Hlavní celebrant zádušní mše na Karlštejně přijel z Litoměřic

Mše svatá za císaře římského a krále českého se tu slouží bez přerušení od Karlovy smrti – nezastavily jí husitské války, josefínské reformy ani dva totalitní režimy 20. století. Na přání samotného Karla IV. je nositelem této tradice Kolegiátní kapitula Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše.  Hudebně mši svatou doplnil soubor Ludus musicus.

„V dnešním světě, který bývá často fragmentovaný, je Karel inspirací i v tom, jak dokázal spojovat. Spojoval národy, spojoval kulturu se zbožností, spojoval politickou odpovědnost s osobní pokorou,“ uvedl v promluvě biskup Přibyl. Císař byl podle jeho slov vzdělaný, ale zároveň věděl, že moudrost nepřichází jen z knih, ale ze vztahu s Bohem. „Nebyl to panovník, který by stavěl jen pro slávu svého jména. Stavěl pro slávu Boha, jehož království chtěl na zemi alespoň v náznaku uskutečnit,“ připomněl biskup.

Jak zdůraznil, poselství začínajícího adventu obsahuje tři klíčová slova: očekávání, obrácení a naděje. Očekávání nám připomíná, že Bůh přichází vždy jako dar, kterému je třeba udělat prostor. Obrácení znamená znovu nasměrovat svůj život k dobru, k pravdě, k pokoji. A naděje to je jistota, že Boží dobro nakonec vítězí. „Ať nám pohled na Karlův život pomůže i v tomto trojím adventním úkolu. Jeho pokora, jeho víra, jeho pracovitost i jeho vědomí odpovědnosti jsou pro nás výzvou, abychom také my stavěli ,duchovní pevnosti‘ ve svém životě – rodiny, společenství, vztahy, které budou stát na pravdě, pokoji a službě,“ řekl.

Kapitulu na Karlštejně založil císař Karel IV. roku 1357 jako duchovní společenství kanovníků, kteří měli pečovat o liturgii v hradním kostele a kapli sv. Kříže. Kapitula byla pověřena nejen každodenní modlitbou a slavením mší, ale také střežením říšských korunovačních klenotů a ostatků, které Karel IV. na Karlštejn uložil.

 Snímky Jakub Šerých / Člověk a Víra

Homilie biskupa je k dispozici zde.