Zprávy z diecéze

Litoměřický biskup Stanislav Přibyl vyhlásil první den nového roku 2026 pastýřským listem následujících dvanáct měsíců na severu Čech Rokem smíření. V pastýřském listu biskup připomíná, že 13. lednový den přesně před osmdesáti lety založili katolíci vyhnaní z někdejších Sudet společenství Ackermann-Gemeinde. Prakticky ihned začali usilovat o smíření v křesťanském duchu.  Nápad věnovat rok 2026 smíření se zrodil na listopadové kněžské radě. Smíření by mělo zahrnovat jak odsun (vyhnání) Němců, tak i modlitby za všechno příkoří, které páchali Němci Čechům. „Sudetoněmecký Landsmanchaft se loni omluvil za to, co Němci udělali Čechům v předválečných letech. Silným impulzem pro mne byla znovu opakovaná omluva při loňském žehnání obnoveného kostela ve Verneřicích. Dotklo se mě to a jak stále opakuji: smíření není nikdy dost,“ zdůrazňuje litoměřický biskup.  Jak říká, území litoměřické diecéze je stále neblaze poznamenané násilím a válkou i děním po ní. „To zlo je stále patrné. A nesmíme přehlížet, že se dělo i z české strany. Je to například masakr Němců v Postoloprtech, v Ústí nad Labem, kde sousedé Němce dokonce topili v požárních nádržích na náměstí nebo je házeli do Labe a stříleli na potkání,“ připomíná biskup. Každý měsíc roku 2026  se na některých těchto místech uskuteční bohoslužba smíření. „Rád bych to dělal jako biskup této diecéze ve spolupráci s historiky, s místními autoritami, s ekumenou i se staršími bratry ve víře – tedy s židy,“ popisuje Stanislav Přibyl. Dějiny podle jeho slov změnit nelze, ale je možné přispět k uzdravení, protože „předsudky přežívají a neochota o některých věcech mluvit, neochota přiznat si, že všichni jsme zhřešili, je tu stále.“ Upozorňuje také na trvalé společenské nebezpečí při uplatňování principu kolektivní viny, posuzování bližních podle národnosti, rasy či přesvědčení. „Rád bych, abychom byli ostražití a nedopustili opakování starých a poznaných chyb,“ uzavírá litoměřický biskup. Plánované akce Roku smířeníLeden: Filipov, mše svatá při tradiční pouti, 13. 1. ve 4.00 . Únor: Mladá Boleslav, bohoslužba smíření, 10. 2. v 18.00 . Březen: Rovensko pod Troskami, bohoslužba u kříže smíření (asi 5 min. od kostela), 8. 3. od 9.30 . Duben: Osek (a Mariánské Radčice), mše svatá, 19. 4. v 10.30 . Květen: Terezín – bohoslužba smíření, 9. 5. v 15.00 . Červen: Postoloprty a Žatec – mše svatá a pouť ze Žatce 13 km, 3.45 hodin pěšky, 12. 6. v 17.00. Červenec: Ústí nad Labem, 31. 7. ve 14.00 v Krásném Březně, poté Benešův most, zde v 16.00 pietní akt, v 18.00 bohoslužba v kostele. Srpen: Svor a Česká Lípa – bohoslužba smíření, 8. 8. v 10.00 . Září: Litoměřice, průvod od dolu Richard přes kasárny pod Radobýlem a bohoslužba smíření na litoměřickém hřbitově, 19. 9. ve 14.00. Říjen: Česká Kamenice, mše svatá, 17. 10. v 10.00 . Listopad: Liberec, židovsko-křesťanská modlitba   18. 11. v 18.00. Prosinec: Bílina, mše svatá, 6. 12. v 10.00 . Pastýřský list k zahájení roku smíření.. Interview Plus na Českém rozhlase k tématu. . Logo Roku smíření - horizontální. Logo Roku smíření - vertikální    

Koledníci navštívili na slavnost Zjevení Páně biskupa Stanislava Přibyla a celou kurii. Tři králové Adam, Majda a Viki potěšili zpěvem zaměstnance biskupství – a ti dostali příležitost přemístit z „prasátka“ do úředně zapečetěné kasičky peníze, které sbírali pro Charitu celý rok. První „štací“ malých králů byla návštěva u biskupa. Přišli společně se zástupci vedení Diecézní charity Litoměřice v čele s Adélou Švecovou. Stanislav Přibyl spolu s nimi přivítal také Lucii Heyzlovou z Českého rozhlasu, která dorazila s reportážním mikrofonem. Dozvěděla se, že letos bude koledovat (pokud je neschvátí chřipka) nejvíce králů za posledních 26 roků. Zjistila také, jaká jsou kritéria pro takového koledníka. „No, když už umí chodit,“ žertoval biskup. Z omylu ho vyvedla koordinátorka  Tříkrálové sbírky v litoměřické diecézi Alena Talácko Černá: „Ani chodit nemusí, máme koledníky dokonce i v kočárku.“ Jeden z králů, Adam, se biskupa směle vyptával. Probrali spolu jak „tajemství Ježíška“, který prý nenosí dárky, jak mínil koledník. Adam byl ovšem překvapivě dobře informovaný ohledně záležitosti církevní správy. Po focení a pečlivě odzpívané koledě byli koledníci odměněni nejen hotovostí, ale také občerstvením a sladkostmi. Na oplátku dostali biskup i pracovníci sekretariátu tradiční kalendář a tříkrálový cukřík, který připomíná, že si mají „osladit den dobrým skutkem“. „Po staru“ – tedy nejen nálepkou, ale křídou – školák Adam popsal požehnáním jak dveře sekretariátu, tak vstupní vrata biskupství. „Ať vám koruny drží na hlavách a kasička se plní,“ loučil se biskup.   