V neděli začíná Svatý týden

Hana Klára Němečková 19.března 2013

V neděli začíná Svatý týdenKvětnou nedělí 24. března 2013 začíná Svatý týden, který vyvrcholí Velikonočním triduem umučení a vzkříšení Páně.

 

Svatý týden tvoří vrchol liturgického roku. Připomínáme si a liturgicky zpřítomňujeme události, ze kterých vyplývá smysl a cíl veškerých lidských dějin - Ježíšovo utrpení, smrt a zmrtvýchvstání.

 

O Květné neděli vjel Ježíš slavným způsobem do Jeruzaléma a zveřejnil tak svoje mesiášské poslání. „Mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním a za ním volaly: ‚Hosana synu Davidovu! Požehnaný, kdo přichází ve jménu Hospodinově! Hosana na výsostech!‘ (Mt 21,8n) Liturgie Květné neděle se proto zahajuje žehnáním ratolestí, následuje procesí s ratolestmi do chrámu, kde se při mši svaté čtou nebo zpívají pašije, biblické texty o utrpení Páně.

Na Zelený čtvrtek si připomínáme den ustanovení Nejsvětější svátosti a také ustanovení kněžství. V katedrálách se ráno shromažďují kněží, aby společně s biskupem slavili Missu chrismatis, při které obnovují své kněžské sliby a žehnají tři oleje, olej nemocných, olej pro katechumeny a křižmo. Při večerní mši svaté se slaví památka Večeře Páně. Předchází jí obřad mytí nohou: „Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy... (J 13,3-6).

Velký pátek je dnem, kdy Kristus pro nás zemřel na kříži a vysvobodil nás z otroctví hříchu: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdy v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16) Ve farnostech se slaví tzv. Velkopáteční obřady spojené s uctíváním kříže: „Hle kříž, na kterém umřel Spasitel světa.

O Bílé sobotě Kristovo tělo mrtvé tělo odpočívá v hrobě. On sám sestoupil do pekel: „Radostná zvěst byla hlásána i mrtvým... (1 Petr 4,6). Sestoupení do pekel je úplné naplnění evangelijní zvěsti o spáse. Je poslední fází Ježíšova mesiášského poslání; je to časově zhuštěná fáze, ale nesmírně rozsáhlá svým skutečným významem: je to rozšíření vykupitelského díla na všechny lidi všech dob a všech míst, neboť všichni, kteří jsou spaseni, se stali účastnými vykoupení. (KKC 634) Je to také tradičně tichý den Panny Marie a její naděje, víry v Ježíšovo zmrtvýchvstání.

Noc ze soboty na neděli je Velkou nocí, během níž Kristus vpravdě vstal z mrtvých. Přítomnost Zmrtvýchvstalého symbolizuje oheň a hořící svíce - velikonoční paškál. V osmi čteních se připomínají veliké činy, které Bůh vykonal od počátku světa, aby připravil a uskutečnil naši záchranu. Následuje křest katechumenů a obnova křestních slibů již pokřtěných. Na závěr vigilie se slaví eucharistie: „Když církev slaví Kristovo tajemství, je tepem její modlitby jedno slovo: Dnes!, ohlas modlitby, kterou ji naučil její Pán, a ozvěna výzvy Ducha svatého. Toto „dnes živého Boha, do něhož je člověk povolán vstoupit, je „hodina Ježíšových velikonoc, jež se táhne celými dějinami a je jejich stěžejním bodem: „Život spočinul na všech bytostech a všichni byli zaliti velkým světlem; Východ východů vpadl do vesmíru a Ten, který byl dříve než „jitřenka a dříve než hvězdy, nesmrtelný a nesmírný, velký Kristus, září na všechny bytosti víc než slunce. Proto pro nás, kteří v něho věříme, nastává den světla, dlouhý, věčný, který už nezhasne: mystické Velikonoce. (KKC 1165)

(podle www.pastorace.cz)