Varhany farního kostela Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Ohří

Varhany farního kostela Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Ohří jsou v současné době vůbec největším dochovaným nástrojem z odkazu nepomyšlského varhanářského rodu Müllerů. Nabídku na postavení nových varhan předložil již kolem roku 1790 tachovský varhanář Gartner (který přesně z této početné dynastie, není zatím zjištěno a ověřeno). Jeho nabídka však nebyla přijata, a tak dnes máme na území litoměřické diecéze dochovány pouze jedny větší rokokové varhany od tachovských varhanářů, a to ve farním kostele v Radonicích u Kadaně – dodejme, že ve stavu velmi žalostném, takřka na hranici zániku. Dále cituji ze zápisu provedeného dr. Vítem Honysem v závazném stanovisku vydaném pro restaurování klášterských varhan:

14. ledna 1795 přijel z Nepomyšle do Klášterce varhanář Ferdinand Müller, s nímž byla den nato uzavřena smlouva na stavbu čtrnáctirejstříkových varhany za 540 zl. a 30 zl. stravného. Na radu perštejnského lokalisty P. Schmiedela byla smlouva dodatečně rozšířena o dělený manuálový rejstřík, na který byly varhanáři přidány dva veliké cínové svícny z hlavního oltáře a 10 zlatých. Varhany měly stát do srpna 1796. Předchozí nástroj z roku 1698 Müller přenesl do kostela Panny Marie. V říjnu a listopadu byl rozšířen horní kůr lehce vpřed, kam byl do středu lehce zvlněné balustrády osazen pozitiv, umístění ostatních částí varhan proběhlo na jaře příštího roku, kdy prospekt vyzdobil řezbami za 65 zl. místní sochař. Konečné ladění trvalo osm dní. 20. června 1797 proběhla kolaudace, která neshledala žádné závady. Nástroj byl tedy realizován zřejmě jako patnácti – šestnáctirejstříkový. V roce 1803 byly skříně varhan malovány a řezby za 24 zl. zlaceny, což provedl místní štafíř Ignaz Viereckel. V roce 1836 bylo sjednáno přeladění nástroje, za které obdržel 88 zl. Ferdinand Guth z Čisté, roku 1861 nástroj přeladil Alfred Gröbl z Kadaně. V říjnu r. 1870 Franz a Anton Müllerové z Janova v rámci opravy nahradili původní cimbál v hlavním manuálu (který byl prý velmi kvičivý) dřevěným krytým Bordunem 16‘ a do pedálu přidali Quintbas. Původní rozpočet z 1. 7. 1870 počítal s výdajem 85 zl. vídeňské měny, vyplaceno však bylo 100 zl., neboť měchy byly navíc přepracovány na šlapání. Roku 1912 bylo vyplaceno 700 K. za nový měch. Regenschori (ředitel kůru, varhaník, pozn. red.) Brun si však roku 1914 stěžoval, že oprava varhan farního kostela nebyla dobře provedena, mnoho píšťal prý hraje špatně, některé nehrají vůbec, ve flétně chybí dvě píšťaly, pedál je slabý atd. Hovoří o nutné opravě v ceně 50 K. Alfred Markus odpověděl, že jejich pětiletá garance se týká jen nového měchu, na staré díly nemohou takovou záruku dát. Nicméně nástroj uvedl do pořádku a 29. května 1915 se konala kolaudace. Roku 1918 byly varhany vyňaty z rekvizice (= válečné zabrání z moci úřední, pozn. red.) a r. 1935 je opravil Ladislav Hauser z Teplic – Trnovan.

Tolik v kostce o historii nástroje, jak ji uvádí dr. Vít Honys. Před posledním restaurováním, které bylo dokončeno na sklonku roku 2019, byl nástroj prakticky nepoužitelný. Nyní, ve svých šedesáti letech si vzpomínám, jak jsem kdysi ještě jako gymnazista (což mohlo být zhruba kolem roku 1975) tyto varhany navštívil. Na kůr mě uvedl tehdejší pan farář (samozřejmě si nepamatuji jeho jméno, ale dalo by se dohledat v archívu) se slovy „Chlapče, ale moc si nezahraješ“. Měl pravdu. Varhany nehrály, ale vydávaly zvuky. Když jsem je v roce 2012 navštívil před zahájením procesů kolem restaurování již jako diecézní organolog, nevydávaly už ani ty zvuky, na lavici byl centimetrový nános ptačího trusu, stejně tak na klávesách, které nesly znaky brutálního násilí, jako by si zde nějaký rocker zkoušel clusterový podkres pod rapovaný řev…

Toto vše je naštěstí již minulostí. 21. listopadu roku 2019 byl nástroj po restaurování předán k užívání. Restaurování vzorně provedlo varhanářství Kánský + Brachtl z Krásných Louček u Krnova a my díky tomu můžeme konstatovat, že se tak podařilo zachránit jednu ze skutečných perel varhanářství českého severozápadu na území litoměřické diecéze. Za zmínku ještě stojí, že kromě příspěvků z Ministerstva kultury ČR a Města Klášterce nad Ohří byla akce z velké části financována z darů, a to i z darů rodáků v současnosti žijících v Německu, z nichž je třeba vyzdvihnout rodinu dr. Hanse Sattlera z Berlína.

Dispozice nástroje:

Hlavní stroj (spodní manuál): Prinzipal 8 Fuss, Gamba 8 Fuss, Flöte 8 Fuss, Octave 4 Fuss, Quint 2 2/3 Fuss, Superoctav 2 Fuss, Mixtur 4 Fach, Zimbel 3 Fach

Pozitiv (Horní manuál): Coppel major 8 Fuss, Copel minor 4 Fuss, Prinzipal 2 Fuss, Octave 1 Fuss

Pedál: Subbass 16 Fuss, Prinzipalbass 16 Fuss, Octavbass 8 Fuss

Radek Rejšek