Přísaha členů diecézního soudu v Litoměřicích

Nejprve se sešli s biskupem Stanislavem Přibylem kolem oltáře při slavení mše svaté v soukromé kapli. V promluvě biskup upozornil, že dnes je právo ve společnosti nesprávně přijímané jako „kladivo na lidi“. Varoval, aby se podobné porozumění a interpretace nedočkalo právo církevní. Členům diecézního soudu proto připomněl, aniž by „chtěl nosit vodu do rybníka“, že i jejich služba má být nejen právní, ale celistvá, tedy i pastorační.

Varoval také před rizikem bagatelizace kanonického práva. „Mnoho lidí například vnímá manželství jako papír. Jako by bylo jen nějakou formalizací emoce. Víme, že to tak není. A když se rozloží manželství, začne se rozkládat i společnost,“ varoval s tím, že obrana manželství je velmi důležitá i pro život církve, tedy mj. i pro zrod povolání k duchovní službě ve funkčních rodinách.

Přítomné kněze a jáhna povzbudil v jednáních o manželských kauzách k „pastorační laskavosti provázené úctou k právu“, zvláště v situacích, kdy to „manželům nevyjde“. Připomněl také, že láska, milosrdenství a spravedlnost jsou důležité nejen v kauzách církevního soudu, ale i v procesech jako je smíření, jemuž je věnován letošní rok v litoměřické diecézi. Stanislav Přibyl pobídl členy soudu, aby jejich služba vedla i ke smíření mezi lidmi, k nalezení laskavosti. „Jsem vděčný za vaše nasazení a díky za ochotu,“ poděkoval biskup.

Diecézní církevní soud je oficiální soudní instituce katolické církve v rámci litoměřické diecéze. Jeho úkolem je zajišťovat spravedlnost podle kanonického práva a pomáhat věřícím v situacích, které vyžadují právní posouzení. Nejčastěji se zabývá manželskými kauzami, tedy zkoumáním, zda bylo manželství uzavřeno platně, nebo zda existují důvody pro jeho prohlášení neplatnosti. Nejde o „církevní rozvod“, ale o zjištění, zda manželství vůbec vzniklo.

Církevní soud řeší také trestní a disciplinární případy a další záležitosti, které vyžadují odborné právní posouzení. Jeho posláním je chránit práva věřících a přispívat k tomu, aby život církve probíhal v duchu spravedlnosti, pravdy a milosrdenství.

„Stejně jako má občanská společnost vedle zákonodárné a výkonné moci také tu soudní, má ji i církev, protože tam kde jsou lidé, vznikají různé spory jak mezi organizací a jednotlivcem, tak i mezi jednotlivcem a právním řádem, tedy jeho ustanoveními,“ popsal P. Michal Podzimek. Církevní soud si podle něj nelze představit jako nějakou budovu, ale jako společenství lidí, kteří pečují o spravedlnost uvnitř církve. „Biskup nás pověřil a dnes jsme se k výkonu této pravomoci zavazujeme přísahou, že se v rámci svého vzdělání, odbornosti ať už jako samosoudci nebo v nějakém tribunálu budeme snažit hledat spravedlnost,“ doplnil.

Novými notáři se stali P. Lukáš Hrabánek a P. Pavel Morávek. Ostatní pak obnovovali svou přísahu a stvrdili ji podpisem. Jsou jimi P. Radek Vašinek (nově též zástupcem soudního vikáře), P. Michal Podzimek, P. Pavel Andrš, P. Józef Szeliga, P. Martin Davídek, P. Šimon Polívka a jáhen Michal Olekšák.