Velikonoce 2022: Promluva Mons. Jana Baxanta na Hod Boží velikonoční
Promluva Mons. Jana Baxanta na Hod Boží velikonoční v katedrále sv. Štěpána
/Jan 20,1/
- popis „první velikonoční pouti“ několika žen
- ještě za tmy, ale už časně ráno: tma ustupuje
- prorážet tmu, svítit (jsme světlem světa) je úkolem křesťanů
Bratři a sestry,
jistě to není náhoda, že evangelista Jan mluví o Marii Magdalské jako o první velikonoční poutnici ke Kristovu hrobu. Zmiňuje přitom tak zvláštní časovou okolnost: „časně ráno ještě za tmy“ přichází kdysi veřejná hříšnice, posléze Ježíšovým božským milosrdenstvím omilostněná, a proto věrná svému velkorysému Dobroditeli až na Kalvárii. Co je to za denní či ještě noční čas? Časně ráno ještě za tmy: snad evangelista chce zdůraznit, že tma noci, resp. temnota temnoty hříchů ustupuje. Hřích je tma noci, duchovní smrt. Ta je o Velikonocích přemožena Kristovým zmrtvýchvstáním, hřích a jakékoliv jiné zlo už nemůže mít nikdy poslední rozhodující slovo. Postupně přicházející další velikonoční poutníci, totiž apoštolové Petr a Jan se postupně dostávají k přesvědčení, že není perspektivou jejich Mistra a Pána hrob, ale život, život věčný, tedy nepoznamenaný už nikdy smrtí. To už se nejen rozzářilo slunce nad místem Ježíšova prázdného hrobu, ale hlavně se rozsvítilo v duších následovnic a následovníků Kristových. Víra je dar světla. Komu svítí slunce víry v duši, nemůže být ani zoufalý, ani nešťastný. Není to samoúčelné. Úkolem křesťanů není tlumit světlo Kristovo, abychom snad někoho neovlivňovali a obávali se přemrštěného způsobu hlásání evangelia tak, že raději budeme potichu, abychom nenarazili a nevypadali příliš zbožně. Naopak, posláním každého křesťana je ve světě svítit, prorážet tmu. Jsme podle Ježíšova určení „světlem světa“, nikoliv jen pohasínajícími lucerničkami. Neseme světlo Kristovo. To svítí a tma je už nemůže pohltit.
Foto: Dominik Faustus
Fotogalerie ze Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně v katedrále sv. Štěpána v neděli 17. dubna 2022