Fond solidarity litoměřické diecéze

Jana Michálková 4.ledna 2013

Fond solidarity litoměřické diecézeNa základě některých vašich dotazů uveřejňujeme komentář generálního vikáře litoměřické diecéze P. Stanislava Přibyla CSsR k nově ustanovenému fondu solidarity v litoměřické diecézi.

 

Fond solidarity litoměřické diecéze, který byl podle směrnice podepsané diecézním biskupem ustanoven od 1. ledna 2013, upravuje primárně solidaritu mezi farnostmi (a dalšími právnickými subjekty) v rámci naší diecéze. Nejedná se ani o fond ve smyslu nadačního fondu, ani o investiční či kapitálový fond. Byl vytvořen proto, aby, zjednodušeně řečeno, mohla pomoci jedna farnost druhé, a to přes diecézi, která má o jejich hospodaření přehled. Fond solidarity je tedy sbírání finančních prostředků z jednotlivých farností a poté jejich přerozdělení z diecéze na farnosti podle určitých pravidel.

Pravidla fondu solidarity jsou přesně vymezena a spočívají v tom, že jednotlivé farnosti budou odvádět 10 % z celkové částky řádných sbírek konaných v kostele při bohoslužbách (nejedná se o sbírky na konkrétní účel vyhlášené biskupstvím) a z některých dalších svých příjmů (z hospodářské činnosti, prodejů apod.) na zvláštní účet (tj. fond solidarity), kde budou tyto finanční prostředky shromažďovány a podle daných pravidel redistribuovány zpět do diecéze. Samozřejmě se lze podílet na naplňování tohoto fondu i jinou cestou (například přímými dary bez zprostředkování farnostmi), ale toto není hlavní účel fondu.

Existují naprosto přesná pravidla výpočtu podílu jednotlivých farností do tohoto fondu i pravidla rozdělování z tohoto fondu. Tyto dokumenty dostal každý farář, každý administrátor farnosti v posledním vydání úředního věstníku diecéze.

Fond solidarity se zavádí proto, že je mnoho situací, kdy méně chudá farnost může pomoci farnosti více chudé. Je ale potřeba, aby to bylo provedeno spravedlivě. Farnosti posílají na biskupství výkazy o sbírkách a celém svém hospodaření, biskupství tedy může zajistit objektivitu rozdělování těchto peněz. Fond solidarity není novou záležitostí. V ostatních diecézích je to věc běžná, fungující, i když zpočátku někdy přijímaná s rozpaky.

Biskupství nemá neomezené finanční možnosti.  Peníze, které farnosti požadují a jsou potřeba k zajištění chodu církve na území diecéze, musí diecéze někde získat. Stát do této chvíle posílal mizivé prostředky na opravy církevního majetku, na provoz farností, na provoz biskupství. Je tedy omylem myslet si, že vše hradil stát a biskupství z toho nechtělo dávat.

S novým Zákonem č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) platným od 1. ledna letošního roku nebude už stát církvím přispívat tím způsobem, jakým jim přispíval. Nastává přechodné období 17 let, po které bude stát dávat církvím určitou sumu peněz na jejich provoz, ale už nebude řešit konkrétní věci - to, že je tato část určena na opravy, tato na platy apod. Zde si už budou jednotlivé církve, diecéze hospodařit samy. A protože víme, že jsme v naší diecézi dostávali v minulých letech od státu na opravy více než tisíce objektů něco málo přes jeden milion korun ročně, je jasné, že musíme vymyslet mechanismus, jak bychom si navzájem pomáhali.

Některé farnosti mají přebytkové hospodaření, jiné jakž takž vyjdou a některé jsou ve stálém existenčním ohrožení. Peníze, které potřebujeme pro jednotlivé farnosti, jsou především peníze, kterými se zajišťují podíly na opravách kostelů, placení úroků při půjčkách, grantech, a je také mnoho činností, které zajišťuje diecéze výlučně pro potřebu farností: inventarizace, stavební průzkumy a mnohé další věci spojené s řádnou správou farností. Bylo by naivní si myslet, že tyto záležitosti jsou zdarma.

Znamená to tedy, jak to u solidarity chodí, že se sice někdo nebude tak rychle rozvíjet, ale umožní druhému přežít nebo se rozvíjet podobným tempem. Je to skutečně mechanismus solidarity.

Vydali jsme metodické pokyny, pravidla, podle nichž budou moci jednotlivé farnosti o peníze z fondu solidarity žádat. Farnosti budou muset mít, jak je to dnes běžné, připraveny nějaké dlouhodobější záměry, což je v metodice přesně specifikováno. Finanční prostředky nebudou poskytovány jen na nějaké doplňkové záležitosti, ale na základní zajištění provozu farností. Jde především o hrazení činností, které jsou nutné k řádnému chodu farností podle zákona, tzn. bezpečnost práce, požární ochrana apod.

To vše je ale záležitost až roku 2014, protože v letošním roce budeme fond teprve naplňovat.

Vytvoření fondu solidarity má i teologický důvod: farnosti nejsou jednotky samy pro sebe, základní jednotkou v církvi je diecéze. Farnosti jsou zřizovány biskupem, biskup do nich posílá kněze, kteří jsou prodlouženou rukou svého biskupa. Jsou to ti, kteří pod vedením biskupa vedou farnost. Takový fond má tedy i za úkol stmelit diecézi - abychom se cítili jako jedna rodina a navzájem si pomáhali, ale přitom způsobem koordinovaným. Pochopitelně že může jedna farnost pomoci druhé a vím, že se tak čas od času děje, ale i tady platí, že někdo se umí prosadit lépe, má větší prostor, zatímco druhý, byť poctivě táhne, ale nikdy se neozve a ani ho nenapadne, že by se měl ozvat, je ochuzen o tuto možnost. Je to tedy jakési zrovnoprávnění příležitostí něco získat, ale i něco dát. Je to prostě normální způsob redistribuce, přerozdělení prostředků. Jsme si vědomi toho, že sami nedokážeme nic, ale dohromady dokážeme mnoho.

P. Stanislav Přibyl, generální vikář