Zpěvem pak koledníci zaplnili i chodby biskupské kurie, kde je čekali zaměstnanci. „Nikoliv do kapsičky, ale do kasičky,“ žertoval generální vikář Radek Jurnečka, když páčil hotovost z porcelánového prasátka, kam on i jeho spolupracovníci sbírají celý rok dary pro Tříkrálovou sbírku. Bylo pořádně plné a chvíli to vypadalo, že to „nepřežije“ – zvláště když archivář Martin Barus donesl kladívko. To nakonec posloužilo jen jako „operační nástroj“ na zvětšení otvoru na břiše keramické pokladničky. „Pevně věřím, že letos se dostaneme nad hranici výnosu loňské sbírky,“ očekává s nadějí ředitelka Diecézní charity Litoměřice Adéla Švecová. Nejvíc se s koordinátorkou sbírky obávají chřipkové epidemie, která řádí i mezi malými králi. Ti sbírají peníze pro šestnáct Charit, nechybějí ale ani další místní záměry (většina výnosu tak zůstává v místě, kde se koleduje) - a to v jednotlivých farnostech, u skautů, či v litoměřickém Hospici sv. Štěpána. „Jsou to desítky místních záměrů,“ doplnila Adéla Švecová. Diecézní charita Litoměřice se chystá z výnosu letošního ročníku Tříkrálové sbírky shromáždit fond na podporu lidí, kteří se ocitají v nouzi, v tíživé životní situaci kvůli rodinné krizi, či ze zdravotních důvodů – např. kvůli nemoci nebo úrazu. „Pomáháme také ve spolupráci se školami dětem ze sociálně slabých rodin. Třeba loni jsme podpořili dvě členky pěveckého sboru, aby mohly vyrazit do Itálie koncertovat, protože jinak by si to jejich rodiny vůbec nemohly dovolit,“ popsala Adéla Švecová.  Letošní sbírka končí 14. ledna. Přispět lze také on-line platbou. Více informací na www.trikralovasbirka.cz.

Na litoměřickém biskupství, v kapli sv. Vavřince, se druhý den nového roku uskutečnila přísaha stávajících i nových členů diecézního soudu. Nejprve se sešli s biskupem Stanislavem Přibylem kolem oltáře při slavení mše svaté v soukromé kapli. V promluvě biskup upozornil, že dnes je právo ve společnosti nesprávně přijímané jako „kladivo na lidi“. Varoval, aby se podobné porozumění a interpretace nedočkalo právo církevní. Členům diecézního soudu proto připomněl, aniž by „chtěl nosit vodu do rybníka“, že i jejich služba má být nejen právní, ale celistvá, tedy i pastorační. Varoval také před rizikem bagatelizace kanonického práva. „Mnoho lidí například vnímá manželství jako papír. Jako by bylo jen nějakou formalizací emoce. Víme, že to tak není. A když se rozloží manželství, začne se rozkládat i společnost,“ varoval s tím, že obrana manželství je velmi důležitá i pro život církve, tedy mj. i pro zrod povolání k duchovní službě ve funkčních rodinách. Přítomné kněze a jáhna povzbudil v jednáních o manželských kauzách k „pastorační laskavosti provázené úctou k právu“, zvláště v situacích, kdy to „manželům nevyjde“. Připomněl také, že láska, milosrdenství a spravedlnost jsou důležité nejen v kauzách církevního soudu, ale i v procesech jako je smíření, jemuž je věnován letošní rok v litoměřické diecézi. Stanislav Přibyl pobídl členy soudu, aby jejich služba vedla i ke smíření mezi lidmi, k nalezení laskavosti. „Jsem vděčný za vaše nasazení a díky za ochotu,“ poděkoval biskup. Diecézní církevní soud je oficiální soudní instituce katolické církve v rámci litoměřické diecéze. Jeho úkolem je zajišťovat spravedlnost podle kanonického práva a pomáhat věřícím v situacích, které vyžadují právní posouzení. Nejčastěji se zabývá manželskými kauzami, tedy zkoumáním, zda bylo manželství uzavřeno platně, nebo zda existují důvody pro jeho prohlášení neplatnosti. Nejde o „církevní rozvod“, ale o zjištění, zda manželství vůbec vzniklo. Církevní soud řeší také trestní a disciplinární případy a další záležitosti, které vyžadují odborné právní posouzení. Jeho posláním je chránit práva věřících a přispívat k tomu, aby život církve probíhal v duchu spravedlnosti, pravdy a milosrdenství. „Stejně jako má občanská společnost vedle zákonodárné a výkonné moci také tu soudní, má ji i církev, protože tam kde jsou lidé, vznikají různé spory jak mezi organizací a jednotlivcem, tak i mezi jednotlivcem a právním řádem, tedy jeho ustanoveními,“ popsal P. Michal Podzimek. Církevní soud si podle něj nelze představit jako nějakou budovu, ale jako společenství lidí, kteří pečují o spravedlnost uvnitř církve. „Biskup nás pověřil a dnes jsme se k výkonu této pravomoci zavazujeme přísahou, že se v rámci svého vzdělání, odbornosti ať už jako samosoudci nebo v nějakém tribunálu budeme snažit hledat spravedlnost,“ doplnil. Novými notáři se stali P. Lukáš Hrabánek a P. Pavel Morávek. Ostatní pak obnovovali svou přísahu a stvrdili ji podpisem. Jsou jimi P. Radek Vašinek (nově též zástupcem soudního vikáře), P. Michal Podzimek, P. Pavel Andrš, P. Józef Szeliga, P. Martin Davídek, P. Šimon Polívka a jáhen Michal Olekšák.  

