Rok sv. Anežky: Pouť Doksany 2011
Ve výroční den obláčky sv. Anežky, 11. června 2011, se koná v kostele Narození Panny Marie v Doksanech poutní mše svatá, kterou bude celebrovat Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický. Zveme poutníky z celé naší republiky, aby přijeli na pouť, jež se uskuteční ke cti této světice ve dnech 10. - 11. června 2011. Akce je pořádána v Roce sv. Anežky, kdy si připomínáme 800. výročí jejího narození.
Doksany jsou místem, kde dcera krále Přemysla Otakara I. Anežka v dětství pobývala a kde byla sestrami premonstrátkami vychovávána a vzdělávána. V sobotu 11. června, ve výroční den obláčky sv. Anežky, kterou byla přijata mezi sestry klarisky do kláštera Na Františku, se bude v kostele Narození Panny Marie v Doksanech konat poutní mše svatá, jejímž hlavním celebrantem je Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický. Spolu s ním se budou slavnosti účastnit mnozí biskupové Čech a Moravy.
„Svatá Anežka nám dala a v současnosti nám dává veliký příklad křesťanského života, totiž nemyslet na sebe, ale myslet na druhé, i když mě to něco stojí. Věnovala se nemocným, což určitě nebylo jednoduché, ale dělala to proto, že o tom byla přesvědčená, že tak byla věrná Kristu, že může také druhé lidi povzbudit. A skutečně i teď, po několika staletích, nás stále svým příkladem povzbuzuje, poukázal na význam české světice biskup Jan Baxant.
Svatou Anežku jako morální autoritu, která může celé naší společnosti posloužit jako pevný orientační bod, zmiňuje rovněž prof. Petr Piťha, který bude v Doksanech přednášet na téma Sv. Anežka Přemyslovna, naše svoboda a budoucnost. „Za důležité na letošních oslavách Anežky Přemyslovny považuji, že je široce, to jest i nevěřícími, uznanou morální autoritou. Společnost je nyní zneklidněna mnoha neblahými důsledky chaotické liberalizace a konzumního stylu života. Očekává nadějeplné slovo a ví, že bude a musí být kritická ke zmíněným projevům. Je proto třeba ukázat paralelnost problémů její a dnešní doby. Mnoho otázek, jimiž se zabývala, je opět na pořadu dne. Dobře známá je její mimočasová účast na listopadových událostech roku 1989. Naše zklamání je přímo úměrné našemu odbočení od ideálů, které Anežka ztělesňuje, uvedl.
Díky Rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou bude během doksanské pouti vystavena relikvie sv. Anežky, kterou křížovníci získali ze španělského Eskorialu. Naposledy ji tu mohli poutníci uctít na podzim roku 2008.
Na pouť ke cti sv. Anežce České byli pozváni biskupové všech českých a moravských diecézí, představitelé řeholí, představitelé státní a krajské správy i starostové okolních měst a obcí.
Akci pořádá Římskokatolická farnost Doksany za podpory Biskupství litoměřického, komunity sester premonstrátek v Doksanech, Královské kanonie premonstrátů na Strahově a Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou.
Organizační pokyny
Parkování
Do vnitřního prostoru areálu kláštera v Doksanech nebude vjezd vozidel povolen. Parkování pro účastníky pouti je zajištěno!
Osobní automobily mohou parkovat v místě u řeky (u mlýna; zhruba pět minut chůze k areálu kláštera, kapacita zhruba 80 vozidel), případně v obci.
Pro autobusy, které poutníky přivezou až před hlavní vstup do kláštera, je parkovací prostor vyhrazen v areálu bývalého cukrovaru (zhruba 300 m od areálu kláštera; kapacita zhruba 40 autobusů).
Parkování pro pozvané hosty je vyhrazeno v areálu kláštera sester premonstrátek (příjezd z křižovatky v Doksanech směrem na obec Brozany).
Parkování pro kněze, řeholníky a řeholnice s osobními automobily je vyhrazeno v prostoru hospodářského dvora areálu (příjezd boční cestou z hlavní silnice v Doksanech).
Všechna parkoviště budou zřetelně vyznačena, poutníky nasměrují také přítomní pořadatelé. Prosíme, abyste dbali jejich pokynů.
Autobusové zájezdy prosíme, aby se z důvodu zajištění dostatečného počtu parkovacích míst nahlásily do 7. 6. 2011 na tel. +420 731 557 601 nebo e-mailem: farnostdoksany@centrum.cz.
Informace
Do vnitřního areálu kláštera budou mít přístup pouze pěší. V ambitech na 2. nádvoří bude mít své zázemí zdravotnická služba, která zde zajistí bezprostřední „první pomoc. V případě potřeby sem bude vjezd povolen pouze vozidlům záchranné služby.
Vstup do kostela Narození Panny Marie, kde bude probíhat program pouti, je z 2. nádvoří. Směr pohybu poutníků (jejich příchod a odchod) bude zřetelně označen. Poutníci, kteří se do kostela z kapacitních důvodů nevejdou, budou moci sledovat celý průběh mše svaté na velkoplošné obrazovce umístěné před kostelem. K dispozici zde budou také místa k sezení. Větší televizní obrazovky budou umístěny i v bočních částech kostela.
