Velikonoce 2019: Neděle Zmrtvýchvstání Páně
Promluva litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta v neděli
21. dubna 2019 o Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích.
Bratři a sestry,
opět po roce, právě dnes o velikonočním Božím hodu, se
dotýkáme těch pravých kořenů naší křesťanské víry a jsme u jejího pramene.
Kristus žije! Z tohoto přesvědčení nás nikdo strhnout nemůže, pokud ovšem se
nedáme oklamat líbivějším a populárnějším příběhem, než je ten Ježíšův. Ten je
sice plný dramat a zůstávajících nezodpovězených otázek, protože otázek víry je
celá řada, a víra v Boha je skutečnou vírou, když si Bůh ponechává některá
tajemství pro sebe, aniž by tím ublížil nám, zvídavým lidem, přesto je to
příběh krásný a stále přitažlivý. Kristovo spásné, tedy záchranné dílo má velmi
napínavý děj, ale je pravdivé, protože nepřikrášlené. Stalo se někdy v celých
křesťanských dějinách, a mimochodem to jsou dějiny i našeho života z víry, aby
následovníci Krista, muži či ženy, se od tohoto Mistra a Pána odvrátili,
protože se jim protivil a příčil se jim styl jeho života a krvavý způsob
získání spásy pro nás pro všechny? Nebylo tomu spíše zcela jinak, že totiž ve
svých úmyslech obětovat se pro dobro druhých nedosahovali úmyslů Kristových, a
to z různých i vysvětlitelných důvodů a překážek, jistě však nikoliv takových,
aby byly absolutně nepřekonatelné. Ježíšovy jedinečné výjimečnosti samozřejmě
nedosáhneme, ale jsme schopni ji postupně chápat a jeho příkladem života se
nechávat ovlivňovat.
Nebýt Ježíše z Nazareta, který, jak připomíná dnešní text ze
Skutků apoštolů, kudy procházel, všude prokazoval dobrodiní, a dokonce
uzdravoval všechny, které opanoval ďábel, zlý duch, vládce temnoty – žádný
roztomilý a nevinný čertíček, který se maximálně ještě v klamavých pohádkách
dětem představuje jako neškodný panáček, a nebýt svědectví těch, kteří se s ním
po jeho zmrtvýchvstání opakovaně setkávali, nebylo by Velikonoc, resp.
Velikonoce by byly, ale jen ty židovské, nikoliv křesťanské. I velikonoční
židovské svátky, pamatující na vysvobození Izraelitů z otroctví ke svobodě,
přece také vyrůstaly z mimořádného Božího zásahu a působení, ale nedosáhly
rozsahu a dopadu novozákonních Velikonoc na štěstí člověka, trvalé radosti pro
každou lidskou bytost, ochotnou přijmout toto všechno jako Boží dar.
Druhé dnešní biblické čtení z listu sv. apoštola Pavla
Kolosanům nám nabízí přijetí úžasné skutečnosti, bezprostředně se dotýkající
kohokoliv z nás. Apoštol mluví o tom, že Ježíš se ocitá po Boží pravici a že
náš život je s Ním skrytý v Bohu. Co to reálně znamená? Bez nadsázky lze říci,
že tak, jak jsme my zasazeni v tomto pozemském světě, jsme i vklíněni do
tajemného, ale opravdového života s Bohem, jsme v Něm skryti, Jím chráněni,
jsme v Jeho péči, a to proto, že neseme v sobě víru ve vzkříšeného Krista. Jaká
to úleva a útěcha!
Dnešní vpravdě velikonoční evangelium není zatím plné jásajícího
„aleluja“, denně a vytrvale se opakujícího ve všech velikonočních textech této
liturgické doby. U kořene a pramene naší křesťanské víry jistě není zbytečně
přítomný zprvu Magdalenin pláč, její rozčarování z prázdného hrobu a naštěstí
posléze její prohlédnutí, ani nevadí váhání apoštolů Petra a onoho druhého
učedníka, tedy Jana, a jejich opatrné nahlížení do pro ně již uvolněného hrobu,
aby nakonec oba dovnitř vstoupili s vědomím, že podobně jako Maří Magdalena
musejí z hrobu vyskočit, aby mohli oznamovat každému, koho potkají a ke komu
budou posláni, že Ježíšův hrob není poslední tečkou za jeho dílem a životem.
Jistě, ještě všemu, o čem věděli z Písma a o čem k nim mluvíval Kristus,
nemuseli dobře rozumět, avšak, když uviděli, prohlédli a nebránilo jim to v
přesvědčení, že Ježíš musel vstát z mrtvých. Přesně totéž stojí před našima
očima, před naším rozumem a naším srdcem, abychom podobně jako sv. Maří
Magdalena, sv. Petr i sv. Jan, byť zatím se stejnou opatrností a váhavostí, ale
nakonec zřetelně a radostně vyjádřili své křesťanské přesvědčení: Ježíš žije!
Aleluja. Amen.