Dvacátý šestý ročník Tříkrálové sbírky začal v litoměřické diecézi první den nového roku symbolicky na dvou místech: novoročním výstupem malých králů na horu Lovoš (České středohoří, 573 m n. m.) a slavnostním koncertem a požehnáním koledníkům i dobrovolníkům. Koledníci nepřišli pro požehnání za biskupem do katedrály, ale biskup se vypravil za třemi králi do kostela Povýšení svatého kříže v Kadani. Působí zde jedna z nejživějších poboček Charity v litoměřické diecézi a pro dobrovolníky i širokou veřejnost tu vedle požehnání Stanislava Přibyla připravili ve spolupráci s diecézní Charitou také Novoroční koncert. Vystoupil na něm sbor Egeria z Podbořan. „Mám z toho velikou radost. Byla to úžasná událost, plný kostel a krásný koncert a mnoho koledníků, kterým jsme mohl požehnat. A na dálku také všem dalším z celé litoměřické diecéze, včetně dobrovolníků kteří se podílejí na organizaci sbírky,“ uvedl biskup. Děkoval předem všem za následující dny nasazení pro pomoc lidem v nouzi. „Dobrota lidí je, zdá se, nekonečná. Limitem této naší sbírky je jen počet králů a lidí, kteří jsou ochotní se organizačně zapojit. Chci všem moc poděkovat a moc si přeji, aby se v příštích letech přidávaly další děti i dospělí lidé. Můžeme našim sousedům přinést radost, požehnání a ještě při tom vysbírat prostředky pro ty, kteří naši pomoc tolik potřebují. To co děláte je úžasné a je to každý rok lepší a lepší,“ děkoval biskup. Podobně vidí letošní ročník sbírky její diecézní koordinátorka: „Rádi bychom vše zvládli tak, aby sbírka proběhla minimálně stejně dobře jako v minulých letech. Loni jsme dokonce udělali v litoměřické diecézi rekord,“ očekává s nadějí ten letošní Alena Talácko Černá. V roce 2025 se podařilo vybrat 5,047 milionu korun. Výnos letošní sbírky v litoměřické diecézi pomůže rodinám i jednotlivcům, kteří se ocitli v těžké životní situaci. „Utváříme fond pro akutní situace, který nám umožňuje rychle reagovat na naléhavé potřeby. Nejčastěji podporujeme dlouhodobě nemocné nebo hendikepované. Vybrané peníze také zůstávají v místě, kde je lidé darovali, a pomáhají potřebným přímo z dané obce či města,“ uzavírá Alena Talácko Černá. Snímky Diecézní charita Litoměřice 

Konec Jubilejního roku 2025, společenství v zaplněné litoměřické katedrále sv. Štěpána, obnova manželských slibů a šestnáct mužů přijímajících kandidaturu jáhenské služby. Pak slavnostní nešpory a čaj, svařák a sladkosti pod chrámovou věží. To všechno prožili lidé, kteří přijeli na svátek Svaté rodiny do biskupského města. Litoměřický biskup Stanislav Přibyl připomněl v promluvě význam naděje, kterou si místní církev (spolu s tou světovou) celý uplynulý rok připomínala. „Naděje je přesvědčení, že Boží zaslíbení platí, že se o něj opravdu můžeme opřít. Celý náš život je cesta v nejistotě: nejsme si jisti ani tím, co máme, ani tím, jak se máme. Nevíme dne ani hodiny, nevíme, zda budeme zdraví, zda bude mír, zda… je tolik těch nejistot! Ale je tu věrný Bůh, ,který dnes naplnil sliby svoje dávné‘, jak zpíváme v jedné vánoční písni. A jeho dávné sliby nepřinášejí jistoty, tak jak bychom je chápali my, ale ujištění, že on nás nikdy neopustí,“ uvedl biskup.  Manželství, rodina  a domovVelkou pozornost věnoval Stanislav Přibyl v kázání tématu manželství a rodiny. „Často slyším i od významných a vlivných osobností, že manželství je zbytečnost, že to je jen papír, a velmi mě to mrzí. Manželství není jen papír, protože to není jen tak nějaká smlouva či dohoda, ale je to posvátná smlouva, založená na lásce a věrnosti manželů. A láska a věrnost jsou posvátné skutečnosti,“ zdůraznil Stanislav Přibyl s tím, že na tom také stojí domov. „Není jen střechou nad hlavou nebo místem, které máme zapsané v občance, ale je místem lásky a jistoty pramenící z věrnosti, místem naděje. Prosím, chraňme