Slavnost Nanebevstoupení Páně
.jpg)
Dnes, ve čtvrtek 2. června 2011, slaví církev slavnost Nanebevstoupení Páně. Jde o událost, která se stala 40 dní po Ježíšově vzkříšení. Podobně jako vzkříšení má i nanebevstoupení zásadní význam v životě křesťanů.
Ježíš Kristus svým vzkříšením ukázal, že má moc i nad smrtí. Člověk, který věří v Ježíše jako v Božího Syna, zakouší toto vzkříšení v osobním životě. Jde o osobní obrácení a vzkříšení ze hříchů. 40 dní po Velikonocích Ježíš vystoupil do nebe, odkud přišel. Zdůraznil tak skutečnost, že křesťan, ačkoliv zůstává na zemi, má duchovně hledět na nebe a všechno, co činí, má být zaměřeno na Boží království, které je v nebi.
Jen to, co je v nebi, je oproti pomíjivosti tohoto světa věčné. V tom je význam této slavnosti. Uvedené osobní vzkříšení předchází budoucímu vzkříšení, které vyznáváme v krédu - v křesťanském vyznání víry.
„Řekl jim: ´Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky. Hle - já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.´ Vyvedl je pak směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi. Oni se mu poklonili a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. Byli stále v chrámě a velebili Boha. (Lk 24, 46-53)
Nanebevstoupením vrcholí Lukášovo evangelium. Cesta Ježíše a každého křesťana má svůj cíl na nejvyšší jeruzalémské hoře, na hoře Olivové. Při slavném dovršení svého pozemského života žehná Ježíš jako velekněz zvednutýma rukama (Lv 9, 22). Úkon žehnání zviditelňuje, že Ježíš nezanechává své učedníky napospas sobě samotným. Zároveň se tímto požehnáním předjímá seslání Ducha Svatého.
U apoštolů nastupuje víra místo pochybování, radost místo strachu a úzkosti. Učedníci pak byli stále v chrámě a velebili Boha často je v Lukášově evangeliu chvála odpovědí na projevy Ježíšovy moci (Lk 5, 26; 7, 16). Zmínka o chrámu má další význam: uctívání Hospodina je těsně spjaté s uctíváním jeho Syna (v. 52).
z Misálu na každý den liturgického roku, KNA, Kostelní Vydří, 2000