Bohoslužbu v přímém přenosu zajišťuje TV NOE.
Koncelebrující kněží si s sebou vezmou albu a bílou štólu.
Kněží a jáhnové se mohou ke mši svaté obléknout v určené místnosti na faře, biskupové a řeholní představení v sakristii.
Zpovědní služba bude zajištěna v obou zadních bočních kaplích kostela a podle potřeby také venku, na druhém nádvoří (před kostelem).
Občerstvení bude možné zakoupit u stánků na 1. nádvoří.
Hygienické zázemí (s dostatečným počtem mobilních WC) najdete v přední části hospodářského dvora areálu.
Ve stáncích v ambitech na 2. nádvoří si budou moci poutníci zakoupit náboženskou literaturu a církevní periodika.
Těšíme se na vás!
Pokyny pro novináře
Zástupci médií budou mít v kostele vyhrazen prostor (zázemí) u sakristie. Odtud budou moci vycházet a pořizovat obrazový a zvukový materiál. Upřesňující informace poskytne tisková mluvčí Biskupství litoměřického Jana Michálková (tel. 731 402 551, michalkova@dltm.cz). Informační schůzka v 10 hodin u vchodu do kostela vyhrazeného pro novináře.
Fotografování v kostele při liturgickém obřadu má své specifické nároky.
- Liturgický prostor kostela je pro věřící posvátným. Vyjadřují to uctivým, tichým chováním a náležitým společenským oblečením. Podobný postoj včetně oblečení má být vlastní i fotografovi, neboť se v danou chvíli stává součásti liturgického shromáždění. Prosíme vás, abyste také eliminovali hlučné projevy, k nimž patří i vypnutí mobilu!
- Fotografovat v prostoru kněžiště (prostor pro kněze a ministranty kolem oltáře), kde bude probíhat liturgický obřad, nebude možné.
- Hlavní je liturgický obřad a nikoliv fotograf. Měl by být tedy co nejméně nápadný, aby nerušil soustředění na liturgickém dění a nebránil v pohledu na oltář a na dění obřadu, který právě probíhá.
Ke stažení:
Plakát ve formátu pdf zde.
Anežce České k poctě a radosti
Setkání s Anežkou
Doksany patří k místům, která mají svého genia loci. Staletá přítomnost generací sester, prožívajících svůj čas v modlitbě, práci a oběti, utvářela duchovně toto místo. Podle mnohých pramenů zde navíc pobývala v dětství dcera krále Přemysla Otakara I. Anežka... Od mého příchodu do Doksan v září roku 2008 se sv. Anežka dostávala pomalu do popředí mého přemýšlení. Zastavoval jsem se před jejím reliéfem, umístěným ve zdejším kostele vedle oltáře sv. Josefa. Po svatém Norbertu a Augustýnovi se jako třetí jaksi samozřejmě zařadila do seznamu svatých, jež jmenuji v třetí eucharistické modlitbě. Občas s ní i rozmlouvám. Prosím ji o přímluvu za sestry premonstrátky. Proč by nepomohla svou přímluvou řeholnicím, které zde nyní opět žijí jako následovnice dávných spolusester. Těch, které učily Anežku modlit se, přispívaly k prohloubení její dětské lásky k Bohu a svým příkladem přísného odříkavého života jistě svou svěřenkyni zaujaly. Žádám ji o radu či vnuknutí, jak pracovat pro lidí zdejšího kraje, aby i oni stále plněji poznávali Boží zájem o ně, slyšeli Jeho hlas a nechali se Jím vést. Tak jako kdysi Anežka... A věřte nebo nevěřte, jsem více a více přesvědčen, že se na tomto posvátném místě může setkat se sv. Anežkou i mnohý další...
Z Anežčina života
Narodila se asi roku 1211 Přemyslu Otakarovi I. a jeho druhé ženě Konstancii. O její výchovu pečovaly postupně sestry v slezské Třebnici a premonstrátky v Doksanech. Další roky strávila jako zaslíbená nevěsta na vídeňském vévodském dvoře. Po zrušení zasnoubení žila v Praze. I z dalších plánů na politické manželské svazky sešlo, asi také zásluhou Anežčinou. Ta už nyní jako dospělá dívka vyhlížela jiného Ženicha... Inspirována hluboce sv. Františkem a sv. Klárou, se kterou si dopisovala, zakládá za pomoci svého bratra Václava I. klášter Na Františku a sama do něho v roce 1234 vstupuje. Vyniká v péči o poutníky, nemocné a chudé zvláště v blízkém špitále. Nabádá ke smíru své znepřátelené královské příbuzné a v době braniborského vpádu do Čech jako jediná z královské rodiny po odvlečení malého synovce, kralevice Václava, ze země usiluje mírnit bídu těch nejchudších. 2. března 1282 umírá. Přestože je záhy vzývána lidem jako přímluvkyně v nebi, pocty oltáře se dočká o mnoho století později. Až v roce 1907 je prohlášena církví za blahoslavenou. Její svatořečení 12. listopadu 1989 symbolicky otevřelo cestu našeho národa ke svobodě.