manželství a rodinu. Jinak se obávám, že se z nás všech stanou dříve či později nedůvěřiví bezdomovci,“ žádal biskup a připomněl, že rodina je zároveň něčím, co teologie nazývá „ecclesiola“, základní buňkou církve, nebo domácí církví. „Myslíte, že naše diecéze stojí na velkých farnostech? Nikoli, stojí na rodinách, které často roztroušené po horách a samotách střeží světlo evangelia a živí tak svou víru. Jistě platí pravidlo: Ubi episcopus, ibi ecclesia (kde je biskup, tam je církev – pozn. red), které vyslovil na přelomu prvního a druhého století sv. Ignác z Antiochie. Ale stejně tak podle mého přesvědčení platí: Ubi familia christiana, ibi ecclesia. – kde je křesťanská rodina, tam je církev,“ povzbudil litoměřický biskup. Poukázal také na to, že vstoupit do manželství a žít jej, není nějaká zbytková spiritualita, ale povolání. „Proto je na místě, abyste vy, kdo jste manželství uzavřeli a v manželství žijete, obnovili své manželské sliby a připomenuli si tak velikost a posvátnost vašeho životního kroku a života vůbec,“ pozval manžele a dodal: „Máme mezi sebou šestnáct mužů, kteří chtějí sloužit jako jáhni. Patnáct z nich je současně manželi a otci rodin. Jejich povolání tak není jen jejich záležitostí a záležitostí církve, ale právě oné zmiňované ,ecclesioly‘ domácí církve, rodinné církve. Tito muži se rozhodli dnes přijmout kandidaturu jáhenského svěcení. Není to ještě nic právně závazného, ale je to už podaná ruka církvi zastoupené zde biskupem, že svůj úmysl sloužit jako diakoni myslí vážně. Proto jejich manželky nemohou stát stranou, ale budou v té chvíli svým manželům nablízku a položí jim ruku na rameno, aby tím daly najevo, že za nimi stojí.“ V takové míře tento obřad dosud litoměřická diecéze nezažila. Biskup uvedl, že rozhodnutí těchto mužů bere jako velké požehnání a znamení naděje, slíbil také, že je připraven o „tento poklad pečovat“ nejen tím, že se kandidátům jáhenství dostane dobré formace, ale také starostí o jejich rodiny. „Vážení adepti jáhenství a vy, jejich manželky, děkuji vám za velkorysost a ochotu jít do neznáma právě v duchu ctnosti naděje,“ poděkoval Stanislav Přibyl.Synoda se stále odehráváNa závěr bohoslužby pronesl jáhen Michal Olekšák modlitbu, kterou litoměřická diecéze vstoupila do realizační fáze Synody o synodalitě. „Všichni jsme protagonisty: protagonisty života s Bohem, s bližními, života v organismu církve. Proto jsme nyní všichni voláni k tomu, abychom šli společně. Společnou cestou, řecky synhodos, kde si budeme stále více uvědomovat, jak je důležité společenství, ono my církve, jak je třeba, abychom v sobě našli ochotu z církve nejen žít, ale také do ní přispívat svými dary, tedy spoluúčast, a abychom to vše žili a dělali nikoli pro sebe a vlastní dobrý pocit, ale proto, že jsme vysláni na vinici, na pole, do celého světa, tedy poslání,“ popsal Stanislav Přibyl.   Společenství, spoluúčast a poslání jsou tři klíčové pojmy synodálního způsobu života, k němuž pozvali celou církev dva poslední papežové. „Prosím, abychom toto pozvání vzali vážně a nezůstávali v roli diváků, ale abychom každý tam, kde jsme, dokázali přiložit ruku k dílu: v pastoračních a ekonomických radách farností, v ochotě stále se vzdělávat ve víře a ve způsobu, jak víru předávat, v ochotě posloužit tam, kde je potřeba pro potřeby místního společenství církve. Nejen teologie, ale i realita nás vede a povede k tomu, že církev není záležitostí kleriků, ale celého Božího lidu,“ upozornil Stanislav Přibyl zaplněnou katedrálu. Slavnost uzavřela modlitba nešpor společně s katedrální kapitulou a pohoštění pod věží katedrály sv. Štěpána. Homilie biskupa Stanislava v plném znění je dostupná zde.  Modlitba při vstupu do realizační části Synody o synodalitě. . Snímky jmn a Jana Chadimová / Č.lověk a Víra   

