Soluňáci z Jeníkova vztyčili kříž na vrchu Chotyně

Každý rok na konci července se na faře v Jeníkově koná misijní týden kluků – soluňáků. Pobyt není klasickým táborem, ale spíše formačním, aby napomohl již v mladém věku k poznání, zda není nějaký soluňák povolán ke kněžství. Několik chlapců, kteří takové pobyty absolvovali, se kněžími stali anebo nastoupili jinou duchovní cestu.
Celý týden duchovně doprovází P. Marek Dunda, který tento rok pro soluňáky připravil velmi neobyčejný úkol: vyrobit veliký dřevěný kříž a zasadit ho na vrchol jednoho z kopců Českého středohoří - na Chotyni.
Myšlenka postavit tam kříž přišla k otci Markovi během letošních letních prázdnin. Trávil je v Jeníkově s mládeží znojemského okresu a s laickými služebníky FATYMu. Chotyni jsme s ním v ty dny navštívili na jednom z našich výletních výjezdů. Nalezli jsme tam ležet torzo dřevěného kříže, který prý ještě nedávno byl stojící pěkně vidět z nedaleké dálnice. Celá výprava na jaře zborcení kříže považovala za neblahou ztrátu. A tak se začalo hned jednat a podnikat kroky pro vznik nového kříže, který by mohli uskutečnit soluňáci. Na obecním úřadě ve Rtyni se pro to podařilo získat povolení a navíc se tam i osvětlilo, že kříž, který stál na kopci od roku 2003, nechal postavit jeden manželský pár na poděkování Bohu, poté co v loďce na řece vyvázl z nebezpečné situace. Manželka později přeživši svého manžela byla o zamýšlené akci zpravena a na dálku vyjádřila zamýšlené obnově zborceného kříže svou přízeň.
Jelikož na vrchol Chotyně nevede žádná cesta, bylo by pro naše poměry těžko myslitelné dopravit tam vyhotovený kříž z dílny. Proto jsme se rozhodli vyhotovit kříž ze stromů, které je možno pokácet poblíž zalesněného vrcholu. Podobně náročné by bylo vynášet do příkrého svahu pytle s cementem. Proto místo toho naplánoval ukotvení kříže v zemi pomocí násypu kamenů, které se pod vrcholem nacházely v nahodilých hromadách. Kříž se nám podařilo vztyčit na třetí den práce - v pátek okolo poledne. Poté jsme si u něj s otcem Markem vykonali krátkou pobožnost a vložili do něj dotykem ruky své prosby. Každý den jsme začínali modlitbou v kostele, také jsme měli mši svatou na místě, které spadá do farnosti Jeníkov nebo Zabrušany, byl samozřejmě prostor i pro odpočinek a plavání. V neděli nás čekala velká slavnosti návštěvy papežského nuncia – na tuto slavnost jsme se celý týden připravovali. Bohu díky za zdar díla a týdne. 
Jeníkov a vrch Chotyně u Rtyně nad Bílinou