12. pěší pouť mládeže litoměřické diecéze

Mladí lidé z litoměřické diecéze se i letos vydali na pěší pouť s úmyslem vyprosit pro diecézi nová duchovní povolání a dobré rodiny. Své putování zahájili 3. července 2012 v Příchovicích. Cílem jejich cesty byly Mcely u Nymburka, kde se 8. července rovněž setkali s litoměřickým biskupem Mons. Janem Baxantem.

Již podvanácté se vydali poutníci na pěší pochod litoměřickou diecézí a strasti cesty obětovali za nová duchovní povolání a dobré rodiny. Tentokrát si za svůj cíl zvolili mariánské poutní místo Mcely u Nymburka.

Pouť byla oficiálně zahájena 3. července večer mší svatou v kostele sv. Víta v Příchovicích. Správce zdejšího interdiecézního centra života mládeže P. Vladimír Novák uvedl poutníky do tématu, které je následně provázelo po celou dobu putování. V souvislosti s mottem srpnového celostátního setkání mládeže bylo vybráno téma „zralosti, založené na citátu z Písma: „Kdo musí dostávat mléko, je pouhé nemluvně. Tuhý pokrm je však pro vyspělé... (Žid 5, 13 - 14).

Duchovní záštitu nad celou akcí převzal již tradičně P. Václav Čunek SDB, kterého v duchovním doprovázení poutníků podpořili také P. Jan Hurník SDB, jáhen Jiří Smolek a bohoslovec Štěpán Smolen. Částečně se pouti zúčastnili také P. Jozef Kadlic z Příchovic, P. Kamil Škoda z Mladé Boleslavi a P. Benno Beneš SDB z Teplic.

Ráno 4. července, po požehnání poutníkům, se vydala skupina asi třiceti převážně mladých lidí na cestu. První etapa vedla krásnou přírodou podél řeky Kamenice do Železného Brodu. Během dvanácti let se vytříbila programová náplň, která je kromě pěší chůze složena z tematických katechezí, osobního silentia, modlitby breviáře, růžence, ale i zpěvu, obdivování krás Božího stvoření, zábavy nebo čtení z  kroniky, v níž je zaznamenán průběh všech předchozích ročníků pouti.

Sotva vešel poslední poutník do kostela sv. Jakuba Většího v Železném Brodě, začalo venku pršet. To jsme ještě netušili, že se o nás Pán Bůh takto postará téměř každý den. Zatímco všude okolo řádily bouřky, my jsme vždy vešli do svých destinací suchou nohou. V Železném Brodě se poutníkům dostalo nevídaného přivítání a pohoštění, o které se postaral především P. Jan Jucha MS.

Druhá etapa pokračovala v úmorném vedru přes náročné stoupání do vrchu Kozákov až ke kamennému kříži u Lestkova, kde byla sloužena venkovní bohoslužba ze slavnosti svatého Cyrila a Metoděje. Liturgie pod otevřeným nebem byla pro všechny nevšedním zážitkem. Vůně kadidla navodila slavnostní atmosféru i na louce, kde jako náhrada za obětní stůl posloužily naše batohy. Těsně před bouří a spuštěním obrovitého lijáku jsme došli k chalupě rodiny Opočenských v Rovensku pod Troskami. Výpadek elektřiny a stísněné prostory poloroubené stavby paradoxně umožnily prověření našich mezilidských vztahů a hezký závěr dne.

V pátek 6. července nás čekala neméně náročná etapa přes hrady Trosky a Kost až za obec Obrubce, kde nás přivítala litoměřická parta vedoucích dětského tábora Matěj, z velké části bývalých poutníků a zakladatelů této tradice. Spolu s nimi jsme slavili mši svatou v provizorní kapli pod otevřeným nebem. Ačkoliv se opět schylovalo k bouřce a bylo jen otázkou minut, než se spustí déšť, mše nebyla nijak uspěchaná. Pán nás ji nechal důstojně dokončit, déšť se spustil přesně se závěrečným požehnáním.

Posíleni o několik nových poutníků jsme vyrazili na závěrečnou a zároveň nejdelší etapu do Mcel. Abychom stihli v 18 hodin mši svatou s otcem biskupem, budíček byl posunut již na šestou hodinu ranní. Cesta však ubíhala vcelku rychle, a tak zbyl čas i na jednu pořádnou poutní zkratku, která splnila všechny požadované parametry: byla delší a náročnější. Naboso jsme vešli do našeho cíle. V nohách jsme měli cca 100 kilometrů. Na faře na nás již čekal otec biskup Jan Baxant a také náš hostitel P. Milan Matfiak, jenž se o nás nezištně a skvěle postaral. V kostele sv. Václava jsme oslavili společnou mši svatou. Otec biskup v kázání připomněl, že se zralostí člověka souvisí především zodpovědnost. Jako potvrzení o absolvování pouti dostal každý účastník symbolickou občanku - poutnický průkaz zralosti. Vyvrcholila tak naše meditace o zralosti ve vztazích, ve vztahu sama k sobě, v duchovním životě a daru rozlišování.

Speciální poděkování patří všem, kdo nás doprovázeli svými modlitbami a také všem, kdo se o nás během cesty starali a přijali nás ve svých farnostech, zejména: P. Jan Hurník, IDCŽM Příchovice, P. Jan Jucha, Vít Opočenský, všichni vedoucí tábora Matěj a P. Milan Matfiak.

Více fotografií a informací na www.pout.wz.cz