Mši svatou v kostele Povýšení sv. Kříže v Levíně celebroval v předvečer slavnosti Narození Páně litoměřický biskup Stanislav Přibyl a generální sekretář České biskupské konference P. Roman Czudek. Nikoliv v katedrále, ale v Levíně, v obci na Úštěcku, oslavil biskup Stanislav Přibyl první z vánočních bohoslužeb. Přicestoval za ním z hlavního města P. Czudek. Společně s ním, s přáteli (a partou kněží z okolí biskupského města), se pak sešli u štědrovečerní večeře v biskupské rezidenci v Litoměřicích.   Snímky Jana Chadimová / Člověk a Víra 

Kněz, který působí ve farnosti Dubí u Teplic, P. Patrik Maturkanič, si ke své duchovní službě přidá další povolání. Od února 2026 se ujme funkce rektora Vysoké školy aplikované psychologie v Terezíně (VŠAPs). „Novým rektorem byl jmenován statutárním orgánem VŠAPs a potvrdila jej Akademická rada VŠAPs v tajné volbě, v níž obdržel 18 kladných hlasů, žádný záporný hlas a jeden člen se zdržel. Sám se hlasování neúčastnil," popsala Jitka Fialová, PR manažerka VŠAPs. Jmenování proběhlo ve čtvrtek 18. prosince 2025. Vedení převezme od dosavadního rektora a zakladatele školy Štefana Medzihorského.  Funkční období Patrika Maturkaniče začne 1. února 2026 a bude trvat pět let. „Patnáct let působím v pohraničí, sloužím malému společenství a jsem tam šťastný. A tak se snažím to rektorování přijmout. Když se mě při  jmenování ptali, s čím přicházím, tak jsem jim odpověděl, že bych se rád vrátil do svých začátků,  kdy jsem čerpal inspiraci z prvního listu sv. apoštola Pavla Korintským , všem jsem vším, abych zachránil aspoň některé‘ (1Kor 9,22),“ reagoval na zvolení P. Maturkanič a dodal: „Jsem v litoměřické diecézi už patnáct let a rád bych tu zůstal i nadále, protože je mi tu dobře. Chci být lidem v naší farnosti i nadále duchovním otcem.“ P. Patriku Maturkaničovi blahopřeje i litoměřický biskup Stanislav Přibyl: „Moc mu přeji, aby se mu i s jeho novou funkcí dařilo, co si sám předsevzal a ať mu k tomu Pán žehná.“ Vysoká škola aplikované psychologie sídlí v Terezíně a dlouhodobě se zaměřuje na propojení výuky s praxí a mezioborovou spolupráci, zejména v oblasti psychologie, komunikace a managementu.Akademická dráhaProf. ThDr. Prokop Patrik Maturkanič, PhD.  se narodil 12. července 1974 v Michalovcích na východním Slovensku. Po maturitě na SPŠ v Trebišově (1992) vstoupil roku 1993 do kongregace petrinů, kde přijal řeholní jméno Prokop. V letech 1994–1999 studoval filozofii a teologii na CMTF Univerzity Palackého v Olomouci. Kněžské svěcení přijal 11. září 1999 v Brně z rukou biskupa Antonína Lišky. V letech 2002–2004 absolvoval postgraduální studium na Papežské lateránské univerzitě v Římě, se specializací na novou evangelizaci. Roku 2007 získal doktorát teologie na Univerzitě Komenského v Bratislavě. V lednu 2019 mu byl tamtéž po úspěšném habilitačním řízení rektorem univerzity udělen titul docent. V březnu 2024 byl po úspěšném inauguračním řízení na téže univerzitě prezidentkou Slovenské republiky Zuzanou Čaputovou jmenován vysokoškolským profesorem. Působil na vysokých školách v Česku, mj. v Českých Budějovicích a Praze. Od roku 2015 je spojen s Vysokou školou aplikované psychologie v Terezíně, kde zastával funkci prorektora pro vědu a výzkum. Je autorem odborných monografií a vědeckých studií, členem několika vědeckých a redakčních rad doma i v zahraničí. Jeho práce se soustředí zejména na: systematickou teologii, novou evangelizaci, spiritualitu a pastorální teologii, filozofii náboženství, aplikovanou psychologii v kontextu humanitních věd.Duchovní službaPo kněžském svěcení působil pastoračně v Písku a okolí. Po návratu ze studií v Římě pokračoval v duchovní správě v jižních Čechách – Lomec, Chelčice, Bavorov. Dlouhodobě působí v duchovní správě na severu Čech, kde kombinuje pastorační a akademickou činnost. Snímky VŠAPs.  

