Ohlédnutí: Modlitby za oběti Ústeckého masakru

Do Ústí nad Labem pozval Stanislav Přibyl věřící k modlitbě za česko-německé smíření a vztahy. Mši svatou slavil v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Krajské město se stalo dějištěm jedné z bohoslužeb, které připomínají různých místech válečné a poválečné násilí. Tentokrát oběti tzv. Ústeckého masakru.

Co se stalo v Ústí?

Osudy někdejších obyvatel německé národnosti 31. července 1945 připomněl při večerní bohoslužbě text historika Michala Pehra z Ústavu pro studium totalitních režimů. „V Krásném Březně vybuchl muniční sklad a poté následoval jeden z největších masakrů německého obyvatelstva po válce. Nevíme, zda byla exploze neštěstí, či sabotáž s úmyslem vyprovokovat konflikt. Na místě zůstalo 27 mrtvých a spousta zraněných,“ popsal Michal Pehr. Těsně po tragédii se podle jeho slov nikdo nezabýval hledáním opravdových viníků, ale následovala davová reakce. „Revoluční gardy, náhodní kolemjdoucí ale i vojáci - jak českoslovenští, tak sovětští - se zapojovali do bití a zabíjení německy mluvících obyvatel města jako smyslů zbavení,“ připomněl. Ústí se stalo kulisami děsivých pouličních masakrů, při nichž byli nevinní lidé biti, ubíjeni klacky, stříleni, pobíjeni bodáky nebo shazováni do Labe. Přesný počet obětí není jistý. Zpravidla se uvádí v rozmezí 50 až 100 osob. „Nikdo za toto bezpráví nebyl později potrestán. Poválečné vyšetřování směřovalo do ztracena a celá událost se stala tabu," přiblížil historik. 

Úsilí o smíření nelze přehlédnout

Mši svaté v kostele Nanebevzetí Panny Marie předcházela dvě vzpomínková setkání. Ve čtrnáct hodin to první u pamětní desky poblíž někdejší muniční továrny a pak i na lávce železničního mostu. Obou se zúčastnili představitelé veřejné správy i církve, německý velvyslanec Peter Reuss a zástupci spolků, pamětníci i jejich potomci.

Deset hodin cestovala do Ústí nad Labem vlakem z Německa pamětnice Brigita Gottmann, která se narodila v roce 1939 v ústeckém Svádově. Na konci války byla malá dívka. „Vůbec jsem to tehdy nechápala, když jsem viděla plavat mrtvé v řece. Bylo to hrozné," vzpomínala. Do Ústí se přesto vrací ráda pravidelně od 90. let - a to i na pietní shromáždění. Letos to bylo – jak řekla - s ohledem na věk a zdraví zřejmě naposledy.

Steffen Hörtler, místopředseda spolkového vedení Sudeteoněmeckého krajanského sdružení připomněl, že setkání neslouží k „sestavování účtu křivd“ nebo rozdmýchávání staré nenávisti, ale s cílem vrátit obětem jména a jejich důstojnost. „Pravda je jediným základem, na němž může vyrůst skutečné uzdravení. To, že čeští a němečtí historikové dnes společně zpracovávají tyto archivní materiály, představuje neocenitelný pokrok, za který jsme hluboce vděční,“ řekl. Připomněl, že sudetští Němci, se dnes chápou jako lidé, kteří s nasazením budují mosty ve svobodné a sjednocené Evropě. „Nezapomínáme na utrpení našich předků. Proměňujeme však tuto vzpomínku v trvalý závazek: závazek k míru, k nekompromisní ochraně lidských práv a k česko-německému sousedství, které je neseno hlubokým přátelstvím,“ vyzdvihl Steffen Hörtler.

Německý velvyslanec Peter Reuss při pohledu do osmdesát let staré historie uvedl, že tehdy se zdálo se, že po zločinech spáchaných nacisty nebude pokojné soužití Čechů a Němců možné. „Nestalo se a oba národy už dávno usilují o smíření a spolupráci založenou na důvěře. Nelze to přehlédnout. Pokud někdo tvrdí něco jiného, tak se plete,“ zdůraznil Peter Reuss.

Po proslovech, položení věnců, modlitbě v češtině, v němčině a v hebrejštině shazovali přítomní květiny do Labe. Poté odjeli účastníci setkání na faru. Odtud se po občerstvení v mimořádně parném dni vypravili ke slavení mše svaté společně s farností a lidmi z širokého okolí.

Pojmenovat a usilovat o uzdravení

Při kázání poukázal arcibiskup Stanislav Přibyl na první krok v hledání smíření: součástí obnovy všech vztahů je důležité pojmenování zla, vin a jejich přiznání. „Nemáme však jen hledat viníka, to je jen část pravdy a uzdravení,“ řekl arcibiskup a doplnil: „Když se mě lidé ptají, jestli to není něco vzdáleného a vytahování mrtvých z hrobu, tak není. Lidé dobré vůle, kteří žijí podle svého svědomí, mají usilovat, aby žili ve smířených vztazích. A to nejen v případě historických událostí, ale i současných vztahů v rodině, ve farnosti, ve společnosti. Je proto potřeba, abychom šli stále dál, konali dobro a stavěli na uzdravených základech,“ vyzdvihl Stanislav Přibyl.

Na tento rozměr smíření a nápravu vztahů i v současném světě poukázal i Radek Novák, jeden z pořadatelů pietních akcí ze Spolku Němců a přátel německé kultury. „Každý rok vzpomínáme na tragické události v Ústí. Každý rok říkám, že se to nikdy více nesmí opakovat. Každý rok dostávám otázky, proč se zabývat dávnou historií, vždyť žijeme dnes a máme jiné problémy,“ popsal. Paměť je ale podle jeho slov důležitá pro to, jak společnost žije a bude žít. „Rozpomeň se na dávné časy, snaž se porozumět létům zašlých pokolení, říká biblický text. Připomínky historie a porovnání se současností nás probouzejí k vědomí, že nikdy více je právě teď. Buďme lidmi, protože to je jediný recept, jak předcházet dalším tragédiím,“ zdůraznil.

Snímky Jana Chadimová / Člověk a Víra