvláštní pozornost dnes poutá drobný, ale hluboký detail evangelia, které jsme četli úplně na začátku bohoslužby při žehnání ratolestí: Ježíš posílá učedníky, aby přivedli oslici a oslátko, a říká: „Pán je potřebuje“ (Mt 21,3). (Vzpomínám si, že jsem si tuto větu z evangelia nechal vytisknout na pamětní obrázek při příležitosti mého jáhenského svěcení před třiceti lety.) Právě toto slovo – potřeba – je klíčem k pochopení dnešního dne. Bůh, který je všemohoucí, se stává tím, kdo „potřebuje“ člověka. Ne proto, že by byl slabý, ale protože miluje. Potřebuje naši ochotu, naši víru, naši otevřenost.Oslice a oslátko, o nichž evangelium mluví, mohou symbolizovat každého z nás. Možná se někdy cítíme svázaní, nepatrní, málo užiteční. A přece právě takové si nás Bůh volí. Prosí, abychom se nechali „rozvázat“ – od strachu, od pochybností, od pocitu, že na nás nezáleží. Když dovolíme Kristu, aby vstoupil do našeho života, může skrze naši slabost uskutečnit velké věci.Květná neděle nás také učí, že pravá velikost se neprojevuje mocí, ale pokorou. Ježíš nevjíždí na válečném koni, ale na oslátku. Nepřichází, aby si podmanil, ale aby se daroval. A právě v tom spočívá jeho království – v lásce, která jde až do krajnosti, až na kříž.Když budeme v těchto dnech naslouchat pašijím, uslyšíme i Ježíšův výkřik: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27,46) Tento výkřik zahrnuje všechny naše bolesti, naše osamění i naše otázky. Kristus vstupuje do nejhlubší lidské temnoty, aby ji proměnil světlem naděje.Bratři a sestry, vstupme do tohoto Svatého týdne s otevřenýma očima a odvahou. Položme na cestu i my svůj „plášť“ – to je svůj život, své starosti i radosti. Dovolme Kristu, aby po nás a skrze nás vstupoval do světa. Nebojme se být nástroji jeho pokoje.Ať se i o nás může říci, že jsme byli ochotni, když nás Pán potřeboval.  † Stanislav Přibyl, administrátor litoměřické diecéze.