Právě odešlo do distribuce letošní poslední, tedy předvánoční vydání Zdislavy, čtvrtletníku litoměřické diecéze. Tentokrát časopis „přibral“. Na šedesáti stranách se ohlíží za děním posledních týdnů, ale také vyhlíží budoucnost – například zakončení Jubilejního roku nebo biskupem vyhlášený Rok smíření. Předchozí zvláštní vydání k dušičkové akci Zapal svíčku bylo rozsahem skromnější. Ale doslova se po něm zaprášilo – některá farní společenství Zdislavu rozdávala při této akci, která měla za cíl oslovit nejširší veřejnost. Své poděkování ve Zdislavě adresuje biskup Stanislav Přibyl všem, kdo se o Dušičkách zapojili do služby lidem, kteří vzpomínali na své zesnulé.Půlnoční pro všechny Podobně také nyní biskup povzbuzuje dobrovolníky z řad laiků, aby pozvali své sousedy i na vánoční „Půlnoční“ bohoslužbu slova. „Otevřme každý kostel a každou kapličku! Kněžím opět mohou pomoci farníci, kteří mají ochotu být na blízku svým bližním,“ žádá. Ve Zdislavě (i zde) naleznete text bohoslužby slova s tzv. lucrenáriem (rozsvěcením světel), který pro tuto příležitost připravil bohoslovec litoměřické diecéze Matouš Marek. Text může posloužit jak setkání se sousedy, tak i k přípravě malé domácí bohoslužby v kruhu rodiny.Co bylo i co nás čeká Nové vydání Zdislavy přináší ohlédnutí za radostnými událostmi v diecézi. Bylo to například shromáždění čekatelů křtu a jejich přátel při přijetí do katechumenátu v sobotu 29. listopadu v litoměřické katedrále. Přišlo 59 žadatelů o křest s doprovodem a byla skoro plná katedrála. Mladoboleslavská farnost se blýskla na svátek sv. Mikuláše, kdy uspořádala evangelizační akci Enter to the Godzone. Městskou sportovní halu zaplnilo přibližně 1300 lidí, většinou mladých. O svátku Svaté rodiny čeká litoměřickou uzavření Svatého roku 2025. Biskup zve všechny věřící do katedrály sv. Štěpána 28. 12. v 16 hodin na mši svatou a nešpory. Při bohoslužbě přijmou adepti jáhenské služby kandidaturu jáhenského svěcení. Chystá se také obnova manželských slibů. Po slavnosti bude nachystané občerstvení pod věží katedrály. Zásadní je avízo Roku smíření pro litoměřickou diecézi. Po diskusi při podzimní kněžské radě jej vyhlašuje biskup Stanislav Přibyl pro rok 2026 – na tento rok připadá 80. výročí založení Ackermann Gemeinde – spolku, který usiluje o česko-německé smíření v křesťanském duchu). V letech 1945–1946 docházelo i na území litoměřické diecéze k odsunu německy mluvícího obyvatelstva, často velmi divoce s násilím a vražděním. Princip kolektivní viny, nenávist ve společnosti, násilí a msta ohrožují i naši současnost, proto je to, jak říká biskup, důležité: „Dodnes jsou místa, kde je vina a zlo doslova cítit a přímo z těch lokalit vyzařuje. Naším úkolem jako křesťanů je odpouštět, přijímat odpuštění a usilovat o smíření. Myslet si, že se to ,vymlčí‘ a zapomene se na to, je naivní a křesťana nedůstojné,“ zdůrazňuje.  Na nový rok se tomuto tématu bude věnovat pastýřský list.Omluva za tiskařského šotka Čtenářům tištěného vydání Zdislavy patří omluva. V tiskárně využil časové tísně a nepatrné nepozornosti mistra, který obsluhoval stroje, pověstný tiskařský šotek. Posunul fotku v článku o slavnostním žehnání opraveného kostela v Ústí nad Labem a někde ztratil snímek z žehnání opravené sochy v Chodounech. Omlouváme se hlavně ústeckým farníkům a paní starostce z Chodoun. Opravenou verzi Zdislavy naleznete ve formátu *.pdf zde..  

V Litoměřicích už probíhají a v řádu měsíců začnou tři zásadní opravy církevních budov a veřejného prostoru. V rozhovoru je představuje Karel Hercík, koordinátor stavebních projektů biskupství. Jedná se o probíhající obnovu bývalého semináře, nynějšího Diecézního domu kardinála Trochty a chystané rekonstrukce Dómského náměstí a přilehlých prostranství. V neposlední řadě také katedrály sv. Štěpána. Na Diecézním domě kardinála Trochty v litoměřické Komenského ulici bylo celý podzim lešení. A teď je na části zateplená fasáda, ze které zmizely všechny profilace a budova jako by ztratila tvář. Takhle to zůstane?. Nikoliv. Je naplánovaná celková rekonstrukce fasády a dům bude po dokončení oprav vypadat z hlediska profilace a architektonických prvků tak, jako dříve. Momentálně nás zastavilo zimní počasí - jsme v dílčí etapě. Nemrzne, proto se pustíme do odkopávání budovy kvůli svislé izolaci. Nemáme času nazbyt, protože s ohledem na dotační podmínky a uzavřenou smlouvu o dílo musí být celá stavba hotová do podzimu 2026. Cílem je snížit energetickou náročnost budovy. Budeme opravovat úplně celý vnější plášť domu, tedy přidávat zateplení. Celý objekt tak nabyde v celém objemu o šestnáct centimetrů tloušťky izolace. Výměna čeká i všechna okna. Nemůžeme topit Pánu Bohu do oken. A jak jsem řekl, ve finále se na objekt vrátí všechny zdobné prvky ve stejných profilacích a množství. Vše probíhá za pravidelné kontroly a účasti památkové péče.   