Chystá se soudní rehabilitace 17. litoměřického biskupa Štěpána Trochty

Zatímco rozsudek v politickém procesu za „velezradu a spiknutí“, kterým kardinála Trochtu komunistické soudy poslaly do vězení, byl zrušen v roce 1968, česká justice se dosud nezabývala předcházející nezákonnou internací někdejšího litoměřického biskupa. Změnit se to rozhodl Jan Kratochvil, ředitel Muzea českého a slovenského exilu a emigrace 20. století a advokát Lubomír Müller, kteří s tímto podnětem přišli. „Štěpán Trochta byl letitým osobním přítelem naší rodiny. Můj otec byl náčelník Junáka a litoměřický biskup nejvyšším duchovním rádcem této organizace. Dědeček s otcem také založili po dohodě s Trochtou ,katolického Junáka‘. Osobně jsem pana kardinála potkal v době uvolnění poměrů, velmi jsem si ho vážil a považuji za důležité očistit jeho jméno i touto cestou,“ popisuje Jan Kratochvil.

Státní zástupce JUDr. Jan Jakovec si v reakci na tento podnět vyžádal od Policie ČR, Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, Služby kriminální policie a vyšetřování provedení šetření v archivních materiálech a na základě těchto údajů shledal podnět důvodným. Již také podal (30. 6.) návrh na soudní rehabilitaci Štěpána Trochty kvůli nezákonnému zbavení osobní svobody v období července 1950 do ledna 1953. Trochta nebyl v té době trestně stíhán, a přesto byl omezený na svobodě a nucen pobývat v tzv. internaci. Teprve posléze byl formálně zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen do vězení.

Návrh projedná Okresní soud v Litoměřicích. Termín jednání zatím nebyl stanoven.

„Janu Kratochvilovi jsem za jeho iniciativu vděčný a děkuji. Pevně věřím, že bude jméno Štěpána Trochty, mého předchůdce v Litoměřicích, očištěno soudní cestou i v případě internace,“ ocenil apoštolský administrátor litoměřické diecéze, arcibiskup Stanislav Přibyl.

Se soudními rehabilitacemi začali Jan Kratochvil s JUDr. Lubomírem Müllerem u kněze Josefa Toufara a dalších lidí v jeho okolí, které postihla nespravedlnost komunistického režimu. Podobně postupovali u kardinála Josefa Berana nebo arcibiskupa Josefa Karla Matochy. Posledně jmenovaného rehabilitoval olomoucký okresní soud teprve na začátku letošního června. Někdejší pastýř olomoucké arcidiecéze byl bez právního podkladu vězněn v rezidenci tamního arcibiskupství od Velikonoc 1950 až do své smrti. Pod stálým dohledem Státní bezpečnosti tam prožil jedenáct let svého života.

Štěpán Trochta (1905–1974), salesián a od roku 1947 litoměřický biskup, byl jedním z pronásledovaných představitelů české katolické církve 20. století. Po válce, během níž prošel nacistickými věznicemi a koncentračními tábory, se stal jednou z klíčových osobností poválečné obnovy církve. Komunistický režim jej však brzy zařadil mezi „nepřátelské osoby“. Od roku 1949 byl postupně izolován a internován ve své biskupské rezidenci a nesměl vykonávat svůj úřad. V roce 1953 byl zatčen a po roční vyšetřovací vazbě odsouzen v politickém procesu za velezradu a spiknutí, dostal trest 25 let vězení. Byl držen v nejtěžších věznicích komunistického Československa, kde pracoval v těžkých podmínkách, což se podepsalo na jeho zdraví. Věznění trvalo do amnestie v roce 1960, po níž směl pracovat jen jako dělník a zůstal pod dohledem StB.

Teprve v roce 1968 byl rehabilitován a mohl se vrátit do čela litoměřické diecéze. Papež Pavel VI. jej roku 1969 jmenoval kardinálem, což režim interpretoval jako nežádoucí posílení jeho autority. Trochta zemřel 6. dubna 1974 na cévní mozkovou příhodu po zdravotním kolapsu následujícím po návštěvě opilého církevního tajemníka.