Zemřel kněz Ferdinand Plhal
Ve věku 84 let, krátce před polednem 19. listopadu 2010, zemřel v Charitním domově ve Staré Boleslavi P. Ferdinand Plhal SDB. Se zesnulým se rozloučíme při eucharistické bohoslužbě v pátek 26. listopadu 2010 v 10.30 hodin v kostele sv. Terezie z Lisieux na Kobyliském náměstí v Praze 8, poté budou jeho tělesné ostatky uloženy mezi spolubratry na ďáblickém hřbitově.
P. Ferdinand Plhal se narodil 3. 3. 1926 v Rychtářově u Vyškova, měl šest sourozenců. Otec byl rolníkem, on sám se vyučil se zámečníkem.
Se salesiány se seznámil v Mníšku pod Brdy, kde studoval v domě pro pozdní povolání v roce 1945. Oblíbil si salesiánský život a vstoupil do noviciátu v Hodoňovicích, kde 16. 8. 1949 složil první řeholní sliby; trvalý slib pak složil P. Janušovi v Brně 24. 1. 1955. Po noviciátě studoval ve Fryštáku, kde ho zastihla likvidace řeholníků a on byl s ostatními internován v Oseku. Odtud nastoupil vojenskou službu u PTP od září 1950 do 31. 12. 1953.
Po propuštění z vojny pracoval manuálně v Brně a bydlel společně s ostatními salesiány. Za to byl v dubnu 1957 s ostatními spolubratry odsouzen na 2 1/2 roku do vězení.
Po odpykání trestu pracoval manuálně v Brně a přitom soukromě studoval teologii. Biskup Trochta ho tajně vysvětil na kněze 13. 6. 1963 v Praze ve svém bytě. Do duchovní správy se dostal po politickém uvolnění r. 1969. Byl administrátorem v Teplicích-Trnovanech a v Hrobu, od r. 1970 do r. 1999 farářem ve Štětí s přilehlými farnostmi a pak do r. 2003 farářem v Chcebuzi a excurrendo ve Štětí. Všude neúnavně pracoval.
Jeho dlouhodobá nemoc s bercovými vředy ho donutila k několikaměsíčnímu léčení v nemocnici. Po propuštění z nemocnice myslel, že se uzdraví a zase nastoupí do farní pastorace.
Před povodněmi v roce 2002 faru i kostel ve Štětí opravil zvenku i zevnitř. Při povodních bylo v opraveném kostele asi dva metry vody. P. Ferdinand chtěl kostel znovu opravit. Jeho nemoc mu to znemožnila. Zhoršovala se, a tak byl k 24. lednu 2003 převezen do domova pro nemocné kněze ve Staré Boleslavi. Postupně mu byly amputovány obě nohy.
Otec Ferdinand se vyrovnal s tímto zákrokem celkem klidně. On byl v životě vždy velmi houževnatý, fyzicky i duševně neúnavný pracovník. Svým optimismem rozradostňoval své okolí, vždy připraven pomoci komukoliv, kdo to právě potřeboval. Skromný, více myslel na druhé než na sebe.
I sestry sv. Vincence v Charitním domově, stejně jako jeho zaměstnanci a obyvatelé, si jej pro jeho optimismus velmi oblíbili. Zemřel, obklopen jejich láskou.