Součástí celého projektu úspor je i zřízení fotovoltaické elektrárny na střeše domu.. Bude čítat zhruba 204 panelů. S instalací začneme zhruba v polovině příštího roku, abychom měli vše dokončené a funkční před kolaudačním řízením, takže hotové by to mělo být také na podzim.   Druhá věc, která nás v Litoměřicích v roce 2026 teprve čeká, je již dříve avizovaná revitalizace Dómského pahorku. Na co se mají připravit obyvatelé města?. Dómský pahorek je velké a krásné území uprostřed města. Bohužel je dosud skoro z poloviny nepřístupné – hovořím především o biskupské zahradě, která se nachází za zdí a za věží katedrály. V ní je naplánovaná atraktivní parková úprava, která ji otevře návštěvníkům. V rámci revitalizace celého prostoru se chystá oprava a doplňování komunikací, nová výsadba zeleně, nahrazení dle dendrologů již přestárlých stromů a doplnění vodních prvků. Nová kašna bude v centrální části Dómského náměstí u velkých lip a další bude v biskupské zahradě, plus tam bude obnovena kašna ve zdi, která tam dříve byla. Vodu do nich přivedeme podle někdejších osvědčených způsobů: budeme shromažďovat dešťovou do zásobníků a v nich bude osazena současná technologie na přečerpávání. Pro pohodlí občanů a všech návštěvníků areálu budou zřízeny, udržovány a provozovány i veřejné záchodky, které se budou nacházet pod věží. Posezení v zahradě s výhledem na město bude super a nevšední – prostě pro mnohé úplně nový pohled na Litoměřice. Je to rozsáhlá a náročná investiční akce a je naplánována zhruba na dva roky. Moc si přejeme, aby všechny práce skončily do začátku zimy 2027. Už víme, že tento projekt bude podpořen z prostředků EU, k žádosti o dotaci z Integrovaného regionálního operačního programu již máme vydaný právní akt. Pokud vše půjde jak má, budeme v průběhu ledna uzavírat smlouvu se zhotovitelem a předávat staveniště. Náklady se přiblíží k šedesáti milionům.   Co to bude znamenat pro obyvatele a návštěvníky Litoměřic ve smyslu přístupu do prostoru Dómského náměstí?. Omezením se bohužel nevyhneme. Je to průchozí část města, kterou využívají obyvatelé náměstí i okolních ulic a čtvrtí a je to lokalita, kterou navštěvují turisté. Uděláme vše pro to, aby byl ten prostor - byť částečně - přístupný i v průběhu stavby. Bude nutné respektovat omezení daná značením, které tam bude samozřejmě umístěné. Zachovaný bude přístup i pro Integrovaný záchranný systém. Čili jednoduše řečeno průchodnost a přístup bude sice limitovaný, ale možný i v průběhu prací. A to v prostoru, které vymezují brány u vjezdu z Dómské ulice z města, v Máchově ulici od Vikárky a třetí v sousedství biskupské kurie od někdejší zdravotní pojišťovny.   V neposlední řadě nás čeká ještě jeden velký projekt, o kterém se také šušká: rekonstrukce katedrály. Ona vypadá, že je v pořádku, když se na ní člověk podívá zvenku. Co se tedy bude opravovat?. Obnova se dotkne interiéru. Je to hlavní chrám diecéze a zaslouží si opravdu zevrubnou rekonstrukci. V plánu je restaurátorská výmalba, opravy štukových prvků, kompletní nová elektroinstalace, ozvučení a osvětlení chrámu. Upravíme i vstup do katedrály, kde vznikne krásná a novodobě přiznaná prosklená část. Umožní lepší pohled do interiéru a také zlepší přístup do chrámu, který bude bezbariérový.   Pozorní návštěvníci katedrály už si mohli všimnout restaurátorských sond. Jak by ta katedrála měla zevnitř vyhlížet po rekonstrukci?. Narovinu: ještě pořád to nevíme. Aktuálně probíhají doplňovací průzkumy, které si vyžádali památkáři. Výsledky jsou zatím nejednoznačné. A tak čekáme, jak to všechno dopadne. Podle toho pak upřesníme rozsah i konečnou podobu celého projektu tak, abychom mohli někdy v polovině roku 2026 začít. Je to ale odhad, protože musejí proběhnout výběrová řízení a předtím ještě finalizace projektové dokumentace.   Tak ještě jinak: jak katedrála nebude vypadat?. Jednoduše řečeno žlutobílá už nebude. Určitě ale bude hezčí a teď se hledá přesná podoba její někdejší krásy, kterou upraví stanovisko památkářů podle toho, co přesně v sondách dohledáme a výsledek se bude odvíjet i od našich finanční možnosti.   Známe to z domova. Když se „maluje“, je dům vzhůru nohama. Katedrála asi tedy bude zavřená?. Po dobu obnovy bude nepřístupná. Určitě budeme věřící i ostatní veřejnost informovat o podrobnostech, až to bude na spadnutí. Jisté je, že tato oprava bude probíhat zároveň s rekonstrukcí Dómského náměstí. Jak už jsem říkal: katedrála je hlavní chrám diecéze, a proto si zaslouží pozornost. Všem katedrálám v naší zemi se dostalo v uplynulých třech dekádách podobné péče. Také ještě stále nedokážeme říci, jaké budou náklady kvůli probíhajícím průzkumům a úpravám projektové dokumentace. Dotační tituly nám umožní čerpat asi padesát milionů korun.   Všechny krásné budovy ve městě jsou nasvícené, jak na tom bude katedrála?. V rámci revitalizace Dómského náměstí budeme připravovat i kompletní kabeláž pro slavnostní nasvícení stěžejních objektů – tedy biskupské rezidence, katedrály sv. Štěpána i věže. Ale na výsledek si budeme muset ještě minimálně dva roky počkat.

