Knihovna

Biskupská knihovna je výsledkem sběratelské vášně nejvýznamnějšího litoměřického biskupa Emanuela Arnošta Valdštejna (1716–1789). Knihy začal sbírat již jako student teologie, z r. 1751 pochází nejstarší dochovaný soupis jeho tehdejší knihovny. Zaměstnával řadu agentů, kteří pro něj sháněli knihy a rukopisy na evropských burzách. Je otázkou, byly-li do fondu knihovny zahrnuty i knihy Valdštejnových předchůdců, není dochován žádný soupis, ani tisky nenesou žádné označení. Z jeho následovníků se o větší přírůstky zasloužil reformátor nižšího školství a svobodný zednář biskup Ferdinand Kindermann (1740–1801), v 19. století byly akvizice sporadické. Proto se může plným právem mluvit o biskupské knihovně jako o knihovně valdštejnské.

Knihy pořízené Valdštejnem jsou opatřeny jeho exlibris, které je dvojího druhu – z doby, kdy nebyl biskupem s kloboukem, který po jmenování biskupem vystřídala biskupská mitra. Exlibris obsahuje Valdštejnovo heslo „Unica spes nostra Deus est“, které ještě vpisoval na titulní list.

V současné době je knihovna umístěna ve čtyřech původních sálech v přízemí biskupské rezidence, knihy jsou uloženy v původních dřevěných regálech. V první místnosti se dochovala i nástropní malba od Františka Kučery zobrazující múzu Uránii.
Knihovna čítá na 8 800 bibliografických jednotek (cca 10 000 svazků). Staré tisky tvoří téměř 90% fondu, 50 tisků je řazeno pod signaturou BII jako inkunábule. Knihy jsou členěny do 18 tematických skupin (signatury A–N): bibliografie, periodika, rukopisy, inkunábule, umění a hudba, encyklopedie, jazyky, antická díla, církevní dějiny, biblika, církevní spisy – pastorálka, dogmatika, morálka, profánní dějiny, dějiny Čech, heretické spisy, filosofie a pedagogika, církevní právo a liturgika, homiletika a miscellanea. Více než 70 % knih je v latině, 20 % v němčině, zbytek připadá na češtinu, francouzštinu, italštinu aj.

Rukopisná část knihovny (signatury BI, BI L, BI E) je od poloviny 80. let 20. století uložena ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích. Rukopisy jsou převážně novověké, hlavně bohemikální, často opisy, které nechal pořídit biskup Valdštejn. Bohužel do této sbírky byly zařazeny i listiny obsahově náležející biskupskému či kapitulnímu archivu. Z nejznámějších rukopisů sbírka obsahuje první a třetí díl Litoměřicko-třeboňské bible (též Slavatovská, Zmrzlíkovská), Klaudiánovu mapu Čech z r. 1518, zajímavé jsou deníky biskupa Valdštejna. Mezi rukopisy jsou i katalogy biskupské knihovny (několik katalogů pořízených Valdštejnem, jeden katalog Kindermannův).
Ucelený soubor v rámci knihovny tvoří vzácná sbírka českých biblí  (tisky od Samuela Adama z Veleslavína, Jiřího Melantricha, Jana Severýna a Pavla Severýna z Kapí Hory, Kralická bible aj.).

Litoměřická kapitulní knihovna obsahuje přibližně deset tisíc tisků datovaných od konce 15. až do 30. let 20. století. Knihy jsou rozděleny do čtyřiceti dvou skupin podle oborů s převahou církevní tématiky.
Knihovna litoměřické kapituly vznikala zřejmě postupně již od jejího založení r. 1057. Bohužel nejstarší část - část rukopisná - se nezachovala (nejsou o ní záznamy, lze jí však s jistotou předpokládat). S vynálezem knihtisku byly totiž většinou rukopisy prodávány nebo prostě ničeny, aby uvolnily místo knihám tištěným. Během následujících čtyř set let se knižní fond rozvíjel nákupy jednotlivin a zisky celých knižních celků z pozůstalostí kanovníků. Mezi největší donátory patřil bezpochyby v polovině 18. století Bedřich Ignác Reintsch, po jehož smrti dokonce došlo k první doložené katalogizaci kapitulní knihovny. Největší akvizicí byla zřejmě r. 1850 knihovna soboteckého děkana a národního buditele Františka Vetešníka (jednalo se o téměř 1600 svazků).

Co se týče místa uložení knihovny, je nám známo až od roku 1888, kdy byla přesunuta do nově postavené budovy probošství a nově katalogizována. V této budově zůstala až do okupace. O jejích osudech během druhé světové války bohužel nevíme prakticky nic. Dozvídáme se o nich až roku 1948, kdy byla kvůli přesunu teologické fakulty do Litoměřic z probošství přesunuta. Rokem 1948 začínají pro knihovnu období častých stěhování, kdy docházelo jak ke ztrátám, tak i k poškozování jednotlivých svazků. Rokem 1948 tak v podstatě končí téměř 900 let trvající vývoj tohoto fondu. Podle odhadů došlo během jednotlivých stěhování ke ztrátě přibližně 20% celkového počtu děl.
Mezi až groteskní situace, které demonstrují dobu, v níž docházelo k přesunům, patří příhoda, během které jeden z nákladních vozů, kterým měly být knihy z budovy probošství převezeny na biskupskou rezidenci, odjel z Dómského náměstí, aby svůj náklad složil ve sběrném dvoře. Raději ani neuvažujme nad tím, o jaké unikáty byla knihovna ochuzena.

Do Knihovny Biskupství litoměřického jsou průběžně začleňovány farní a případně i další „příbuzné“ knihovny. Tyto historicky vzniklé fondy jsou v knihovně respektovány jako samostatné celky a jsou takto i katalogizovány. Pro odlišení jednotlivých knihovních fondů je pro první tři znaky v signatuře použit kód příslušné farnosti podle diecézního katalogu (030 – Cvikov). Dalším institucím byly přiřazeny kódy v číselné řadě – od 460 vikariátní knihovny, od 500 osobní knihovní fondy, od 800 knihovny řeholních společenstev, od 900 knihovny ostatních korporací, zejména spolků.

Při zpracování jednotlivých knihoven je snaha respektovat jejich původní signaturní systém v celém fondu či alespoň v jeho části. Pokud toto není možné, jsou knihy uspořádány podle umělého systému (tzv. signaturní systém Knihovny Biskupství litoměřického), který byl za tímto účelem vytvořen.

Vzhledem k tomu, že farní a další institucionální knihovny tvoří samostatné fondy, jsou k nim postupně zpracovávány i samostatné katalogy, které se svým zpracováním liší především s ohledem na daný knihovní fond a jejichž přehled je uveden v tabulce knihovních fondů výše na této stránce. Úvody těchto katalogů se věnují dějinám daného knihovního fondu, způsobu jeho zpracování a charakteristice dochovaných svazků. Samotné katalogizační záznamy jednotlivých svazků mají jednoduchou formu a slouží pouze k základní orientaci v daném knihovním fondu.