Hlavní pouť ke sv. Zdislavě 2013

Hana Klára Němečková 27.května 2013

Hlavní pouť ke sv. Zdislavě 2013Kolem devíti set poutníků se v sobotu 25. května 2013 sešlo v bazilice minor sv. Vavřince a Zdislavy v Jablonném v Podještědí při hlavní pouti ke sv. Zdislavě, patronce litoměřické diecéze. Během poutě byly předány čtyři nové relikviáře. Hlavní mši svatou celebroval litoměřický biskup Mons. Jan Baxant.


V úvodu bohoslužby přivítal P. Benedikt Tomáš Mohelník OP, provinciál české provincie dominikánů, kteří toto poutní místo spravují, hlavní hosty litoměřického biskupa Jana Baxanta a hejtmana Libereckého kraje Martina Půtu, zástupce místní samosprávy a všechny ostatní poutníky. Koncelebrovalo kolem desítky kněží z litoměřické i dalších diecézí.

Evangelium (Mk 3, 31-35) četl P. Pavel Mayer OP.

V kázání se biskup Jan Baxant zaměřil na svědectví a odkaz sv. Zdislavy. Zdůraznil nutnost každodenně meditovat Boží slovo a také vydávat svědectví konkrétního křesťanského života bližním, kteří potřebují povzbuzení: „My sami, když máme našim drahým vydávat svědectví, i my potřebujeme znát, osvojit si, a to velmi důvěrně, svědectví těch, kteří jsou u Pána Boha a které nazýváme jednoduchým, ale krásným způsobem světicemi a světci. Svatou Zdislavu proto není možné jen „ponechat v hrobě, byť by to bylo místo sebevzácnější, nemůžeme přicházet k jejímu hrobu jen z povrchní zbožnosti, ale musíme se nechat, má-li si pouť zachovat svůj smysl, oslovit svědectvím svaté, svým způsobem ji napodobit, osvojit si něco z jejího života.

V odkazu sv. Zdislavy vyzdvihl jako aktuálnost posledních desetiletí její mateřství, skutečnost, že je patronkou rodin, společenství, které je „jako málokteré jiné dnes ohroženo. Nesmíme ale zůstat jen u analýzy, kritiky, nebo dokonce povrchního odsouzení situace. Optimismus, naději, o kterou se máme s druhými dělit, můžeme čerpat z pravdy o klíčovém poslání matky, o němž svatá Zdislava vydává svědectví: „Svatá Zdislava, a to velmi zdůrazňuji, je tady přítomna s tímto svědectvím. Dívejme se takto k jejímu hrobu, vyjměme, vytáhněme z hrobu její svědectví matky, člověka, který žije pro druhé. A to nejenom teoreticky, nejenom v nějaké pietě nebo předstírané zbožnosti: matka totiž dává svůj vlastní život proto, aby druzí žili. Vždyť to je přece Kristův rys, Kristův postoj! O co jiného nám jde a o co jiného by nám mělo jít, než abychom právě v této době, v tomto světě podali svědectví ryzího křesťanství, ryzího postoje Kristova! Svatá Zdislava je člověk tohoto ryzího postoje, člověk žijící pro druhé, ne pro sebe, zapomínající na sebe. Vydávala své tělo, svou duši, celou svou bytost jenom proto, aby druzí z toho měli prospěch, aby druzí žili. Aby druzí byli šťastní. Toto je svědectví, které tady u hrobu svaté Zdislavy máme opravdu najít, osvojit si a třeba jenom částečně - když ne úplně - podobně žít.

V závěru bohoslužby předal Mons. Baxant dva nové relikviáře sv. Zdislavy: zástupci farního obvodu Česká Lípa, děkanovi Viliamu Matějkovi, a převoru dominikánského kláštera v polských Gidlech, P. Marku Grzelczakovi OP. Nakonec přijal sám jako dar a překvapení třetí relikviář z rukou strážce hrobu sv. Zdislavy, P. Jana Rajlicha OP.

Čtvrtý relikviář putoval do Cvikova. P. Jan Rajlich jej předal administrátoru Rudolfu Repkovi, který byl hlavním celebrantem předchozí poutní bohoslužby.

Čtyř poutních bohoslužeb toho dne se zúčastnilo kolem devíti set poutníků.