9. 12. 2025, Jiří Nývlt
Dušičková akce Zapal svíčku ukázala, že celá řada společenství křesťanů ve farnostech litoměřické diecéze dokáže uspořádat bohoslužebné shromáždění pro sebe i širokou veřejnost. Podle svých sil a schopností být ve službě druhým. Podobná příležitost se nabízí i o Vánocích!
„Metoda je stejná. Prostě pozvat, otevřít dveře. Lidé mají chuť přijít do kostela a mohou slyšet něco o Pánu Ježíši. Je na nás pro ně vytvořit prostor a čas k zastavení naplněnému vánočním poselstvím a atmosférou,“ zve biskup Stanislav Přibyl. Jak říká, o Vánocích je skvělé, že lidé navzdory tomu, že mají mnoho jiných možností, jak je prožít bez duchovního jádra – u jídla, s hudbou, vůní a teplem v pohodě domova – hledají to světlo z betlémského chléva a chtějí přijít k jesličkám a zazpívat koledy do vymrzlého kostela. Je to pro ně také příležitost zaslechnout příběh o narození Ježíše Krista a pro katolíky pak možnost otevřít kostel, nabídnout Betlémské světlo, přivést je k jesličkám, zpívat s nimi koledy. A nemusí to být nutně o půlnoci. „Je hodně důležité přečíst evangelium, jak to s Ježíšovým narozením bylo. Není to jen romantické vyprávění, ale obrací mysl člověka k jádru křesťanské zvěsti. A s pokorou si přitom přiznejme, že Kristovo vtělení, tedy teologické jádro evangelního poselství, že ,Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi‘, je tajemství i pro nás věřící,“ připomíná Stanislav Přibyl.
Vánoční příběh slyšíme v evangeliích noční i ranní mše svaté. „Při takových příležitostech, jako je "půlnoční" setkání nebo bohoslužba, jsem je často spojil, aby přítomní slyšeli celý ten příběh, který spočívá ve zvěstování anděly, v narození Krista a také v tom, že pastýři slyšeli a vydali se na cestu a nalezli. A pak chválili Boha a vrátili se ke svým stádům,“ popisuje biskup s tím, že právě tak také složil Jakub Jan Ryba Mši vánoční: začíná tím, že se budí pastýři, protože „něco“ vidí, pak jdou a nesou dary, klanějí se a obětují něco ze svého mála, načež následuje chvála Boží a vracejí se od Betléma. „Takové významy v sobě skrývají i betlémy. Všechny figurky jsou nasměrované k betlémské chýši. A kdyby někdo nevěděl, co se tam děje, tak nahoře je anděl s tou páskou, která to celé vysvětluje,“ usmívá se Stanislav Přibyl s tím, že právě tak můžeme zprostředkovat a představit, co slavíme: přes slovo, emoci, přítomnost, atmosféru i zpěv – ideálně vlastní – a k reprodukované hudbě se uchýlit jen jako k nouzovému řešení.
Jak říká litoměřický biskup, když tolik lidí přichází do kostela jen jednou za rok, je od katolíků dobré a hezké přizpůsobit jim slavení: „Čili bych se přimlouval vyjít jim vstříc a připravit jim ,půlnoční‘ bohoslužbu, aby to pro ně bylo nejen krásné, ale i trošku srozumitelné, zvolit volnější formu: setkání v kostele nebo bohoslužbu slova,“ nabízí Stanislav Přibyl. (Její text naleznete zde.)
Forma bohoslužby slova se nabízí i ve farnostech, kde žije a působí kněz. „Máme přece vítané hosty, ale ti když přijdou na "půlnoční" mši svatou, tak se tam sice děje něco krásného a posvátného, ale oni tomu vůbec nerozumí. Pak se ocitáme v situaci, kdy kostel zaplní drtivá většina, kterou neumíme oslovit, a ta menšina věřících se tam cítí ne jako doma, ale v cizině,“ podotýká Stanislav Přibyl a dodává: „Jsme přitom svázáni posvátností mše svaté a rezignujeme na příchod a oslovení těch, kdo jí nerozumí.“
Neznamená to však vzdát se mše svaté, kterou může farnost slavit po rozednění, tedy týž den, jen o pár hodin později. „My katolíci o nic nepřijdeme, protože liturgické slavení Vánoc má svou vigilii, která začíná se západem slunce 24. prosince, pak je mše v noci, za svítání a ve dne. Všechny ty tři mše svaté mají stejnou hodnotu a platnost. Čili půjdu-li na mši svatou o půlnoci, v sedm ráno nebo v 10 dopoledne na Boží hod, je vlastně z hlediska liturgie a takzvané nedělní povinnosti totéž. A nemusím být na všech těchto mších,“ připomíná Stanislav Přibyl a dodává: „Tak jako se k nám Bůh sklonil v malém dítěti, můžeme se i my sklonit k různým lidem, aby mohli pochopit, co pochopili i prostí pastýři ve Svaté zemi před dvěma tisíci let. Jen musíme rozvažovat, jakým způsobem to lidem podáme, abychom jim nenabídli jen neurčitý vjem krásy a posvátnosti. A to platí i pro bohoslužbu slova, kterou třeba připravíme.“
Snímky Petr Macek

23. 7. 2026
Znáte ten pocit, když na hodinkách nebo přesýpacích hodinách neúprosně utíkají vteřiny, dovolená se krátí a vás jímá hrůza z pondělního rána? V řečtině se tomuto měřitelnému a neuprosnému času říká chronos. Bible ale zná ještě druhý rozměr času – kairos. Čas příhodný, ten pravý okamžik, kdy se zastavíme a prožijeme přítomnost naplno.
V dnešním videu se s vámi chci podělit o malé zamyšlení nad tím, jak v dnešním uspěchaném světě hledat ten správný „radar“ na kairos, jak se naučit odpočívat a co pro mě osobně znamená vnitřní pokoj.
📌 O čem v dnešním videu mluvím?
Špagety al dente: Proč mi příměr brněnského biskupa Pavla Konzbula o tom správném okamžiku přijde tak trefný.
Křesťanská neděle: Proč náš nedělní odpočinek neznamená jen ležet na gauči a koukat do mobilu, ale darovat čas Bohu a lidem kolem nás.
Moje představa o věčnosti: Zda nebe náhodou nebude spočívat v tom, že se všechen ten krásný čas smrskne do jednoho věčného „teď“.
Kde čerpám sílu já: Proč si při procházce přírodou nebo večerním bilancování stokrát za den říkám: „Proč jsem zrovna já arcibiskupem?“ – a jak z té odpovědi čerpám vděčnost.
„Vděčnost spojená s vnitřním pokojem – to je pro mě kairos. A ten se dá přivodit tím, že budeme mít otevřené oči pro Boží stopu v každém, i v tom nejvšednějším dni.“
💬 Zapojte se do diskuse!
Kdy jste naposledy zažili svůj vlastní kairos? V přírodě, při dobrém jídle, nebo s rodinou? A daří se vám v neděli opravdu vypnout od elektrických přístrojů? Napište mi do komentářů, moc rád si vaše zkušenosti přečtu.
Biskupství litoměřické
Dómské náměstí 1/1
412 01 Litoměřice
Česká republika
tel.: (+420) 416 707 511 – recepce
e-mail: biskupstvi@dltm.cz
datová schránka: am6jt4y
web: www.dltm.cz
IČO: 00445126 | DIČ: CZ00445126
Číslo účtu: 1002148329/0800 - Česká spořitelna, a.s.
IBAN: CZ66 0800 0000 0010 0214 8329
BIC: GIBACZPX