Dušičková akce Zapal svíčku ukázala, že celá řada společenství křesťanů ve farnostech litoměřické diecéze dokáže uspořádat bohoslužebné shromáždění pro sebe i širokou veřejnost. Podle svých sil a schopností být ve službě druhým. Podobná příležitost se nabízí i o Vánocích! „Metoda je stejná. Prostě pozvat, otevřít dveře. Lidé mají chuť přijít do kostela a mohou slyšet něco o Pánu Ježíši. Je na nás pro ně vytvořit prostor a čas k zastavení naplněnému vánočním poselstvím a atmosférou,“ zve biskup Stanislav Přibyl. Jak říká, o Vánocích je skvělé, že lidé navzdory tomu, že mají mnoho jiných možností, jak je prožít bez duchovního jádra – u jídla, s hudbou, vůní a teplem v pohodě domova – hledají to světlo z betlémského chléva a chtějí přijít k jesličkám a zazpívat koledy do vymrzlého kostela. Je to pro ně také příležitost zaslechnout příběh o narození Ježíše Krista a pro katolíky pak možnost otevřít kostel, nabídnout Betlémské světlo, přivést je k jesličkám, zpívat s nimi koledy. A nemusí to být nutně o půlnoci. „Je hodně důležité přečíst evangelium, jak to s Ježíšovým narozením bylo. Není to jen romantické vyprávění, ale obrací mysl člověka k jádru křesťanské zvěsti. A s pokorou si přitom přiznejme, že Kristovo vtělení, tedy teologické jádro evangelního poselství, že ,Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi‘, je tajemství i pro nás věřící,“ připomíná Stanislav Přibyl. Evangelní vyprávění Vánoční příběh slyšíme v evangeliích noční i ranní mše svaté. „Při takových příležitostech, jako je "půlnoční" setkání nebo bohoslužba, jsem je často spojil, aby přítomní slyšeli celý ten příběh, který spočívá ve zvěstování anděly, v narození Krista a také v tom, že pastýři slyšeli a vydali se na cestu a nalezli. A pak chválili Boha a vrátili se ke svým stádům,“ popisuje biskup s tím, že právě tak také složil Jakub Jan Ryba Mši vánoční: začíná tím, že se budí pastýři, protože „něco“ vidí, pak jdou a nesou dary, klanějí se a obětují něco ze svého mála, načež následuje chvála Boží a vracejí se od Betléma. „Takové významy v sobě skrývají i betlémy. Všechny figurky jsou nasměrované k betlémské chýši. A kdyby někdo nevěděl, co se tam děje, tak nahoře je anděl s tou páskou, která to celé vysvětluje,“ usmívá se Stanislav Přibyl s tím, že právě tak můžeme zprostředkovat a představit, co slavíme: přes slovo, emoci, přítomnost, atmosféru i zpěv – ideálně vlastní – a k reprodukované hudbě se uchýlit jen jako k nouzovému řešení. Vyjít vstřícJak říká litoměřický biskup, když tolik lidí přichází do kostela jen jednou za rok, je od katolíků dobré a hezké přizpůsobit jim slavení: „Čili bych se přimlouval vyjít jim vstříc a připravit jim ,půlnoční‘ bohoslužbu, aby to pro ně bylo nejen krásné, ale i trošku srozumitelné, zvolit volnější formu: setkání v kostele nebo bohoslužbu slova,“ nabízí Stanislav Přibyl. (Její text naleznete zde.) Mše svatá, nebo bohoslužba slova? Forma bohoslužby slova se nabízí i ve farnostech, kde žije a působí kněz. „Máme přece vítané hosty, ale ti když přijdou na "půlnoční" mši svatou, tak se tam sice děje něco krásného a posvátného, ale oni tomu vůbec nerozumí. Pak se ocitáme v situaci, kdy kostel zaplní drtivá většina, kterou neumíme oslovit, a ta menšina věřících se tam cítí ne jako doma, ale v cizině,“ podotýká Stanislav Přibyl a dodává: „Jsme přitom svázáni posvátností mše svaté a rezignujeme na příchod a oslovení těch, kdo jí nerozumí.“ . Neznamená to však vzdát se mše svaté, kterou může farnost slavit po rozednění, tedy týž den, jen o pár hodin později. „My katolíci o nic nepřijdeme, protože liturgické slavení Vánoc má svou vigilii, která začíná se západem slunce 24. prosince, pak je mše v noci, za svítání a ve dne. Všechny ty tři mše svaté mají stejnou hodnotu a platnost. Čili půjdu-li na mši svatou o půlnoci, v sedm ráno nebo v 10 dopoledne na Boží hod, je vlastně z hlediska liturgie a takzvané nedělní povinnosti totéž. A nemusím být na všech těchto mších,“ připomíná Stanislav Přibyl a dodává: „Tak jako se k nám Bůh sklonil v malém dítěti, můžeme se i my sklonit k různým lidem, aby mohli pochopit, co pochopili i prostí pastýři ve Svaté zemi před dvěma tisíci let. Jen musíme rozvažovat, jakým způsobem to lidem podáme, abychom jim nenabídli jen neurčitý vjem krásy a posvátnosti. A to platí i pro bohoslužbu slova, kterou třeba připravíme.“Text bohoslužby slova je zde. Plakátek lze vyrobit snadno a rychle v aplikaci Canva. Snímky Petr Macek