Odkaz našim rodinám
Nedávno jsem si při četbě Anežčina životopisu znovu připomněl, jak mnoho významných a příkladně žijících žen měla v příbuzenstvu. Svou starší nevlastní sestru Markétu, která se nesmazatelně zapsala do srdcí dánského lidu jako jeho milovaná královna Dagmar. Sv. Hedviku Slezskou, svou tetu, která založila klášter v Třebnici, kde později Anežka obdržela základy své náboženské i osobnostní výchovy. Sestřenici sv. Alžbětu Durynskou, jež ovlivněná setkáním se syny sv. Františka od roku 1223 žila velmi skromným životem a zejména vybudováním a podporováním špitálu prokazovala mnoho dobrodiní potřebným. Také Anežčina neteř Markéta Uherská zemřela v necelých třiceti letech v pověsti svatosti a podobně jako její teta byla prohlášena ve 20. století za svatou. Tolik svatých žen v rodině, tolik dobročinnosti a praktické lásky k bližním. Kolik asi hlasů těch, kterým pomohly, velebilo jejich štědrost a soucit. A Bůh je jistě slyšel... A na druhé straně kolik bojů, zákeřností a zrad se vrývalo do života národů vinou některých mužských příbuzných. Vévodů, králů i císařů. Připadá mi, že jejich zbožné, a často i svaté ženy hojily mnohá těžká zranění a křivdy, tišily zármutek a bídu, způsobené spory a válkami vládců. Uprostřed těchto krajností volí Anežka cestu Světla. Asi nám chce ukázat, že i my máme dnes v našich rodinám stejnou možnost volby. Odmítat zlo a temnotu a volit cestu Anežčinu. Ve společenství rodných a přátel posilovat sounáležitost Ježíšových učedníků a vzájemně se povzbuzovat dobrým příkladem. Pak bude i v našich rodech růst dobro a požehnání.
Pozdě nebo právě včas?
„Až bude prohlášena Anežka Česká za svatou, teprve bude v Čechách dobře. Mnozí vzpomínáme na poslední roky nesvobody na konci osmdesátých let minulého století. Jak narůstala touha po náboženské svobodě, volnosti v cestování, politické pluralitě. Podporovalo ji i Desetiletí duchovní obnovy národa, vyhlášené kardinálem Tomáškem. Jaké mohutné vzedmutí naděje, ba náboženského nadšení znamenalo svatořečení naší Anežky České. Možnost putovat do Říma na tuto velikou slavnost měla, myslím, větší význam, než kdyby se událo svatořečení zde v Čechách, čehož se komunističtí vládci velmi obávali, a proto jej nepovolili. Desetitisíce proudily poprvé od Pražského jara všemi dopravními tepnami do Věčného města. Okusily opět svobodu. A vrátily se jako poslové radosti a naděje. Právě včas přišla chvíle pozdvižení této dcery českého národy k poctě oltáře! A pokud se někdo domnívá, že správně má znít ona stará předpověď, až se najde tělo Anežky České, teprve bude v Čechách dobře, tím víc se můžeme těšit, co lepšího nás ještě čeká!
Severočeský Řím
Jedinkrát v novodobých dějinách se zaskvěly Doksany krásou převelké náboženské slavnosti. Prý zásluhou kardinála Tomáška byla na tomto místě povolena mimořádná bohoslužba ke cti Anežky České právě v den, kdy v Římě papež Jan Pavel II. pronášel formuli svatořečení. Hrozen těch, kteří se nevešli do kostela, se snažil na nádvoří před vchodem zaslechnout slova mešní bohoslužby a připojoval se k mohutnému zpěvu uvnitř. V kostele byla podle pamětníků hlava na hlavě. Byl také odhalen a požehnán reliéf sv. Anežky ve zdejším klášterním a farním kostele Narození Panny Marie.
A znovu v Doksanech
Před necelými třemi léty díky bývalému kancléři litoměřického biskupství P. Jiřímu Hladíkovi O.Cr. a především laskavostí tehdejšího velmistra Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou Jiřího Kopejska zavítala sv. Anežka duchovně a hluboce symbolicky do doksanského kostela a kláštera. Její ostatky, získané ze španělského Eskorialu křižovníky, přivezeny do Doksan, způsobily velkou radost sestrám premonstrátkám, kněžím vikariátu spolu s emeritním biskupem Josefem i sezvaným věřícím. Několikadenní pobývání relikvie sv. Anežky, uctívané komunitou řeholnic i shromážděnými poutníky, ještě více oživilo veřejnou úctu k naší světici Anežce na místě jejího dávného pobývání. Od jara 2009 se každého 13. dne v měsíci scházíme ke slavení mše svaté a k litaniím ke cti sv. Anežky a přímluvám za národ, obnovu církve v naší zemi, rodiny i za další potřeby.
Svatá Anežko Česká, oroduj za nás!
P. Adrián Pavel Zemek O.Praem.
farnost Doksany