Poslední rozloučení s kostelníkem baziliky P. Marie Pomocnice křesťanů ve Filipově

V pátek 20. října 2023 se od 11 hodin konalo v bazilice Panny Marie Pomocnice křesťanů ve Filipově poslední rozloučení s jejím kostelníkem panem Janem Müllerem, který zemřel 7. října 2023 ve věku 87 let. Zádušní mši předsedal generální vikář Mons. Martin Davídek, koncelebrovali J.M. can. Karel Havelka, J.M. can. Rudolf Repka, P. Jozef Kujan SDB a farář ze sousední německé farnosti. Na začátku mše svaté zazněl níže uvedený životopis pana Müllera. Mše svatá byla v obou jazycích – češtině i němčina. Kázání pronesl Mons. Davídek v českém jazyce a po něm J.M. can. Havelka kázal v němčině. Na konci zádušní mše krátce promluvili také nejbližší příbuzní zemřelého. Byla mezi nimi i neteř pana Müllera abatyše cisterciáckého kláštera v německém Mariastern sestra Gabriela. Po mši svaté byly ostatky pana Müllera převezeny na hřbitov v Rumburku, kde byly uloženy do hrobu. Nejbližší pana Jana Müllera děkují všem, kdo se s ním přišli rozloučit. RIP!

Jan Müller

Narodil se 17. září 1936 v Jiříkově jako Johann Anton Müller, československý občan, ale německy mluvící. Jeho rodiči byli Johann Müller, který pracoval v místní textilní fabrice jako tkalcovský mistr a Marta Müller, povoláním tkadlena. V roce 1942 nastoupil, tehdy ještě Johann, do tehdejší německé školy, ze které z důvodu války v roce 1945 vyšel z nedokončené 3. třídy. V období 1945 až 1947 byl zbaven občanství a nesměl školu dále navštěvovat, což mu v té době ale, jak sám říkal, nevadilo a bral to jako dva roky prázdnin. V této době se zároveň stal československým občanem a tímto se oficiálně z Johanna stal Jan. Díky pracovnímu postavení jeho otce směla celá rodina Müllerů i po druhé světové válce zůstat v tehdejším Československu, a hlavně díky tomu měla většina z nás možnost pana Jana Müllera poznat.

V roce 1947 byl přijat do 1.měšťanky, ale jelikož tehdy ještě neovládal český jazyk, musel tuto třídu opakovat. Roku 1951 nastoupil do učení u sdruženého komunálního podniku v Jiříkově. Základní odbornou školu navštěvoval v Berouně, kde se vyučil silnoproudým elektrikářem. V letech 1956 až 1958 byl v rámci základní vojenské služby u pomocného technického pluku ve Fulneku. Již ve svém mládí, jak pan Müller sám říkal, dělal věci lidem pro radost. Ať už šlo o promítání v jiříkovském kině, hraní ve vojenské kapele nebo pouštění desek z jeho sbírky pro okruh svých přátel. Právě při jedné z těchto sešlostí se seznámil s Edeltraud Salmovou, kterou si poté 7. 7. 1956 vzal za manželku. Z jejich spokojeného manželství se narodila 28.5.1957 dcera Rita a v roce 9. 5. 1965 syn Jan.

V roce 1966 nastala v profesním životě pana Müllera změna ve formě nabídky stát se mistrem elektrikářů v podniku OSP. Na této pozici setrval i přes chybějící maturitu, a však díky svým zkušenostem a pracovitosti celkem 26 let. Roku 1971 byl Jan Müller Kulturním sdružením občanů německé národnosti, jímž byl dlouholetým členem, navržen jako kandidát na poslance Národního výboru. Na základě této funkce byl členem např. komise výstavby a vodního hospodářství, ROH nebo SČSP a obdržel i několik čestných uznání, včetně medaile „Budovatel města Rumburk“. Pan Müller nikdy nebyl politicky angažovaný a však zakládal si na upřímnosti. Sám říkal: „Já jsem jim mohl říct všechno narovinu. Věděli, že když to řekne Müller, asi na tom něco bude.“

Po Sametové revoluci a s tím spojeným rušením OSP, nastoupil pan Müller jako tlumočník družstva Sever, kde využil nejen své jazykové, ale i léty získané komunikační schopnosti. Těsně před nástupem do důchodu pracoval ještě pro místní reklamní agenturu, kde opět využil mnohá svá nadání. Mezi ně patřili i manuální zručnost, cit pro detail a jeho celoživotní vášeň pro fotografování. Svůj první fotoaparát dostal již jako chlapec a radost z tohoto koníčku jej provázela celý život.

Jan Müller byl vychováván jako křesťan, a jako takový žil celý život. Společně se svou rodinou navštěvovali pravidelně mše, často i napříč Šluknovským výběžkem. Právě zde v této bazilice našel nakonec své místo a více než dvacet let, nejprve společně se svou ženou a později sám, vykonával službu jako kostelník. Tímto místem provedl tisíce poutníků a v mnohých z nich zanechal silný dojem.

Pan Müller tu byl pro nás. Těšilo jej, když mohl svou prací dělat radost lidem kolem sebe. Jak jednou řekl: „Dokud můžu, musím něco organizovat“ a právě to dělal pro Spolek Němců a přátel německé kultury, pro poutníky, kteří zavítali na toto místo, pro své přátele a rodinu. Rád ukazoval lidem krásy česko-německého pohraničí, jeho domova.

Pátek 20. října 2023, bazilika Panny Marie Pomocnice křesťanů, Filipov