9. 12. 2025, Jiří Nývlt
Dušičková akce Zapal svíčku ukázala, že celá řada společenství křesťanů ve farnostech litoměřické diecéze dokáže uspořádat bohoslužebné shromáždění pro sebe i širokou veřejnost. Podle svých sil a schopností být ve službě druhým. Podobná příležitost se nabízí i o Vánocích!
„Metoda je stejná. Prostě pozvat, otevřít dveře. Lidé mají chuť přijít do kostela a mohou slyšet něco o Pánu Ježíši. Je na nás pro ně vytvořit prostor a čas k zastavení naplněnému vánočním poselstvím a atmosférou,“ zve biskup Stanislav Přibyl. Jak říká, o Vánocích je skvělé, že lidé navzdory tomu, že mají mnoho jiných možností, jak je prožít bez duchovního jádra – u jídla, s hudbou, vůní a teplem v pohodě domova – hledají to světlo z betlémského chléva a chtějí přijít k jesličkám a zazpívat koledy do vymrzlého kostela. Je to pro ně také příležitost zaslechnout příběh o narození Ježíše Krista a pro katolíky pak možnost otevřít kostel, nabídnout Betlémské světlo, přivést je k jesličkám, zpívat s nimi koledy. A nemusí to být nutně o půlnoci. „Je hodně důležité přečíst evangelium, jak to s Ježíšovým narozením bylo. Není to jen romantické vyprávění, ale obrací mysl člověka k jádru křesťanské zvěsti. A s pokorou si přitom přiznejme, že Kristovo vtělení, tedy teologické jádro evangelního poselství, že ,Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi‘, je tajemství i pro nás věřící,“ připomíná Stanislav Přibyl.
Vánoční příběh slyšíme v evangeliích noční i ranní mše svaté. „Při takových příležitostech, jako je "půlnoční" setkání nebo bohoslužba, jsem je často spojil, aby přítomní slyšeli celý ten příběh, který spočívá ve zvěstování anděly, v narození Krista a také v tom, že pastýři slyšeli a vydali se na cestu a nalezli. A pak chválili Boha a vrátili se ke svým stádům,“ popisuje biskup s tím, že právě tak také složil Jakub Jan Ryba Mši vánoční: začíná tím, že se budí pastýři, protože „něco“ vidí, pak jdou a nesou dary, klanějí se a obětují něco ze svého mála, načež následuje chvála Boží a vracejí se od Betléma. „Takové významy v sobě skrývají i betlémy. Všechny figurky jsou nasměrované k betlémské chýši. A kdyby někdo nevěděl, co se tam děje, tak nahoře je anděl s tou páskou, která to celé vysvětluje,“ usmívá se Stanislav Přibyl s tím, že právě tak můžeme zprostředkovat a představit, co slavíme: přes slovo, emoci, přítomnost, atmosféru i zpěv – ideálně vlastní – a k reprodukované hudbě se uchýlit jen jako k nouzovému řešení.
Jak říká litoměřický biskup, když tolik lidí přichází do kostela jen jednou za rok, je od katolíků dobré a hezké přizpůsobit jim slavení: „Čili bych se přimlouval vyjít jim vstříc a připravit jim ,půlnoční‘ bohoslužbu, aby to pro ně bylo nejen krásné, ale i trošku srozumitelné, zvolit volnější formu: setkání v kostele nebo bohoslužbu slova,“ nabízí Stanislav Přibyl. (Její text naleznete zde.)
Forma bohoslužby slova se nabízí i ve farnostech, kde žije a působí kněz. „Máme přece vítané hosty, ale ti když přijdou na "půlnoční" mši svatou, tak se tam sice děje něco krásného a posvátného, ale oni tomu vůbec nerozumí. Pak se ocitáme v situaci, kdy kostel zaplní drtivá většina, kterou neumíme oslovit, a ta menšina věřících se tam cítí ne jako doma, ale v cizině,“ podotýká Stanislav Přibyl a dodává: „Jsme přitom svázáni posvátností mše svaté a rezignujeme na příchod a oslovení těch, kdo jí nerozumí.“
Neznamená to však vzdát se mše svaté, kterou může farnost slavit po rozednění, tedy týž den, jen o pár hodin později. „My katolíci o nic nepřijdeme, protože liturgické slavení Vánoc má svou vigilii, která začíná se západem slunce 24. prosince, pak je mše v noci, za svítání a ve dne. Všechny ty tři mše svaté mají stejnou hodnotu a platnost. Čili půjdu-li na mši svatou o půlnoci, v sedm ráno nebo v 10 dopoledne na Boží hod, je vlastně z hlediska liturgie a takzvané nedělní povinnosti totéž. A nemusím být na všech těchto mších,“ připomíná Stanislav Přibyl a dodává: „Tak jako se k nám Bůh sklonil v malém dítěti, můžeme se i my sklonit k různým lidem, aby mohli pochopit, co pochopili i prostí pastýři ve Svaté zemi před dvěma tisíci let. Jen musíme rozvažovat, jakým způsobem to lidem podáme, abychom jim nenabídli jen neurčitý vjem krásy a posvátnosti. A to platí i pro bohoslužbu slova, kterou třeba připravíme.“
Snímky Petr Macek

4. 6. 2026
Proč máme jako společnost stále problém se smiřovat a proč někteří politici tak rádi parazitují na našem strachu? Neodpuštění je podobné infekci, která člověka paralyzuje a dělá z něj jenom životní mátohu.
📌 Co v tomto videu uslyšíte?
Lekce z minulosti: Jak se v politických kampaních zneužívají lidské emoce a strach.
Osobní reflexe: Proč nedokážu žít v dlouhodobém hněvu a proč je pro mě odpuštění duchovní nutností.
Životní cyklus zdravé společnosti: Proč uznání vlastní chyby není ostuda, ale naopak jediný způsob, jak se posunout kupředu.
„Myslet si, že jsme bez chyby, to je začátek konce. Ale přijmout to, že chyby máme a můžeme je napravovat – i vztahově – to je cesta kupředu.“
👍 Líbilo se vám toto zamyšlení? Podpořte video lajkem, napište svůj názor do komentářů a nezapomeňte dát odběr, aby vám neutekla další videa!
18.00–20.00
Kostel sv. Petra a Pavla, Žitenice
Na koncertě na podporu opravy 500letého zvonu kostela v Žitenicích vystoupí Jaroslav Kovacs, Petra Jenčková, herec a hudebník Petr Uhlík a na varhany Jiří Kleker.
19.30–21.00
Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Ústí nad Labem
Účinkují- Sbor Divadla města Ústí nad Labem, Irina Lorenc- keyboard, Vera Volchansky- sbormistryně.
Biskupství litoměřické
Dómské náměstí 1/1
412 01 Litoměřice
Česká republika
tel.: (+420) 416 707 511 – recepce
e-mail: biskupstvi@dltm.cz
datová schránka: am6jt4y
web: www.dltm.cz
IČO: 00445126 | DIČ: CZ00445126
Číslo účtu: 1002148329/0800 - Česká spořitelna, a.s.
IBAN: CZ66 0800 0000 0010 0214 8329
BIC: GIBACZPX