Rozhovor s Ing. Františkem Růžičkou, dobrovolným pracovníkem Diecézního centra pro rodinu v Krupce

Marie Koscelníková 11.března 2010

Rozhovor s Ing. Františkem Růžičkou, dobrovolným pracovníkem Diecézního centra pro rodinu v KrupcePřinášíme rozhovor s Ing. Františkem Růžičkou, dobrovolným pracovníkem Diecézního centra pro rodinu v Krupce, salesiánem spolupracovníkem, který podává svaté přijímání v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Teplicích.

 

Jak dlouho jsi v katolické církvi, co ti přináší a co pro tebe znamená?

Byl jsem pokřtěn jako miminko, vychován v katolické rodině a v dětství jsem ministroval. Po svém patnáctém roce jsem církev opustil, protože jsem měl pocit, že mě omezuje, a já chtěl být svobodný. Později, ve svých 24 letech, jsem však pochopil, že jediné, co v životě má smysl a přináší skutečnou svobodu, je Bůh, a konvertoval jsem do dospělé víry. Církev pro mne dnes znamená především živé společenství lidí sjednocených samotným Kristem a je místem, kde mohu dávat i čerpat.

 

S manželkou Ivou jste „salesiány-spolupracovníky, co to znamená?

Sdružení salesiánů spolupracovníků (zkráceně ACS) je tzv. třetí větev salesiánské rodiny, kterou založil v roce 1876 svatý Jan Bosko. Soustřeďuje ty křesťany, kteří chtějí v salesiánském duchu společně pracovat pro druhé, zejména pro rodiny a mládež.

 

Jak jste se dostali k práci s rodinami?

V roce 1998 jsme se se ženou a dětmi vydali na Manželská setkání. Příští rok hrozilo, že tato akce v severních a východních Čechách zanikne a tak, když se organizace nikdo nechtěl ujmout, jsme se s manželkou nabídli, že bychom to vzali a již nám to zůstalo.

V roce 2001 nás otec biskup jmenoval jako manželskou dvojici vedoucími Diecézního centra pro rodinu Biskupství litoměřického. Společně se ženou, kromě letních kursů Manželských setkání, pořádáme ještě obnovy manželských setkání, přednášíme, připravujeme snoubence v rodině a pořádáme mnoho dalších akcí pro rodiny, jako je například Diecézní pouť rodin v Bohosudově.

Já organizuji také „Víkendy pro otce s dospívajícím synem aneb „Mnoho mužů má děti, ale málo dětí má otce! pro syny ve věku 16-18 let, „Víkendy pro chlapy ze severu a obdobné akce zaměřené na mužskou spiritualitu.

 

Já o tobě také vím, že jsi činný ve veřejném životě a lídrem kandidátky do parlamentních voleb v Ústeckém kraji. Jak se jím člověk stane?

Loni jsem dostal nabídku kandidovat do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za KDU-ČSL. Snažil jsem se hledat to, co je v souladu s mým svědomím. Nakonec, po poradě s mojí ženou, jsem se rozhodl nabídku přijmout. Bylo to asi hlavně proto, že mi není lhostejný život rodin. Poté, co jsem řekl ke kandidatuře ano, mne krajská nominační konference KDU-ČSL zvolila do čela naší kandidátky v Ústeckém kraji.

 

Co si myslíš, že by bylo tvým hlavní přínosem ve vrcholové politice v případě, že by ti naši čtenáři dali svůj hlas?

Chci se proto podílet na tvorbě maximálně srozumitelného a vnitřně provázaného právního řádu, v němž se občan může nejen orientovat, ale který mu zároveň nebude stěžovat jeho rodinný život. Přijímané zákony musí být příznivé rodině a pamatovat na rodinu a je potřeba hledat nové cesty ke zlepšení života rodin. Snažím se konkrétně prospět tam, kde mohu pomoci, a tak se například mým modelem mezigenerační solidarity inspirovali politici Křesťanských stran v Evropě a po jeho dopracování jej zařadili do svých programů.

 

Co znamená model mezigenerační solidarity?

Lidé v minulosti zakládali mnohačetné rodiny. Větší počet potomstva vytvářel předpoklad zajištění jejich existence, neboť více dětí snáze uživilo staré rodiče. Dnes je to tak, že matka, která se stará o více dětí, se nemůže věnovat svému povolání a to se projeví na jejím nižším důchodu. Naproti tomu jedinci bez potomků budují svoji kariéru a mají mnohem větší důchod financovaný v našem průběžném systému dětmi těch, co jsou ve stáří znevýhodněni.

Model mezigenerační solidarity předpokládá, že když moje děti chodí do práce a platí daně a pojistné sociálního zabezpečení, mám jako rodič pobírající důchod právo na část takto vytvořených prostředků. Například pro české poměry navrhujeme přímý převod rodičům, od pracujícího dítěte, ve výši cca 2% hrubé mzdy.

 

Františku, děkujeme ti za rozhovor a přejeme ti mnoho úspěchů v každé tvé práci.