Biskup Jan Baxant sloužil mši svatou za duše v očistci
Biskup Jan Baxant sloužil dnes, v den Památky zesnulých v úterý 2. listopadu 2016, v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích mši svatou za duše v očistci. V 15 hodin se bude konat modlitební setkání na městském hřbitově.
Koncelebranty mše svaté byli generální vikář Mons. Martin Davídek, probošt litoměřické katedrální kapituly a dómský farář J.M. can. Jiří Hladík O.Cr. a kapitulní kanovník a děkan litoměřické městské farnosti J.M. can. Józef Szeliga.
Na příběhu z evangelia, kdy se vdova loučí se svým jediným zemřelým synem a kdy Ježíš potkává tento pohřební průvod a mrtvého vzkřísí (Lk 7, 11-17), biskup Jan Baxant poukázal na to, že Ježíš je všude tam, kde je lidská nouze, lidská bolest, lidské utrpení. Řekl, že Ježíš je tím, který se nestraní trpících a nuzných lidí, kteří se ocitají v určité kritické situaci, tak jako byla pro tuto ženu událost posledního rozloučení s dítětem. Zdůraznil, že Ježíš nás utvrzuje v tom, že nám chce být nablízku jak v nejtěžších chvílích života, tak i ve chvílích radosti a štěstí.
„Dnes se modlíme a vzpomínáme na všechny naše věrné zemřelé. Proč na ně myslíme a za ně se modlíme? Protože jim chceme prokázat vděčnost. Nic jiného, nic většího, nic účinnějšího ani vykonat nemůžeme než to, abychom ve vděčnosti s dobrým úmyslem na ně mysleli a na ně nezapomínali. Proč? Protože se vůči nám chovali podobně, jako se choval a chová Ježíš. Byli nám blízko, když jsme prožívali nějaké bolesti nebo trápení, když jsme zrovna nebyli v dobré pohodě. Mohli jsme se na ně spolehnout, o ně se opřít, je prosit o dobré slovo nebo o pomoc v jakékoliv podobě. Říká se, a je to pravdivé, že my zde dosud žijící na této zemi, v určité rodinné atmosféře, v široké komunitě rodiny Božích dětí, do níž patří nejen naši pokrevně příbuzní, ale i všichni ti, se kterými vytvoříme jedno tělo v Kristu, že tato rodina je částečně přítomna zde, a částečně už v nebi, anebo v očistci. Je ale určitě pod Boží mocí. Ta část rodinné komunity pobývající ještě na tomto světě se někdy Pánu Bohu vzpírá, není vždycky pod přímým Božím vlivem tak, aby zakoušela jeho laskavost, jeho milosrdenství a jeho spravedlnost, ale ti, kteří už zesnuli, nejsou odkázáni na nikoho jiného než na Pána Boha samého a na jeho milující otevřenou náruč. Je to krásné pomyšlení, když si uvědomíme, že když patříme do této krásné široké rodiny, že jsme bohatí - těmi, kteří už přímo nahlížejí nebo už vědí, na sto procent vědí, jaký je Bůh. Je to bohatství vzájemných vztahů, které máme zde na tomto světě. Vztahů, které platí, které existují. Vztahů, které nemůže nikdo zničit. Vztahů i s těmi, kteří nás už předešli do věčnosti," řekl v kázání Mons. Jan Baxant.