Dopis mladým mužům

Milí mladí muži, nyní, v prvním čtvrtletí roku, se podávají přihlášky na vysoké školy. 

Pamatuji si na rok 1990, kdy jsem se takovou přihlášku chystal podat i já. Bylo to těsně po změně režimu a já jsem věděl, že se chci stát knězem. Maminka byla pro a modlila se, aby to dobře dopadlo, tatínek, který byl nevěřící, toto moje rozhodnutí těžce nesl. Ve škole na mě vyvíjeli trochu tlak, nejprve abych jim nedělal ostudu, potom abych si uvědomil, že si tím zkazím život. Píšu to jen proto, že jsem si za svým rozhodnutím musel stát a nebylo to tehdy zadarmo.

Po 35 letech od tohoto rozhodování mohu říci, že jsem nikdy ani nepomyslel, že bych si volbou kněžského povolání zkazil život. Naopak, stále znovu a znovu se přesvědčuji, že jsem nastoupil na cestu, která byla a je nesmírně zajímavá, a že jsem vždycky pociťoval, že Pán o mě stojí a podporuje mě, ať už napřímo při modlitbě nebo nejrůznějšími způsoby skrze druhé lidi. To neznamená, že to byl život vždycky snadný. Záhy po vysvěcení na kněze jsem byl zodpovědný za mnoho lidí i mnoho majetku. Zažil jsem si strach, situace, kdy jsem nevěděl kudy kam. Tam, kde jsem očekával podporu, nepřicházela. 

Kněz je také někdy považován za jakéhosi podivína nebo kuriozitu, musí jít příkladem, ale vyžadovat něco od druhých musí jen velmi opatrně. Tím chci sdělit, že být povolaný rozhodně neznamená mít na růžích ustláno. Přesto ale to je život, který stojí za to. Je to totiž povolání, kterým se předává život, a to život věčný.

Nyní Vás, mladí muži, chci pozvat, abyste o této cestě přemýšleli i Vy. Nemohu Vám slíbit žádné výhody a pohodlný život, ale mohu Vám slíbit svou blízkost. Povolání ke kněžství je opravdu povoláním. Pán zavolá a člověk zaslechne: a buď půjde za hlasem nebo ne. Prosím, zaposlouchejte se poctivě do svého nitra, jestli tam náhodou takový hlas nezazněl. Někdy má podobu toho, že člověka něco prostě baví, jindy opravdu slyší, jak k němu Pán promlouvá například skrze slova Písma, životy svatých nebo texty modliteb. A nebo taky úplně jinak. Je to hlas, který bychom měli brát vážně. Já ten hlas slyším a mně říká: „Žeň je sice hojná, ale dělníků je málo. Proste proto pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ (Lk 10,2). A tak prosím. Prosím Pána, ale prosím i vás.

K dobrému sluchu, jasné mysli a odvážnému srdci Vám žehnám

† Stanislav, biskup